Symfonie žhavá jako led

02.03.2007 14:00 - Dan Hájek

Nicolas a Jean-Benoit ještě nestihli pořádně usnout na vavřínech a stále usilovně pracují. Aktuálním výsledkem snažení je album "Pocket Symphony", které duo představuje ve světle přívětivě nablýskané vznešenosti. Je to křehká muzika na noční poslech. I v tomto směru je to u Air už klasický obraz tvorby.
Reklama
8/10

Air - Pocket Symphony

Skladby: Space Maker, Once Upon A Time, One Hell Of A Party, Napalm Love, Mayfair Song, Left Bank, Photograph, Mer du Japon, Lost Message, Somewhere Between Waking And Sleeping, Redhead Girl, Night Sight
Celkový čas: 47:56
Vydavatel: EMI
Sladká Francie neklame a své hvězdy přináší publiku, jako to dělal Henry Ford s téčkama, tedy na běžícím pásu. K tomu všemu jim dodává blyštivá pozlátka krásy a dobře seřízený kompas, aby nikdo nebloudil a našel cestu zpátky. Přesto Air tvrdí, že raději koncertují mimo hranice pařížského regionu a přilehlých modro-červeno-bílých oblastí, hlavně prý v Británii, kde jim lépe rozumějí a chápou jejich muziku. Někteří z vás se určitě nebudou divit - zavítali i k nám a představili své nabubřelé invence schované za křehkou hudbu s prvky filmových doprovodů. "Pocket Symphony" v nastolené stezce pokračuje - producentsky jim opět vypomohl Nigel Godrich, bez kterého Nicolas a Jean-Benoit nedají skoro ani ránu. Během natáčení na krátkou návštěvu dorazil i Jarvis Cocker, jehož "One Hell Of A Party" patří ke klenotům této do malého formátu stlačené symfonie.

Oproti dřívějšku promlouvá do snažení Air více jejich zalíbení v Blízkém východě a japonské kultuře. Tento element není vůbec na škodu, pokud vám nevadí, že na jeho úkor se do ústraní posouvají i elektronické prvky. "Pocket Symphony" je do akustiky zabalený ambient, kterému není těžké podlehnout. A není ani třeba znát kompletní "Kámasútru", aby mohlo ono zamilované pouto vzniknout.

Na obalu oba pánové pózují jako neviditelné figurky, jimž takřka nelze rozpoznat tváře. Je to však vtipně vymyšlený fígl. Hudba má totiž přesně to sladce-melancholické kouzlo, které si chcete uchovat na vlastních fotografiích. To proto, aby vzpomínky zůstaly a neodešly po svých pryč za ruku s vaší sklerózou. Stačí jeden jediný stisk na dálkovém ovladači a šumění moře v "Mer du Japon" vás obklopí a nastolí poutavou atmosféru, jakoby kdesi v ukrytém zálivu. Čas strávený mezi usínáním a spánkem je napěchován poutavými kompozicemi. Ty Air zvládají téměř na výbornou. Pryč je však progresivita a vtipné retro, "Pocket Symphony" je skoro vážné umění.

Tahle dvojka opět nezklamala a vsadila na své city a vnímání melodie jako takové. "Kapesní symfonie" je jak magická flétna, která tiše vypráví své příběhy. Nic převratného od Air již nečekejte, toto je vize moderního umění v jejich vlastní režii. Pro někoho maximálně chutná lounge music a pro někoho dalšího již maximální nuda. Je to na vás...

Reklama

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

  • dobrá deska, (Giskard, 03.03.2007 21:17) Reagovat

    výborná na poslouchání při čtení (nebo milování :-), ale dle mého názoru je ze všech kousků od tohodo dua nejslabší. Právě proto, jak už autor poznamenal, že už není tak progresivní jako ty předchozí. Já nejraději poslouchám Virgin Suicides, ale mám rád všechny ostatní (včetně 10 000 Hz Legend)

  • Sofistikované, ale už trochu nudné (Sigi, 03.03.2007 22:30) Reagovat

    Souhlasím naprosto s Giskardem. Pro mě osobně je pořád od Air nepřekonaný debut Moon Safari, mám hodně rád - byť s výhradami k několika zbytečně kakofonním skladbám - i "dvojku" 10 000 Hz Legend a i ne zcela regulerní řadovku (šlo o soundtrack) Virgin Suicide - song Playground Love je přece geniální. Minulý album Talkie Walkie už začalo trochu nudit, páč se tam opakovalo všechno, co už předtím Air dělali (což je u elektronické muziky začátek konce - u kytarovek to tak nevadí), naštěstí tam aspoň bylo pár hitů. Novinka už mě ale bohužel moc nebere - Pocket Symphony je samozřejmě zvukově krystalicky dokon alá, nechybí tam pověstná "airovská" sofistikovanost, hezky se to poslouchá jako kulisa k bohulibým činnostem - pak to ale dohraje a člověk si nic moc nepamatuje. Byť i takové desky splňují svůj účel (tedy příjemnou kulisu), od Air jsem přece jen čekal větší novátorství a posun. Je mi moc líto, ale musím to nazvat dobře vyprodukovanou nudou.

Reklama

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY