Na to, jaká bude nová deska charismatického blonďáka Becka, by mohla Fortuna vypisovat sázkové kurzy. Pokaždé totiž překvapí. Jednou je to experimentátor mixující všechny styly do jednoho, jindy písničkář se španělkou a foukací harmonikou. Na aktuální desce "The Information" skloubil obě tyto své polohy. A jak se to povedlo? Přečtěte si v naší recenzi.
8/10
Beck - The Information
Skladby: Elevator Music, Think I'm In Love, Cell Phone's Dead, Strange Apparition, Soldier Jane, Nausea, Dark Star, Movie Theme, We Dance Alone, No Complaints, 1000 BPM, Motorcade, The Information, New Round, Horrible Fanfare / Landslide / Exoskeleton, Inside Out
Celkový čas: 65:18 + asi 66 minut
Vydavatel: Universal
Když v roce 1994 vyšel jeho debut "Mellow Gold" a ze všech stran se na nás valil hit "Loser", označovali ho někteří publicisté (ne zrovna trefně) za nového Kurta Cobaina. To ale v té době čtyřiadvacetiletý
Beck odmítal:
"Počkejte pár let. Zatím jsem nic nedokázal. Cobain je ikona. Já nejsem nic, loser." Dva roky nato vyšlé "Odelay" představilo
Becka jako originálního experimentátora. Míchal styly, které nemají mnoho společného (country, folk, hip hop, blues, elektroniku, funk, rock, jazz...) a vytvářel si svůj vlastní, nadmíru zajímavý a neotřelý sound. Jenže to by nesměl být on, aby nepřišel zas s něčím novým, a tak hned další deska "Mutations" byla klidná a folková, bez experimentů.
Beck představil svou písničkářskou tvář ve své přirozené nahotě. Ve velmi podobném, ale ještě křehčím duchu se neslo i album "Sea Change". A pak se v tom okouzlujícím scientologovi vyznejte.
Na aktuální desce "The Information", která vyšla jen rok po poslední řadovce "Guero", spojuje nejen tyto své dvě nejtypičtější polohy, ale rozvíjí postupy a prožívá nálady snad ze všech svých předchozích počinů. Ty jako by v jejím kontextu byly jen prostředkem a hledáním vlastního stylu, ke kterému právě na "Information" dospěl. Na desce, která nám konečně podává informaci o tom, jaký je
Beck doopravdy. A i když nepřináší žádnou revoluci nebo zásadní inovace, na které jsme od něj byli zvyklí, nechybí jí originalita a už vůbec ne rozmanitost.
Určitě v tom má prsty i
Nigel Godrich, který album nejen produkoval (na svém kontě má také desky
Radiohead,
Travis nebo Paula McCartneyho), ale obsluhoval i řadu nástrojů a dokonce si tu zazpíval doprovodné vokály. S
Beckem se dobře znali, vždyť produkoval obě jeho předchozí folkové desky. A tak asi i díky němu není "The Information" to hiphopové album, jak nám
Beck před vydáním sliboval, ale má svá klidná, akustickými nástroji podbarvená místa.
Je to smutná, bluesově melancholická deska.
Beck jako by si někde v ústraní jen tak pro sebe bilancoval svůj dosavadní život. Zamýšlí se, nikým nerušen si vybavuje své rozmanité vzpomínky a zážitky. A stejně jako se vzpomínky vrství, postupně vyplouvají v jeho mysli a zase se ztrácejí, tak se i jednotlivé skladby skládají z nejrůznějších fragmentů, které spolu souvisejí jen zdánlivě a uprostřed myšlenky náhle z ničeho nic přecházejí do dalšího tvaru (nové vzpomínky). Příkladem je třeba "Strange Appartion", kde spolu s rytmickým úvodem očekáváte hip hop, jenže ten nepřichází. Po pár sekundách přejde v melancholicky zadumanou indie baladu a ta se v polovině promění v přímočarou folkovou písničku.
Beck si při skládání a tvorbě písní hraje s každým zvukem. Tuto svou hravost dokládá i dalšími rozměry alba, kterými jsou jeho obal a bonusové DVD. Namísto bookletu je totiž do krabičky vložen pouze milimetrový papír a obsáhlý arch samolepek, pomocí nichž si každý kreativní posluchač může vytvořit svůj originální kousek. Na DVD zas umístil syrové, psychedelické videoklipy ke všem šestnácti skladbám. A nám nezbývá než hrát si spolu s ním. Poslouchat hudbu, sledovat video, lepit obrázky a čekat, s čím novým přijde příště. Příjemnou zábavu.