Někdy v devadesátých letech, během jednoho z vydání "MTV Special", pobavilo diváky video z dílny muzikanta a komika "Weird Ala" Yankovice. Zatímco v originální verzi snímek obsahuje obrázky hledaných dětí, Yankovic ukázal hudebníky, kteří bez rozloučení zmizeli z výsluní po prožití vlastních patnácti minut slávy (například u fotky bratrů Fairbrassových svítil nápis "Right Said Fred, pohřešovaní od roku 1991"). Také musicserver.cz se rozhodl zalovit v paměti a zmínit některé z interpretů, jimž si hudební svět navykl říkat půvabně - One-Hit Wonders. I když jsme se snažili omezit jen na nejzásadnější momenty a aktéry tohoto fenoménu, výsledek nabobtnal do úctyhodné délky. Abychom vás vyvarovali rizika bolesti zad či vzniku opruzenin, rozhodli jsme se pro rozdělení na dvě části.

Není zázrak jako zázrak

Publikace "The Billboard Book Of One-Hit Wonders" z roku 1998 nazývá termínem One-Hit Wonder hudebníka, který se v americké prodejní hitparádě Billboard umístil v Top 40, a to pouze jednou. Tato definice však zcela nepřiléhá k významu, který spojení One-Hit Wonders přiřazuje většina z nás. Nebo snad za One-Hit Wonders považujete také Jimiho Hendrixe, Franka Zappu a Lou Reeda?

Hudební historie navíc zažila mnoho umělců, kteří pod různými jmény natočili několik pecek, přičemž hitem se stala vždy jedna. Pro příklad vzpomeňme "Doctorin' The Tardis" projektu The Timelords, za nějž se schovali KLF, průkopníci taneční muziky a jedni z největších hitparádových frajerů raných devadesátých let. Nic vám to neříká? A co třeba funk soul brother Norman Cook, který největšího úspěchu dosáhl pod pseudonymem Fatboy Slim? Jeho další potomci a reinkarnace - Pizzaman, Freak Power, Mighty Dub Katz a Beats International - jsou One-Hit Wonders par excellence.

Edited Guide Entry britské BBC dělí One-Hit Wonders do tří skupin. První tvoří interpreti, kteří v hitparádách sklidili více než jeden úspěch, ale široké veřejnosti se do paměti zapsali pouze jedním, například zpěvák Chris Isaak ("Nothing Compares 2 U" vs. "Lay Your Hands On Me"), The Verve ("Bitter Sweet Symphony" vs. "The Drugs Don't Work" a "Lucky Man") nebo Frankie Goes To Hollywood ("Relax" vs. "The Power Of Love"). A ve třetí skupině pak máme ty, co se vzmohli opravdu jen na jeden zásah do černého a pak zmizeli.

Ti nejlepší z nejlepších

V pátrání po nejzásadnějších One-Hit Wonders mohou pomoci nejrůznější žebříčky a výběry, sestavované odbornou i zcela laickou veřejností. Mezi vůbec nejzmiňovanější patří Němka Gabriele Susanne Kerner aka Nena, již díky protestu proti nukleární válce nazvanému "99 Luftballons" asi není třeba představovat nikomu nad třicet let. Dostala se i mezi desítku nejlepších seriálu "100 Greatest One-Hit Wonders" americké kabelovky VH1, přestože tvůrci brali v potaz pouze úspěchy v rámci americké hitparády. Jen o několik příček níže VH1 umístila rappera Roberta Matthewa Vana Winkleho, na počátku devadesátých let známého jako Vanilla Ice, a sice díky hitu "Ice Ice Baby", jenž se jako teprve druhý hiphopový singl v historii dostal na hrot pořadníku Billboard Hot 100. Píseň samplující "Under Pressure" skupiny Queen a Davida Bowieho (údajně bez jejich svolení) se prodala v patnácti milionech výlisků a v roce 1991 byla dokonce nominována na Grammy v kategorii Best Rap Solo Performance.

Největší zázraky jednoho hitu hledal také britský Channel 4, když nechal volit nejpovedenější z nich. Ve výběrové padesátce zvítězila sedmdesátková vypalovačka "Kung Fu Fighting" jamajského rodáka Carla Douglase, který píseň napsal za deset minut coby béčkový singl. Nakonec díky ní ale prodal devět milionů nosičů. Na druhé pozici stanula již zmiňovaná Nena, třetí místo získal hit takřka nedávný, Afromanova a samolibá vypalovačka "The One & Only".

