Makrorecenze 'Večernice' Anny K

20.12.2006 13:00 - Redakce | foto: facebook interpreta

Po kritikou vyzdvihované "Noci na zemi", na níž se Anna K výrazně přiklonila k rockovému zvuku, byla laťka nastavena vysoko. Uznávaná zpěvačka se s očekáváními vypořádala logicky - vzala si k sobě stejný tým lidí, především pak svého partnera Tomáše Varteckého, a natočila velmi podobnou desku. Jak na nové písně nazřelo deset autorů makrorecenze?
Anna K - Večernice
© facebook interpreta
Spolupráce Anny K s Tomášem Varteckým zafungovala skvěle. Fanoušci Kurtizán z 25. Avenue se začali zajímat o písně Anny K, protože je baví sledovat částečnou zvukovou podobnost s tvorbou jejich oblíbenců, a podobně to je i s druhým táborem nakloněných. Ostatně, Varteckého produkci kvitují i ti, kteří si zpěvačku Lucianu objevili už s prvními deskami. A pokud bylo něco vyzdvihováno ve velmi pochvalných recenzích na předešlé album "Noc na zemi", byla to (spolu s originálním balením CD) právě partnerská kolaborace a příjemný posun k rockovému žánru. Nelze se tedy příliš podivovat, že se s novinkou "Večernice" v týmu spolupracovníků žádná zásadní změna neuskutečnila, naopak, mnozí ji označují jako "Noc na zemi II". Ale je podobnost s dřívější tvorbou vůbec pozitivem? Nezní nakonec nová deska jako kolekce písní, které v případě "Noci na zemi" neobstály v užším výběru? Patrně ne. Honza Balušek v hlavní recenzi zatleskal s osmibodovým hodnocením a spokojenost se nese i většinou příspěvků této makrorecenze - průměr udělených známek je nad sedmičkou, a to i s padesátiprocentním verdiktem Davida Věžníka.

Upozornění: Pokud vás přepadne chuť ostře reagovat na příspěvky v makrorecenzi v názorech, přečtěte si nejdříve článek K čemu jsou makrorecenze aneb hledání obecné pravdy. Třeba tím předejdete reakci vyvolané nepochopením, proč makrorecenze existují.

David Věžník - 5/10

Milý Ježíšku,

tak jsem mluvila s Davidem o "Večernici". Že když ji pouštěl mamce, prohlásila, že jsou tam příjemný písničky. Jenže ve starým Rock & Popu kdosi napsal, že tohle adjektivum je vlastně pro umělce to nejhorší. No, abych pravdu řekla, mně jeho recenze přijdou taky občas dost "příjemný". Pak začal s negativama: když to dohraje, nic si nepamatuje. Je to podle něj škoda, protože mám rozpoznatelnej hlas (koneckonců své mamce neřekl, koho jí pouští, a poznala mě!). Ale prý to může být tím, že dělám pop-rock, což je jeho slovy hybrid, ve kterým toho vzniká strašně málo dobrýho. I když jsme se s Tomášem snažili, uznávám, že v "Šestsetšedesátsedm" jsem to trochu přehnala s výrazem na úkor čistoty a že v "Pod prahem" to zas zvukař trochu přehnal se zkreslením vokálu na úkor srozumitelnosti textu. Ve "Chci jít domů" ctím dlouhý í prý jako Lukáš Franz. Nechápu. Pak Davida zaujaly jen fragmenty: lenivě večerníčkovská atmosféra ve "Snad", klávesový breakdown v "Příští stanici" a rytmický text v "Dětech květin". Tak jsem Tě, Ježíšku, spolu s Davidem chtěla poprosit, jestli bys mi k příštím Vánocům nenadělil pořádnou desku. Ne jen příjemnou, na který bude originální jen obal.

