Plodná hudební symbióza tradičních bluesmanů

09.12.2006 05:00 - Kateřina Červenková | foto: facebook interpreta

Mistr "Slowhand" a J.J. Cale se po letech vzájemného obdivu konečně sešli ve studiu. K nahrávání si přizvali dlouhý seznam výtečných muzikantů. Výsledkem je velice uvolněná deska, ze které je přímo cítit radost muzikantů ze hry. Na "The Road To Escondido" se prolínají blues, country a folk.
7/10

J.J. Cale & Eric Clapton - The Road To Escondido

Skladby: Danger, Heads In Georgia, Missing Person, When This War Is Over, Sporting Life Blues, Dead End Road, It's Easy, Hard To Thrill, Anyway The Wind Blows, Three Little Girls, Don't Cry Sister, Last Will And Testament, Who Am I Telling You?, Ride The River
Celkový čas: 57:10
Vydavatel: Universal
Jemný rockový podklad, chytlavé country, nenáročný folk a především odlehčené blues. Poklidné, nevtíravé a jednoduché skladby. Četné pomalejší kytarové vyhrávky s kvalitním hudebním pozadím. Rukopis je jasný. Své síly spojily dvě hudební ikony. Eric Clapton (myspace.com), skromná legenda a snad nejvýznamnější představitel bílého blues si splnil další přání. Už několikrát spolupracoval se svými vzory. Na albu "The Road To Escondido" se dal dohromady s trochu opomíjeným, kultovním kytaristou a skladatelem J.J. Calem (myspace.com). Ten je autorem například úspěšných hitů "After Midnight" a "Cocain", které proslavil právě Clapton. Finanční tíseň je netíží, větší slávu již nepotřebují. Oba už si na hudebním poli odbyli své. Nic je nenutilo album nahrát, nic je při natáčení neomezovalo. Z alba je doslova cítit, že hrají prostě pro radost.

Cale s Claptonem tedy vytvořili patřičně uvolněné a nenucené album bez hitového potenciálu, nic zbytečně okázalého. "The Road To Escondido" je ucelené, všech čtrnáct skladeb je vyrovnaných. Většinu z nich má na svědomí J.J. Cale, po jedné složili Eric Clapton s hostujícím kytaristou Johnem Mayerem a jedna skladba je bluesová klasika. Tandem se obklopil dalšími výtečnými a zkušenými muzikanty, se kterými tvoří perfektně sehraný tým. Booklet se hemží jmény nejrůznějších hostů ovládajících rozličné nástroje. K natáčení alba si Cale s Claptonem přizvali například mladého a velice talentovaného kytaristu Dereka Truckse, další mladou kytarovou krev Doyla Bramhalla II. či naopak country veterána Alberta Leeho. O foukací harmoniku nahrávku obohatil bluesman Taj Mahal. Celá deska je pak věnována skvělému klávesistovi Billymu Prestonovi, který se vydání "Road To Escondido" už bohužel nedožil.

Cale a Clapton puristicky očistili prověřené hudební styly blues, folk a country od prvků, které by reflektovaly moderní postupy. Vzdali se všeho novátorského a s pečlivostí se obrátili ke svým hudebním začátkům, prvním hudebním vzorům. "The Road To Escondido" je poeticky uhlazené a nenásilné. Nepostrádá instrumentální pasáže. Svěží melodie nerušeně přecházejí ve zvolněné tempo. Líbezné popěvky se harmonicky prolínají s ráznějšími. Cale s Claptonem fungují s jistotou a v dokonalé symbióze. Oba jsou perfekcionisté, a tak si bedlivě pohráli s každým tónem, nejrůznějšími nástroji i se svými vokály. S precizností dosáhli nesporné kvality, která je však trochu na úkor zábavy. V zájmu poklidu ustupují výrazné výboje a "The Road To Escondido" působí nenápadně, leč velice příjemně.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY