UDG právě vyšlo druhé řadové album, jmenuje se "Buď a nebe" a volně pokračuje v poprockovém zvuku, který kapela předváděla na debutu. Vydání novinky je vždy pádným důvodem k rozhovoru, a tak kromě detailů stran nového alba jsme se ptali i na image, vztah k fanouškům nebo na otřesné koncertní zážitky.
© Sony BMG Ústečtí
UDG, nebo chcete-li
Ústecký Drogový Gang či
Useless Demi-Gods, se katapultovali na českou scénu díky soutěži
Coca-Cola PopStar, která jim umožnila vydat debut
"Ztraceni v inspiracích". Od té doby ale utekly tři roky a kapele nyní vychází druhé album nazvané
"Buď a nebe". V mezidobí obou desek se toho v
UDG stalo poměrně dost. Ve skupině se nastálo usadil francouzský kytarista Guillaum Kondracki a všichni dohromady dva roky obráželi naši vlast, buď sami, nebo jako předkapela skupin typu
Kryštof,
Divokej Bill,
Horkýže Slíže a
Wohnout. Nové album začali
UDG natáčet letos v lednu, producentem se stal opět Milan Cimfe, jako první singl byla vybrána skladba
"Předměstí". Ta ovšem není tou nejlepší, nemá zrovna nejoriginálnější refrén, zkrátka na albu naleznete lepší věci. Jako celek zní "Buď a nebe" rozporuplně a silné hudební momenty se přetlačují i s těmi vyloženě bezinvenčními. To ale neznamená, že bychom si nemohli s kapelou popovídat, na otázky musicserveru odpovídal zpěvák kapely Petr Vrzák. Mimo jiné se zmínil o tom, že
UDG prý nemají žádného vyloženého frontmana. Zvláštní ovšem je, že skoro celou dobu hovořil v množném čísle, tedy za celou kapelu. Však posuďte sami.
"Buď a nebe" pokračuje v cestě, kterou jste naznačili první deskou. Snad je jako celek o něco rychlejší, možná rockovější, ale žádná zásadní změna nenastala. Je to český bigbít se ságem a poměrně poetickými texty. Jaké máte vlastně ambice? Stačí vám odpolední časy na fesťácích, nebo máte chuť jít někam dál?Roskilde 21:00 hlavní scéna - níž nekoukáme. Kapely by se podle nás měly představit domácímu publiku a pak teprve koukat přes plot. Nás ježdění po českých klubech baví. Stejně tak nás baví festivaly a jejich atmosféra, která samozřejmě graduje s večerním atraktivnějším časem, který dovolí světelnou show a podobné legrácky. Tam bych nás chtěl vidět.
O druhém albu se říká, že bývá zlomové a ukazuje pravdu. Na debut se prý střádá materiál několik let, kdežto do "dvojky" se už nejde s pytlem písní v zásobě. Jak jste se s tím vypořádali?Mezi první a druhou deskou uplynuly téměř dva roky. Za tu dobu nás třináctkrát navštívila múza a vznikly písničky na desku "Buď a nebe". Myslím, že bude znát, kam se kapela za dva roky posunula. Klišé o zrádnosti druhé desky známe a doufáme, že se nás nebude týkat, protože jsme do ní dali vše, co jsme během těch dvou let zažili.
Na "Ztraceni v inspiracích" jste měli jako hosta Matěje Homolu, na novince pak slyšíme jeho bráchu Honzu. Jste s Wohnouty kámoši nebo je to jen náhoda a jejich "pološepot polozpěv" se vám prostě líbí?Obě možnosti jsou správně. Navíc mám taky v kapele bráchu a každý ví, že bráchové mezi sebou ve strašnejch nesmyslech neustále soupeří, tak je určitě dobře, že hostováním Honzy v písni "Cowboy hip hop" se srovnalo skóre mezi "W" bráchama na jedna jedna. Děkujeme oběma a prosíme
Duo Egon, ať se připraví, protože je nejspíš oslovíme pro třetí desku... To byl vtip. Ale dobrej, asi si ho necháme projít hlavou.
© Sony BMG Dbáte nějak zvlášť na image kapely? Snažíte se nějak stylizovat?To ne, každej z nás se na koncert oblíká v podstatě jako v civilu. Snažíme se bejt přirozený, když nás potkáš po koncertě na baru, tak abys nás poznal. Myslíme, že v každém je tak trochu narcis, a je jasný, že se chceme líbit. Přirozenost je ale přirozenost. Jednou jsme se na focení tak "vystajlovali", že se na ty fotky nedalo koukat. Podruhé už jsme byli o dost střízlivější a malovátka odložili. Byla ale alespoň legrace, a tak to má být.