Tvoje Luciana

Luboš Kreč - 6/10

Když si člověk projde poslední tři alba Anny K, zjistí jednu věc: že jsou si dost podobná. Zvláště "Noc na zemi" a "Večernice" šlapou stejnou silnici. To samozřejmě nutně neznamená průšvih. Anna K se definitivně stala šlechtičnou, možná královnou tuzemského rocku. Není zde žádná jiná (Aneta Langerová zatím ne, Lenka Dusilová už ne), která by se kolem kytar točila stejně výrazně. Z novinky je cítit syrovost klasického hardrocku stejně jako živočišnost Janis Joplin. Je to ovšem promenování nezřídka efektní, nikoli efektivní. Anně K nepochybně lze věřit, že je duší rockerka, deska tak zní a ona stejně drsně pěje, ale chybí tomu nápady, kterých bylo na "Noci na zemi" a "Stačí, když se díváš" prostě víc. Těžko se to popisuje, ale člověk při poslechu tápe - slyší nadupané riffy, není to žádná hra na pozlátka, ale ruší ho občas pitomé texty a hlavně stereotyp. Chybí tam více melodií, více práce s aranžemi, více snahy být víc než správnou rockerkou. Takže ačkoli by se dalo říct, že kdyby všechny zpěvule vydávaly alba jako Anna K, měli bychom se krásně, já si radši rýpnu: mohlo by to být ještě lepší, Lucko.

Dan Hájek - 7/10

Tak trochu sranda, ale nejčerstvější rozhovor, který jsem s Annou K naposledy četl, jsem objevil v jakémsi televizním programu. V něm došlo i na zvídavou otázku, zda někdy pozoruje hvězdy, a to nad námi. Dočetl jsem se, že je ráda mimo Prahu, kde i - tuším - bydlí a s oblibou pozoruje noční oblohu. Tím mi bylo vyjasněno, proč se nová deska jmenuje "Večernice". S dokonalou přesností zafungoval ten fígl se základní matematikou, tedy 1 + 1 = 2 a naštěstí mě nepřepadl žádný Princ hledající svou Večernici. Občas stačí jen málo, aby se člověk zakoukal a lehce pobláznil své smysly. Annu K jsem kdysi dávno, v mých začátcích na musicserveru, viděl živě s Decline v Lucerně a od té doby, kdykoliv se takto potkáme zafunguje ono magické pouto. Její koncerty jsou plné energie, radosti a vydávaná alba nejsou žádné zbytečné obludnosti, kterými se to tady hemží. "Večernice" je vydařený hudební nášup s nadstandardně pojatým balením, který potěší a neohraje se. Téměř už srostlý a důležitými životními funkcemi propojený team okolo ní opět nezklamal, písničky mají svůj náboj a živě vyzní určitě ještě lépe. Budu se těšit na další náhodné setkání.

Tomáš Tenkrát - 7/10

Hudební spojení Anny K a Tomáše Varteckého je jedna z nejlepších věcí, co náš pop-rock potkala. Myslel jsem si, že všechna jejich invence vyvrcholila na minulé "Noci na zemi", heh, to byl ale sakra omyl. Sice nemůžu říct, že by "Večernice" byla lepší, ale je dobrá minimálně stejně. Mám tady čtyři skladby, které jsou vynikající ("Spojený království smutku a radostí", "Na první nádech", "Snad" a "O vráně rozbitý"), ale také dvě, které přeskakuji kvůli tomu, že je v nich použit onen zkreslený hlas ("Šestsetšedesátsedm", "Chci jít domů"). Tenhle fígl už byl použit minule, ty písně jsou si strašně podobné a ničím nevynikají. Platí však, že tohle album funguje v obýváku a stoprocentně bude fungovat i naživo. Texty jsou příjemně jednoduché, avšak ne hloupé. Textová poetika je vlastně pořád stejná. Anna K v každé písni používá koncovky jako jas, červe atp., nezpívá spisovně, ale asi by se to k ní už ani nehodilo. Nemůžete chtít po "Večernici" něco nového, je to "Noc na zemi 2" a je to moc příjemná deska. Žádný jiný verdikt mě nenapadá.

