Á cappella čtveřice Yellow Sisters na debutu "Singalana" nezvolila zrovna snadnou cestu k úspěchu. Nejenže je svým pojetím hudby - čtyři hlasy ženské plus sem tam hlas hostující, jenom výjimečně pak i nástroj - absolutně mimo střední proud i jeho břehy. Razí dokonce vlastní repertoár, čili nemá jisté ani fanoušky oblíbeného Kornova 4TETu, v jehož produkci se posluchač snadněji vyzná díky odjinud známým melodiím a textům. Nadto si potrpí na žánrovou pestrost, složitější než primitivní melodie a ne zrovna jednoduché aranžmá. Zkrátka umění v pravém smyslu slova aneb styl, který lahodí uchu kritikovu (díky čemuž "Žluté sestry" vyhrály loňské Colours Talents, a tím pádem mohly natočit tento debut), ovšem který se asi nikdy nestane masově vyhledávaným.

Snad nejblíže z české scény mají Yellow Sisters k dívčímu triu Triny. Avšak na rozdíl od této formace, která si bere z romské lidové hudby, chodí Sestry v žluté pro inspiraci jinam, jazzovou složitostí počínaje, africkou kulturou, z níž si půjčily jednu píseň, (ne)konče. Napříč deseti skladbami "Singalana" můžeme vysledovat prvky soulu, gospelu, reggae, r'n'b nebo beatboxu a zejména pak - to skrze texty a třeba i booklet - silného vztahu k přírodě. Vše zhmotněné vokálními linkami, navrstvenými na sebe tak pečlivě a rafinovaně, až to většině nahrávky škodí.

Přestože není pochyb o taktéž přítomné radosti a nadhledu, výsledek vyznívá povětšinou akademicky chladným a tím pádem ne mnoho zábavným dojmem, který několik šprýmů (orální bzučení, rádoby odvazový hidden track) nemění. Stejně tak střídání nejrůznějších jazyků (češtiny, angličtiny, francouzštiny i svahilštiny) a poloh hlasu, několik hostů (jen houšť...) ani hrstka nástrojů (... a větší kapky) nezbavuje převládajícího pocitu jednotvárnosti a nevýraznosti, které ustávají jen místy ("Bzum", "Revolution", "Back To The Roots").

Za svůj debut se ovšem Yellow Sisters stydět nemusejí. Po necelých dvou letech koexistence se jim podařila autorská, sebevědomá, po zvukové stránce pochváleníhodná a hlavně originální nahrávka, která je velkým příslibem a navíc mnohem lepší vizitkou Colours Talents než "Aither" Posmrtných zkušeností. Pokud dívkám vydrží elán, s nímž se v hudbě angažují, domácí scéna se možná už za pár let bude moci chlubit hodnotným klenotem, jehož lesku si všimnou i v zahraničí. Snad proto sundávám brýle, přivírám obě oči a dávám sedm. Nebo je to pro onu odvahu a perfektně zvládnutou formální stránku věci?