Součástí propagace nového alba je koncertní šňůra. Znamená to pro vás týdny plné večírků až do rána, nebo jste spíš hodní a spořádaní kluci?Nevím, kdo paří nejvíc, to se asi nedá porovnat, ale Adam určitě nejmíň. Když se nespí na hotelu, tak na sebe vezme občas i řízení. Je pravda, že se po koncertech rádi zdržíme a něco popijeme, setkáváme se s fanoušky a tak, ale myslím, že mezi mladejma kapelama nejsme v tomhle výjimky.
Vypsaná fiXa o nás řekla, že jsme výborná kapela, protože přijíždíme na akce první a odjíždíme poslední. Po tom koncertě je to vždycky příjemný, takže dokud nezačnem fotrovatět, tak na těch barech budem.
Když se podíváte zpětně na soutěž Coca-Cola PopStar, jste rádi, že jste se jí zúčastnili? Věříte tomu, že byste se prosadili i bez ní?Určitě ano, ta soutěž nám pomohla, takže účast v ní byla určitě přínosem. Každopádně nálepka "Vítěz Coca-Cola PopStar" se s časem odloupne a to je dobře. Jako kapela jsme hráli stejně před i po vítězství a jediná správná cesta, jak se dostat mezi lidi, je hrát, jezdit do všech koutů a bavit fanoušky. Je pravda, že díky soutěži jsme vydali první a teď vlastně i druhou desku, a tím vyhnuli se obcházení gramofirem s demáčema a dalšímu čekání. Takže jsme za to určitě vděčný.
Loni jste jako stálého člena přibrali nového kytaristu - Francouze Kondrackiho. Umí česky? A přispěl i on nějakými nápady na novinku? Je poslední track "La Fin" jeho dílo?Nejsme kapela, která by měla nějakého absolutního lídra, který říká, co a jak se bude hrát. Každý z nás má možnost písničky ovlivňovat. Proto je jasný, že vliv Guillaumma je patrný. Česky umí dost legračně. Základní fráze potřebný pro přežití v Praze zná, takže se určitě neztratí.
Máte nějakou představu, jaká sorta lidí vás poslouchá? Jsou to spíš holky krátce po pubertě nebo třeba kluci vašeho věku?Představu si uděláš podle lidí, co choděj na koncerty. Je to jak kdy, třeba v Ústí na nás chodí publikum v našem věku. Lidi, co nás poslouchaj od začátků, a k nim se přidávaj novější fanoušci. Je fakt, že na nás chodí víc holek než kluků, ale to platí snad u všech kapel na světě. Snad ale ten rozdíl není zas tak velkej. Většina písniček je o holkách a kdyby na nás holky nechodily, tak zas by se klukům hůř zpívalo
"Hraju si divadlo, jako bys tu byla..."
© Sony BMG Máte za sebou mnoho koncertů, jaký byl váš nejotřesnější koncertní zážitek?Jsou koncerty dobrý a jsou koncerty slabší. Pamatuju si jeden zážitek, kdy nás po pěti minutách majitelka objektu vypnula s tím, že je to strašně nahlas a jestli bychom nemohli hrát na desetinový výkon. Ta ženská vůbec netušila, co to je rocková muzika. Tak jsme udělali bordel na nástroje, který nepotřebovaly šťávu, kterou nám odpojili. A vrátili jsme lidem vstupný. Něco se nám dokonce vrátilo se slovy
"Kluci, vemte si to, takovou show jsem v životě nezažil."
Občas mi některé vaše texty poetikou a slovosledem připomínají vyjadřování Richarda Krajča. Je to snad jen moje paranoia?Jo, je to paranoia. (smích) Jugi je autorem textů od začátku a tehdy jsme Richarda ani jeho texty opravdu neznali. Je to spíš tím, že tady není tolik kapel, které by si hrály s češtinou jako my nebo
Kryštof, napadají mě
Tata Bojs a
J.A.R.
Podařilo se vám postavit se na vlastní nohy, získali jste určitou popularitu. Máte ještě teď, po vydaní druhé desky, z něčeho strach?Jsme zvědaví na reakce na novou desku a doufám, že budeme zvědaví i na názory z třetí a další, protože pak by to nemělo smysl dělat, kdyby nás nezajímalo, jak se to bude líbit. No, pak jsem měl strach ještě o Barcelonu, ale to už je bohužel pasé. (smích)
Vy jste známí vřelým vztahem k fanouškům. To vypadá jakobyste měli málo kamarádů...Myslím, že kamarádů máme hodně, i těch dobrejch, stačí si přečíst naše poděkování na desce. Asi je to tím, že jsme taková dobrá parta normálních kluků. Prostě se k lidem chováme stejně jako před sedmi lety, kdy jsme začali hrát. Jenže teď jich na nás chodí víc, takže se to úměrně zvedá.