Hlasovat nechala též One-Hit Wonder Central. Na prvních místech výsledného pořadníku stovky nej najdeme hlavně dávné věci z let sedmdesátých, šedesátých i padesátých. Z devadesátkových, a tím pádem dnes rozhodně známějších wonders si pak nejvýše stojí Calloway ("I Wanna Be Rich"), Candyman ("Knockin' Boots") nebo SOHO a zkouší to znovu od nuly. A kde jsou kovbojští techno-folk-rockeři Rednex ("Cotton-Eyed Joe"), jež tento žebříček rovněž uvádí? Kde jsou Unique II ("Break My Stride") a mnozí další, na něž si v anketě vzpomněl málokdo? Zdaleka ne tam, kde je Linda Perry z 4 Non Blondes, které v roce 1993 zabodovaly s "What's Up" a pak se rozešly. Z Perry je dnes úspěšná producentka a na rozdíl od právě jmenovaných to má do propadliště dějin zatraceně daleko.

One-Summerhit Wonders

Zvláštní kategorii One-Hit Wonders tvoří interpreti takzvaných summerhitů, z nebe spadlých odrhovaček zpravidla taneční povahy, jejichž interpret se stane hudebním symbolem dané sezóny a s příchodem chladnějších dní zmizí tam, odkud je zvykem se nevracet. I když samozřejmě nepopíráme, že některým výjimkám se podařilo na summerhitech vytřískat kariéru o pár kvartálů delší.

Mezi nejvyzdvihovanější z těchto šlágrů patří francouzská skupina Kaoma s "Lambadou", jedním z největších letních hitů vůbec (na sklonku osmdesátých let se singl prodal v pěti milionech kusů). Píseň a hlavně videoklip k ní strhly pro vyzývavý taneček lambada celý svět, paradoxně mu přihrály novou vlnu příznivců i v samotné Brazílii, kde vznikl. Kdo tehdy netančil v rytmu písně, neměl pouťově tričko, samolepku nebo jinou zbytečnou věc s jejím motivem nebo podle ní alespoň nepojmenoval svého psa? A kdo ani to ne, buďto patřil mezi odpůrce diskoték či davových mánií anebo k církvi, jež proti "Lambadě" docela ostře vystoupila. Posluchače přiměli tancovat po svém také španělští flamenco-popaři Antonio Romeo Monge a Rafael Ruiz, tedy Los Del Rio, když po čtyřiatřiceti letech své kariéry prorazili s písní "Macarena", která po třech letech svého postupného nárůstu popularity, v remixové úpravě Bayside Boys vyhrála nepsanou soutěž o největší hudební senzaci léta 1996 (prodala se ve čtyřech milionech výlisků).

Mezi zásadnější One Hit-Wonders je počítána i dánská Sannie Carlson známá jako Whigfield, která se v roce 1994 proslavila písní "Saturday Night". Spolu s producentem Alfredem Pignagnolim ji natočila jen tak na zkoušku za jediný den a sama byla překvapena, jak ji nejdříve španělská a později celoevropská posluchačská veřejnost vzala vážně. V žebříčcích popularity není těžké narazit ani na "Coco Jamboo" skupiny Mr. President a už vůbec ne na bývalého německého rappera Lou Begu ("La Bamba"), Vengaboys ("Boom Boom Boom Boom") či Las Ketchup ("The Ketchup Song (Aserejé)").

Znáte z TV obrazovky

Spolehlivým prostředkem k brisknímu nabytí slávy je televizní reklama. Když Volkswagen zkraje osmdesátých let ve svém spotu použil píseň "Da Da Da" skupiny Trio, zešílely po ní davy lidí. Kdo tehdy v automobilce pracoval v oddělení pro styk s veřejností, dodnes vzpomíná na nápor dotazů stran jména interpreta, popřípadě žádostí o kopii písně. Znovu vydané album Tria se pak rychle dostalo mezi dvě sta nejprodávanějších alb v Americe. Větší zářez udělal s pomocí reklamních kreativců Jas Mann, strůjce úkazu Babylon Zoo - spot na džíny Levi's z jeho písně "Spaceman" udělal nejrychleji prodávaný singl britského trhu (v první den z pultů zmizelo půl milionu kusů). Nestalo se poprvé ani naposledy, že tato značka někoho vytáhla nahoru. Džíny Levi's oblékly do slávy třeba již zmíněné Freak Power ("Turn On, Tune In, Cop Out") nebo rockery Stiltskin ("Inside"), jejichž vokalistu Raye Wilsona můžete znát též coby zpěváka Genesis, kde po Philu Collinsovi převzal načas post frontmana. Vlastně dost pomohly i Nicku Kamenovi, jenž firmě propůjčil své tělo ve vtipném striptýzové reklamě z roku 1985 a díky slávě v ní nabyté o pár let později bodoval se singlem "Each Time You Break My Heart".