Vašek Trávníček - 7/10

Anna K natočila pokračování "Noci na zemi". Pokud očekáváte nějaký hudební vývoj, na "Večernici" se ho nedočkáte. Zpěvačka se oblékla do pop-rockového kabátku už na předchozí desce a na novém albu jej nosí druhou zimu. Pořád jí ale sluší. Jde o kolekci deseti dobrých písniček z pera Tomáše Varteckého, které drží při sobě a dohromady tvoří sympatický celek. Prim hrají Tomášovy kytary, občas uslyšíme nějaký ten sample (nebo zkreslený hlas v "Šestsetšedesátsedm") a do toho všeho zpěvaččin hlas, kterému právě tento druh muziky sluší nejvíc. Jestliže jsem napsal, že je deska kompaktní, nemyslel jsem tím, že by nebyla pestrá. Na "Večernici" najdeme písně pomalejší, i rychlé rockové vypalovačky. Nechybí ani koncertní hitovky - úvodní "Spojený království smutku a radosti" se do playlistů určitě dostane. Podobně jako předcházející titul je i "Večernice" zabalená do originálního obalu, což je určitě další důvod, proč si desku nevypálit, ale navštívit obchod s hudebními nosiči. Najdete v něm dobrou a na poměry českého pop-rocku vysoce nadprůměrnou desku. Kolik našich zpěvaček dokáže natočit takhle dobrý materiál? Aneta Langerová se příští rok musí opravdu hodně snažit. Trůn královny českého pop-rocku má zatím jasnou majitelku.

Miroslav Böhm - 8/10

Anna K je již dlouhou dobu stálící tuzemské hudební scény a nikdy nepřišla s vyloženě špatným albem. A hned od úvodní skladby z aktuální "Večernice" je patrné, že na tomto faktu se rozhodně nic měnit nebude. Od začátku jede klasiku - popové melodie okořeněné rockovou kytarou, silným melodickým základem a krátkým chytlavým refrénem. Místy zaexperimentuje rockovým nářezem ("667"), ale její síla je někde jinde a ona, Tomáš Vartecký i kapela to moc dobře vědí. Do koncertních klasik tak určitě letos přibude úvodní "Spojený království smutku a radostí" nebo titulní "Večernice". Něco k vytknutí by se však také našlo. Na placce mi chybí ta nespoutaná energie, kterou znám z festivalových koncertů, a zároveň mám také pocit, že má Anna K strach ze změny. Hudebního posunu vpřed. Časy se mění, ale její hudba zůstává stále stejná. Otázkou však zůstává, je-li to vůbec chyba. Ono i ve fotbalu platí, že vítězná sestava se nemění. Anna K mě i na tomto albu přesvědčila o dvou věcech. Její síla je spíše na koncertních pódiích, protože přenést rockovou energii do víceméně popové nahrávky, je bez přímého kontaktu s posluchačem sakra velký problém. A zadruhé, i na osmém albu nám má stále co říct - a že je to ale holka ukecaná...

Martin Dobiáš - 8/10

Anna K se konečně dostala do pozice, kde jí to sluší a vyhovuje. Žádné uzoufané popové zpovědi, žádná nudná klišé. Po vzájemném oťukávání s Tomášem Varteckým na předešlé desce si konečně našli hladinu kompromisu a nebojí se jít do hudby rázně a přitom něžně. Výrazné kytary, sem tam elektronika v pozadí a zpěvaččin výrazný vokální projev. Dohromady to dává velice snadnou rovnici a výsledkem je snad nejlepší deska v celé její diskografii. Syrovější a tvrdší koncepce alba přitom rozhodně není na škodu, například agresivní pecka "Šestsetšedesátsedm" je na koncerty jako dělaná a věřím, že se stane ozdobou každého vystoupení. O rádia bych taky neměl žádné obavy, písničky jako "Spojený království smutku a radostí" nebo "Na první nádech" můžou hrát od rána do večera. I přes zdánlivou odlišnost žádná písnička z celé kompozice nijak nečouhá, vše působí uceleným dojmem a po několika posleších i každé hrábnutí do strun začne dávat smysl. Nemělo by jakoukoliv cenu album nějak shazovat nebo na něm hledat chyby, byť by se jich pár našlo. Ta malá klopýtnutí se díky emotivním textům a chytlavým melodiím promění v prach a většina posluchačů je snad ani nezaregistruje. Anna K je zkrátka královnou českého rocku a její trůn se zdá neotřesitelný. Jenže nikdy neříkej nikdy...

