Debut Lady Sov "Public Warning" byl dlouho dopředu očekávanou událostí. Když přišel, reakce v médiích nebyly tak nadšené, jak se možná předpokládalo. V České republice album - nepřekvapivě - ani nevyšlo. Ale na musicserveru jsme recenzi připravili a album nakonec i pochválili.
Máloco oplývá takovou nudou a těžko pojmenovatelnou bolestí jako současná hiphopová scéna (tedy ta mainstreamová). Zlatý řetězy, drahý auta, blondýny, které by většina z dotázaných označila jako fakt sexy. Černý hvězdy rapují o tom, jak je všechno neskutečně těžký. Uvěřitelnost na úrovni tvrzení
Bona, že se bude více zabývat psaním písniček a
U2 než chudou Afrikou.
Lady Sovereign vše negativní spjaté se současným hip hopem svým debutem "Public Warning" vyvrací - nebo se tak alespoň tváří. A lidi jí to věří, což je do začátku více než nadějné.
Pokud bychom se v souvislosti s její deskou měli bavit o nějakých negativech, pak snad že řadu věcí z debutu - těch nejlepších - si už její fanoušci naposlouchali a oblíbili na starším EP "Vertically Challanged", vydaném v roce 2005. Tím pádem dlouho očekávané album zprodukované hiphopovou superstar
Jay-Z je událostí spíše pro ty, které doteď
Lady Sovereign míjela. A ti si po tomto seznámení možná na své poličce udělají speciální místo jen pro hiphopový label Def Jam.
Lady Sov se opravdu na svém debutu s ničím nepáře. Působí jako ségra, co doma tříská s dveřmi častěji než brácha punkáč, a která si to s klukama rozdávala už v době, kdy většina vrstevnic teprve zjišťovala, co je to menstruace. S rezolutní agresivitou se stará hlavně o sebe a nic a nikoho kolem.
"If you love me then thank you! / If you hate me then fuck you!" dává vám na výběr v jedné z nejlepších skladeb alba nazvané "Love Or Hate Me". Každá volba je v tomto případě neskutečně vzrušující - možná tou nejistotou a černobílou vyhraněností. Slyšet od Lady Sov
fuck you je pravděpodobně bezpečnější než
love you, to ať si ale každý přebere sám.
Mladá rapperka je pořád dostatečně nasraná, zoufalá, nevázaná a arogantní, aby vše, co dělá a udělá, v sobě mělo energii, agresivitu a nezbytnou přitažlivost. Ačkoli se už hodně dopředu stala hvězdou žánru, tak z ní není cítit, že si ten luxus a slávu užívá ve stylu Mikea Skinnera z
The Streets. Naopak si z něj bere jen to, co je pro ni správné: vtip, ironii a pár hlášek do klubu mezi kámoše. To vše má ve spojení s mladým věkem i obrovský sexappeal. Holka s culíkama, tričkem a mikinou z poslední skate módy; spratek odvedle, se kterým se neztotožnit představuje v určitém životní období slušný problém. Ty starší a usazenější zase Lady dostane skvělou prácí s hlasem a neotřelou grimeovou muzikou.
Na "Public Warning" je nejvíce vzrušující první půlka, v závěru ubývá energie, Lady měkne a stává se přístupnější i pro ty, kteří by si ji kvůli úvodním písničkám rozhodně nepustili. Také po hudební stránce jde blíže většinovým posluchačům a snaží se zaujmout chytlavostí více než čímkoliv jiným. Moc pop - ale jen pro ty, kteří nepochopili. Písničky jako "Hoodie" a "Those Were The Days" jsou sami o sobě velmi dobré, ale v porovnání s neurvalou spratkovitostí z úvodu vyznívají tak nějak polovičně - takže jen dobře.
I když se Sovereign zlehka dotýká politiky a tzv. vážných témat (třeba vzkazy Tonymu Blairovi ve skladbě "My England"), řeší na svém albu především to, co by pop-star v období, v němž se ona právě nachází, řešit měla. Nevolá po svobodě, lepším světě, správném sexu ani se nezpovídá bohu.
"Who's reachin', who's gettin' fucked up," vyčítá bývalému frajerovi. Já na to říkám:
"Who the fuck is Lady Sovereign? Rock'n'roll star without guitars and rock'n'roll band!"PS: Deska v České republice zatím nevyšla a nezdá se ani jako pravděpodobné, že by se na tom v dohledné době něco mělo změnit...
Album:
Lady Sovereign - Public Warning
Hodnocení: 9/10
Celkový čas: 47:48
Skladby: 9 To 5, Gatheration, Random, Public Warning, Love Or Hate Me, My England, Tango, A Little Bit Of Shhh, Hoodie, Those Were The Days, Blah Blah, Fiddle With Volume, Love Or Hate Me (remix)