Dnes už levisky americké sny muzikantů neplní. Tuto roli zastává reklama na jiná odvětví, v možná největší míře na mobilní operátory. Například skupinu Bedouin Soundclash zviditelnil spot T-Mobile, díky němuž jejich píseň "When The Night Feels My Song" po roce ochablého zájmu vystoupala zpět mezi top 40 britské singlové hitparády. Levnou nálepku "znáte z reklamy na nejmenovaného operátora", v poslední době jako na továrním pásu připevňovanou hudebními publicisty, mají na čele také třeba Magic Numbers ("Mornings Eleven"), Spoon ("I Turn My Camera On"), Architecture In Helsinki ("Wishbone"), The Boy Least Likely To ("Be Gentle With Me") či Razorlight ("Rip It Up"). Kdo z nich ji asi zvládne strhnout a kdo ji naopak bude ukazovat do konce své kariéry?

Řadu One-Hit Wonders zařídila televize také v čase mimo reklamu. The Rembrandts za seriál "The Heights", jenž dostal na první místo žebříčku jeho "How Do You Talk To An Angel?". Americký seriál vytáhl na vrchol i našeho Jana Hammera, který získal Grammy za electro-metalovou pecku ohlašující seriál "Miami Vice", jež prodala jedenáct milionů výlisků soundtracku k seriálu. Zájem byl též o jeho hudbu k animovanému snímku "Beyond The Mind's Eye", v tomto případě už ale lze hovořit o prodeji vyhnaném slávou "Miami Vice", z níž ostatně Hammerova zámořská pověst žije dodnes – byl to právě on, na koho si vzpomněli tvůrci nedávno uvedené filmové adaptace seriálu, když vybírali autora hudby, a to i přesto, že poslední album vydal v roce 1994 a dnes se živí muzikou pro reklamy a počítačové hry. Úspěch se nezopakoval, o českém klávesákovi se v souvislosti s filmem mluvilo asi jako o Monkey Business v souvislosti s nováckou "Redakcí".

Stříbrné plátno přitom vyneslo na světlo pěknou řádku hudebníků. Někteří se tam udrželi (Rammstein), jiným se to nepoštěstilo. Třeba autorovi "Axela F" z "Policajta z Beverly Hills" Haroldu Faltermeyerovi nebo americkým Berlin, kteří se mrkli na vrchol díky angažmá jejich písně "Take My Breath Away" ve filmu "Top Gun" (nejprodávanější singl roku 1982). Žebříčky potrápily i filmové a televizní celebrity. Třeba Patrick Swayze a Wendy Fraser s baladou z filmu "Hříšný tanec" "She's Like The Wind". Nebo Bruce Willis, jenž pod pseudonymem Bruno pokořil s písní "Respect Yourself" páté místo americké singlové hitparády, stejně jako se to půl roku před ním povedlo Donu Johnsonovi z "Miami Vice" s písní "Heartbeat". Profesionálně na věc šel Eddie Murphy, který se pro hit "Party All The Time" spojil s králem punk-funku Rickem Jamesem. A nedařilo se jen hercům, ve čtyřicítce nejlepších si pobyl třeba basketbalista Shaquille O'Neal s hiphopovým trackem "(I Know I Got) Skillz" a dokonce i senátor Everett Dirksen!

---

Linky na ty nejvydařenější a z různých důvodů podle musicserveru nejzajímavější One-Hit Wonders najdete níže:

4 Non Blondes - What's Up
Afroman - Because I Got High
Babylon Zoo - Spaceman
Europe - Final Countdown
Kaoma - Lambada
Lou Bega - Mambo Number 5
Nena - 99 Luftballons
Rednex - Cotton-Eyed Joe
Right Said Fred - You're My Mate
The Rembrandts - I'll Be There For You
Vanilla Ice - Ice Ice Baby
Whigfield - Saturday Night

---

Ve druhém dílu článku se dočtete o One-Hit Wonders z Česka, dozvíte se, kdo ze zázračných právě zmíněných by se mohl brzy vrátit, a budete mít též možnost tipnout si s námi, kdo z nedávných či aktuálních hvězd se už na vrchní příčky hitparád nevrátí.