Incubus jsou ostrá kapela z Ameriky, která dokázala skloubit jak DJing, tak metalovou hru na kytaru. S novým albem, které produkoval Brendan O'Brian, se však ztrácí v mlze tisíců dalších podobných kapel bez tváře. Což je rozhodně velká škoda.
Incubus vždy byli v rockovém mainstreamu ztělesněním jakési barvitosti, tedy alespoň já je mám zafixované jako určité experimentátory nebo, chcete-li, jako kapelu, která se nebojí ani scratchů, ani ostrých metalových pasáží. Tak to bylo. Jenže teď musím bohužel konstatovat, že co bylo, už není. Svou šestou studiovou nahrávku nám
Incubus v rámci evropského tour dokonce představí živě - v pražské Lucerně, a to 18. března 2006. Otázkou však zůstává, jestli neměli přijet už dříve. Album "Light Grenades" toho totiž nemá moc co nabídnout. Pestrost, umění zachycení okamžiku, momenty překvapení, to všechno na rozdíl od předchozích nahrávek nyní chybí. I když s tím překvapením to možná není zase tolik pravda, protože
Incubus přeci jen něčím překvapili. Bohužel ale nejhůře, jak mohli - nenápadností. "Light Granades" je nejsnadněji zaměnitelné album, je i nejměkčí, což by nevadilo, kdyby z něj aspoň čišelo to kouzlo, které kapela vždy měla.
Producentská ruka Brendana O'Briana, která asistovala již na "
A Crow Left Of The Murder" je možná kamenem úrazu. Mám ho jako producenta hodně rád, vždyť dokázal udělat výborné desky
Train,
Korn nebo
Pearl Jam. Avšak
Incubus posunul na novince směrem, který jim jednoduše nesedí a dost dobře ho neumí. Samozřejmě nevím, do jaké míry je to vina producenta, či kapely. Jisté však je, že u
Incubus vybrnkávání lehce zapamatovatelných kytarových melodií, důraz na jemné zvukohry klavíru nebo zbytečné tlačení zpěvu Brandona Boyda není zrovna to pravé ořechové. Jako by si
Incubus dali v Portlandu, kde album natáčeli, u bazénu vychlazený drink a spolu s žízní tam utopili i většinu invence.
Baví mě ostrá "A Kiss To Send Us Off", která podle mého trošku fušuje do řemesla
Pearl Jam. Chytlavá a do rádií (proboha, samozřejmě, že do našich rádií ne!) jak ušitá je i nahořklá singlovka "Anne Molly". Zbytek je však nepřesvědčivá nuda, která sice nemůže urazit, ale zároveň ani pobavit. Většina lidí má nejspíš
Incubus zapamatované jako hodně ostrou, v podstatě metalovou partu, ale obávám se, že jestli uslyší něco z této nahrávky, změní názor. Jasně, jsou tady rychlé věci - "Light Grenades", "Pendulous Threads" nebo "Rogues" (to mi dalo vzpomenout na starší tvorbu) - ale jinak, sorry, tohle je, milí upíři, zabřednutí do tuctového rockového mainstreamu, a to se mně nelíbí.
Rozhodně bych ubral na podbízivosti, vyndal provařené kytarové party a být Brandonem Boydem, určitě se vykašlu na stylizaci do Chrise Martina, Adama Levina nebo do jakého vlastně ubrečánka. Model z alba "Morning View" to bylo něco. Snaha o efekty, ostrá Einzigerova kytara, která byla vše, jen ne obyčejná. "Light Grenades" je naprostý průměr. Diamant, který se neleskne, přestává být diamantem. Jsou tady zajímavé okamžiky, ale je jich zoufale málo.