Marné vzývání minulého úspěchu

07.03.2007 05:00 - Ondřej Pravda | foto: facebook interpreta

Nové album "She" formace Stiltskin, která velmi krátce zazářila v půlce 90. let, předsunutím jména zpěváka Raye Wilsona dává vědět, odkud vane sázka "na jistotu". Po docela překvapivé návštěvě u Genesis a nijak velkém záseku (kromě Německa) s "jeho" kapelou Cut i sólovými pokusy to tedy zkouší pod osvědčenou značkou.
5/10

Ray Wilson & Stiltskin - She

Skladby: Fly High, Taking Time, She, Lemon Yellow Sun, Wake Up Your Mind, Sick And Tired, Constantly Reminde, Show Me The Way, Fame, Some Of All My Fears, Summer Days, Better Luck Next Time
Celkový čas: 55:21
Vydavatel: X Production
Musí to být stejně pruda, když umíte dost slušně zpívat (i když to neznamená, že musíte mít hlas nějak opravdu zásadně jedinečný), jste v kapele, která se na chvíli stane slavnou (díky reklamě - viz seriál MS o one hit wonders), dostanete pozvánku zpívat v legendě, jako je Genesis, a přes to všechno se (víceméně) vaší muzice moc nedaří. A tak to nyní Ray Wilson (to je ten, o kom si dovoluji spekulovat) zkouší s reinkarnací jména kapely Stiltskin, i když z původní sestavy v ní nezůstal nejspíš nikdo (jak uvidíte v profilu na myspace.com, debut zapřen není, ale informace o minulosti se asi úplně nehodí). Každopádně ti, co Wilsona a kapelu obviňovali z kopírování Smashing Pumpkins, se těšit nemohou, s odstupem času se to zdá jako špatný vtip.

I když skladba "Inside" byla ve své době dost známá, celé album "Mind's Eye" původních Stiltskin nebylo tak skvělé, trpělo roztříštěností. Wilson se nepoučil, naopak. Na novince "She" se (částečně spolu s novými kolegy, dnes jsou v sestavě dva jiní hráči, než nahráli desku) nerozhodl, zda má drtit nevýrazný grunge-hard-rock-nu-metal (úvodní "Fly High", "Sick And Tired") nebo ho naředit unylými akustičtějšími kousky, syntezátory nebo zoufale neoriginálními smyčci (titulní skladba).

Už z přídavných jmen je asi zřejmé, že výsledek se podle mě moc nepovedl. Nepomůže tomu délka většiny skladeb, příliš dlouhá na to, že se v nich nic zajímavého neděje. V šestiminutové "Taking My Time" mám jasnou odpověď pro Wilsona, když se ptá, co/kdo bere čas. Vůbec názvy skladeb by šly na dojem z desky použít výborně - třeba "Sick And Tired" nebo "Better Luck Next Time". Hlavním problémem je zaměnitelnost s lepšími předchůdci, nedostatek opravdu nosných melodií, refrénů, po několika posleších budete rádi za jinak dost obyčejnou "Wake Up Your Mind". A přesto přesně to chcete doporučit hlavnímu autorovi hudby.

Texty mají prakticky jedno jediné téma - Wilson má se ženskými evidentně problémy. Ne že by o tom zpíval úplně primitivně, spíš docela nesrozumitelně. A pořád nevím, jestli "Fame" má být ironický nadhled nad svou dřívější situací, nebo "angažovaná kritika". No, pěkně to nandal těm, co jim v té muzice jde jen o prachy. Že by přece jen sebekritika?

Pokud se vám zdá, že jsem Wilsona a spol. setřel až moc, tak možná pochopíte víc, až si desku poslechnete a přečtete si neuvěřitelnou hlášku z dalšího profilu na myspace.com, a sice že album je fúzí různé muziky včetně Daft Punk, Phila Lynotta, Audioslave, Metallicy, Bowieho a Radiohead. Ani náhodou. Docela chápu, že deska vychází u německé značky SPV, protože zaujme (pozor, špatná generalizace) spíš zastydlé nebo úplně nezkušené německé "hardrockery", víc asi ne. I když možná i fanynky HIM. Některé věci jsou mimo mé chápání. Pro ostatní by deska jako tichý podklad v hospodě byla pořád zlatá proti českým rádiím, ale to ještě není to nejlepší doporučení.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY