Pondělí 2. dubna, něco málo po osmé hodině večer, Velký sál Lucerny v Praze. Exprezident Václav Havel usedl na svoji židli ve třetí řadě a jako by to bylo znamení, že vše je připraveno. Po strop zaplněný sál v poklidu čekal na příchod jedné z největších legend folkové, ale i populární hudby - Joan Baez. V sále se setmělo, před pódium se nahrnuli fotografové, publikum ztichlo a na jeviště vešla spolu se dvěma muzikanty hlavní osobnost večera. Na uvítanou se strhnul mohutný potlesk, Joan Baez vzala do ruky kytaru, krátce se přivítala s lidmi a hodinu a půl trvající koncert mohl začít.
Přestože se setlist koncertů již skončeného turné štaci od štace měnil, první písničkou snad na každé byla "Farewell Angelina". Nejinak tomu bylo i v Praze. Ačkoliv Joan Baez má v zásobě celou řadu svých vlastních písniček, na koncertě zněly v daleko větší míře skladby jiných autorů. To koresponduje s koncepcí poslední desky "Bowery Songs", jež je záznamem koncertu, kde hrála pouze coververze. Hned druhá v pořadí "The Scarlet Tide" z pera Elvise Costella byla zářným příkladem, jakým způsobem Baez dokáže vtisknout dané písničce svůj vlastní styl.
Byl to zvláštní pohled na pódium, které bývá u jiných koncertů zaplněno nástroji a technikou, tentokrát ale zelo prázdnotou. Tři stoličky, tři stojany na mikrofony a několik kytar - toť vše. Doprovodní muzikanti mohli opticky působit spíše jako pouhé křoví Joan Baez, avšak hudebně to rozhodně neplatilo. Osobně mě uhranula basová kytara Grahama Mabyho, která se maskovala za vzhled klasické akustické kytary. Její zvuk byl dokonalý. Skvělé dobro Erika Della Penny, potažmo jeho lap guitar nebo balajka, kterou nechal naplno rozeznít v bluegrassové "My Home's Across The Blue Ridge Mountains", by zasloužily stejný obdiv. Ve chvíli, kdy Joan Baez sama hrála na kytaru, oba muzikanti spíše dotvářeli výsledný zvuk, ale pokud jejich "šéfka" nástroj odložila a pouze zpívala, nechávali rozehrát i své kytarové umění. Po jedné z nejslavnějších písniček "Love Is Just A Four Letter Word" ale Baez své muzikanty vyhnala a na nějaký čas bavila publikum zcela sama.
Slůvko bavila je opravdu na místě. Baez publikum v podstatě celým koncertem provedla. Buď představila autora a poselství písně, jak tomu bylo například při "Christmas In Washington", či způsob, jakým písnička vznikla, což byl případ "Love Is Just A Four Letter Word", kterou pro ni napsal Bob Dylan, aniž by to věděl. A samozřejmě nechyběly ani politicko-sociologické myšlenky. Všechny tyto projevy doprovázela názornou gestikulací. Avšak ve chvíli, kdy se rozeběhla písnička, ona i publikum se doslova ponořili do hudby a vše ostatní rázem přestalo existovat. Svůj hlas zřídkakdy pouštěla do závratných výšek, které mi k ní moc nesedí a zůstávala v určitém "civilním" projevu, jenž ji naopak zdobí.
Po dalším z velkých hitů "Diamonds And Rust", kterou ještě odzpívala Joan Baez sama, se opět vrátili kytaristé, aby zahráli poslední písničku před přídavky. V "Jerusalem" poprvé dostal Erik Della Penna o trošku větší prostor. Jeho sólo na lap guitar bylo opravdu skvělé. Po této písničce se všichni odebrali do zákulisí. Publikum, v němž zcela pochopitelně převládaly starší ročníky, se během jednotlivých písniček chovalo takřka nábožně, jen sem tam si někdo broukal písničky, které znal, ale zato po jejich koncích dávali o sobě lidé řádně vědět. To vše se umocnilo po zmíněném odchodu. Netrvalo dlouho a všichni tři se objevili znovu na scéně. Ve snaze trošku povzbudit publikum a rozezpívat ho, spustila Joan Baez Lennonovu "Imagine". Její snaha slavila úspěch, v samém závěru zpívala už celá Lucerna. Po "Imagine" se opět všichni odebrali do zákulisí, ale jen na chvilku. Tak silný byl potlesk. Tentokrát se ovšem vrátila už jen Joan Baez, a capella spustila ukolébavku "Swing Low" a poté se slovem Amen definitivně zmizela v útrobách Lucerny.
Snad nebude na škodu, když se přiznám, že jsem o dost mladší než Joan Baez, nezažil jsem dobu, ze které ona vzešla, a nejspíš z toho důvodu mě její koncert až tolik nevzal. Jsem si téměř jistý, že například Jiří Černý, sedící vedle Havla, si ho užil daleko víc. Na druhou stranu jsem si při něm uvědomil hned několik věcí. Joan Baez je zpěvačkou velkého stylu, její hudba má neskutečnou hloubku, z každého jejího zazpívaného slova je cítit názor a stále má publiku, co sdělit. Hodně poslouchám "holky s kytarou" a musím říct, že čert ví, kde by všechny byly, kdyby nebylo Joan Baez. V každé z nich je kousek jí a platí to třeba i o Sheryl Crow, Alanis, Jewel nebo KT Tunstall.
Setlist koncertu:
Farewell Angelina
The Scarlet Tide
Jackaroe
With God On Our Side
My Home's Across The Blue Ridge Mountains
Wonderful World
Christmas In Washington
Joe Hill
Suzanne
Love Is Just A Four Letter Word
Finlandia
Sweet Sir Galahad
Day After Tomorrow
Diamonds And Rust
Jerusalem
Přídavky
Imagine
Swing Low
Joan Baez, Velký sál Lucerny, Praha, 2.4.2007
Fotogalerie: