Modrý Housle jsou jednou z oněch mnoha neprůbojných skupin, které se nikam netlačí, které nemají nikoho, kdo by je vnucoval různým pořadatelům a tudíž nejsou masově známé, ale na kterých stojí současná domácí hudební scéna, protože špička opravdu známých a všude vystupujících interpretů je u nás stále užší. Dělají příjemné písničky plné propracovaných vokálů s vícehlasy a nápaditých aranžmá. K větší popularitě jim asi chybí jen být objeveni nějakým schopným manažerem. V současné době je tvoří kytaristé Tomáš a Luboš, zpěvačky Katka a Zdeňka, která zároveň obsluhuje klávesy, bubeník Josef a baskytarista Tomáš, který zároveň odpovídal na naše otázky. A to, že si jejich nahrávky můžete poslechnout na MusicServeru, snad ani nemusím dodávat.

Vy jste byli původně obyčejná rocková skupina, pak jste se načas rozpadli a poté znovu obnovili v téměř jiné sestavě a totálně jste změnili žánr. Co vás k tomu vedlo?

To vyplynulo ze změny sestavy. Z té staré jsme zůstali vlastně jen dva. Ta žánrová změna nebyla nijak plánovaná. Hrajeme to, co někoho z nás zrovna napadne a ostatním v kapele se to líbí. Většinu hudby skládá kytarista Tomáš Mlčoch, který dodává kapele folkrockový nádech.

Jako folkrocková skupina hráváte jak na rockových pódiích, tak i na folk & countryových scénách. Jak se liší reakce posluchačů a jak se kde hraje vám?

Spíš záleží na daném prostředí a na konkrétních lidech. Takové ty pravověrné rockery a folkáče, kteří neuznávají nic mezi tím, asi moc nepotěšíme. Hrajeme pro lidi, kteří jsou víc otevření hudbě jako takové a nesejde jim na škatulkách, ani na tom, jestli hrajeme na elektrické či akustické nástroje. Vyzkoušeli jsme si rocková i folková pódia a lidi nás, myslím, brali. Například vloni na festivalu Roudnice ´99, kde vystupovala špička naší alternativní, rockové a taneční scény nebo v Bohnicích ´99 pořádaných Unijazzem. Horší to ale bylo například s "odbornou" porotou loni na trampské portě v Ústí nad Labem. Věděli jsme, že nehrajeme zrovna trampskou hudbu, ale to, co o nás po skončení napsali tihle hudební dinosauři do festivalového plátku, bylo více než směšné. O hudbě nenapsali ani slovo, za to jim hrozně vadilo, že na podiu všichni tančíme, ba dokonce – cituji – "poskakujeme"! U diváků jsme ale přesto sklidili velký úspěch, což pro nás bylo samozřejmě důležitější. Nejlíp se asi všichni cítíme na klidném fesťáku někde v přírodě.

Z toho se přímo nabízí další otázka. Když zrovna nehrajete, trávíte volný čas spíš v hospodě a na bigbítu nebo třeba častěji jezdíte na vandry?

Volný čas tráví každý člen kapely po svém. Nepamatuju si, že bychom spolu někdy jako kapela byli na vandru, ale asi všechny nás baví výlety po nějakém koncertě mimo Prahu. Jinak máme rádi přírodu i hospody...

Někteří z vás hrají souběžně i v jiných kapelách. Mají ti ostatní spoluhráči s nimi vztahy pohodové nebo občas dojde i na řevnivost, žertíky a utahování...?

Myslím, že vztahy jsou celkem pohodové, i když se občas nějaké ty problémy naskytnou. To k tomu všemu ale myslím patří. Jsme v celku normální lidé a nakonec se vždycky nějak domluvíme... i když žertíků a utahování se neubrání v kapele nikdo.

Trochu jinam. Vím, že někteří z vás mají čilé kontakty s Krabčickou pobočkou mládežnické křesťanské organizace YMCA, která mj. pořádá třeba festivaly v Roudnici. Váš první koncertní program bylo silně religiózní pásmo "Legenda o Sv. Ivanovi". Vy sami jste věřící, resp. jak reagujete na označení "křesťanská kapela"?

Křesťanská kapela nejsme, i když všichni členové kapely mají ke křesťanství určitý vztah. Natočili jsme hudbu k muzikálu s křesťanskou tématikou a přesto, možná paradoxně, nikdo z kapely není členem žádné církve. Úmyslně se vyhýbám slovíčku věřící, protože každý z nás to asi cítí trochu jinak. Já osobně se za křesťana nepovažuji, i když neopomíjím vliv křesťanské kultury, která má v našich zeměpisných šířkách hluboké kořeny. Křesťanství vnímám jako další rozměr, který přispívá k mnohotvárnosti tohoto světa, a i když vím, že se najde mnoho těch, kteří křesťanství odsuzují, myslím, že má mnohé co říci i na začátku 21. století. Každý z nás má mezi křesťany své přátele, ale rozhodně si je nevybíráme podle toho, jestli jsou či nejsou křesťany.

Což mě ponouká k dalšímu dotazu - u rockových kapel je dnes docela častá inklinace k naplňování onoho pověstného hesla "sex, drogy, rock´n´roll" . Jak se k tomu stavíte vy?

Máš zajímavé myšlenkové pochody. Je pravdou, že máme pěkné slečny v kapele, ale je také pravda, že jsou obě zadané. Káča je dokonce už vdaná a má malou holčičku. Jinak pokud vím, tak se nikdo v kapele sexu nijak nebrání, drogy užíváme v přiměřené míře, ale kromě alkoholu vynecháváme ty tvrdší. Rock´n´roll koneckonců stejně nehrajeme.

Zatím jste zrealizovali dvě nahrávky, krom zmiňované "Legendy..." ještě podle mého dost povedené čtyřpísňové ep. Kdy se chystáte znovu do studia a co od vás posluchači tentokrát mohou očekávat?

Do studia se vydáme, až zase budeme mít spoustu přebytečných financí nebo až nám to někdo zaplatí. Sám bych se přikláněl k tomu teď chvíli počkat, dělat nový věci a až přijde správná chvíle, vydat nějaké to album, možná na vlastní náklady. Necháme se překvapit.

Své oblíbence a vzory má snad každý muzikant, ale kdyby jste si mohli vybrat, s kým byste si rádi zahráli?

Každý v kapele asi s někým jiným, ale mám-li mluvit za všechny členy, tak asi s Vlastou Redlem. Vlastně mám dojem, že s ním budeme hrát na jednom letním festlivalu, takže už se to vlastně skoro splnilo.