Michal Koch - 8/10

Když se potkala něžně popová Anna K s tvrdě rockovým Tomášem Varteckým, potkalo také veliké štěstí náš nevelký pop-rockový rybník. Ti dva už spolu, pokud se nepletu, natočili pět alb, a z toho pět alb je výborných. Čímž je řečeno, že "Večernice" nijak nevybočuje z vysokého kvalitativního standardu této dvojice. Ale aby toho nebylo málo, tak tahle skvělá muzika je zabalená do naprosto nádherného obalu. A nemám na mysli jen opravdu úžasný 3D obraz, který album prezentuje v obchodech (když jej ve světle natáčíte, obraz se mění - mizí a objevuje se nápis či slunce nad Anniným ramenem apod.), ale i když krabičku otevřete, praští vás přes oči graficky jednoduchý bílý nápis "Večernice" na černém trojpodkladu (kus na krabičce, další na bookletu a třetí na cédéčku samotném). A když se pokocháte nádhernými fotkami Ondřeje Pýchy uvnitř bookletu a konečně vyjmete stříbrný kotouček z krabičky, s překvapením zjistíte, že stříbrné na něm není ani zbla, neb je z obou stran černočerný. O muzice jistě důkladně poreferuje devítka mých kolegů, tak mi odpusťte tuhle ódu na obal. Musel jsem vám o něm povyprávět, protože něco takového se jen tak nevidí.

Pavel Parikrupa - 8/10

"Večernice" je už od první písničky "Spojený království smutku a radostí" plynulým pokračováním "Noci na zemi". Z čehož nevyplývá nic o tom, zda je novinka lepší či horší své předchůdkyně. Vítězná sestava se nemění - nemluvíme jen o stejném personálním složení kapely, ale i o náladě alba, zvuku a textech. Šťastné spojení Vartecký plus Krecarová opět vytvořilo pozoruhodné dílo stavějící na kontrastech chladu a horka, tvrdosti a něhy, betonu a květin. Marně pátrám po někom, kdo u nás zní podobně. Kdo časem dorostl do tohoto ideálního stavu, kdy našel svou parketu a kdo dokáže své hudební vize převést do reality. Jsou tu zasněné i tvrdé písně, ale celkový dojem je úžasně kompaktní, nenarušuje jej něco nepatřičného, co by se na desku nehodilo. "Večernice" má od začátku do konce jasně danou atmosféru a přitom není monotónní. Když máte náladu hudbu nejen poslouchat, nýbrž i rozebírat, musíte uznat, jak je "Večernice" promyšlená a přitom si nehraje na velké umění. Pak je stejně dobré říct si: konec analýz, je to jen rock - ale zpropadeně dobrý!

Honza Průša - 8/10

Kdyby nebylo Tomáše Varteckého, nebylo by ani Anny K. Ta se díky němu, deskou "Nebe" počínaje, posunula tam, kde jí to nejvíc sluší. Na hranici inteligentního popu a rocku. Novinka "Večernice" není výjimkou. Opět je to Anna K taková, jakou jí známe. Ničím nepřekvapí, pozitivně ani negativně. Ten, kdo by čekal nějaký další vývoj, nechť "Večernici" radši vůbec nepouští. Ale pokud máte rádi, předposlední album "Noc na zemi", nemůže vás zklamat. Úvodní "Spojený království smutku a radosti" plně charakterizuje celou nahrávku. Jemná melancholie, rozpoznatelná Varteckého kytara. Do toho s nesmírnou lehkostí, přirozeně a jako by mimochodem zapadá Annin nezaměnitelný zpěv. Ten i na zbytku alba souzní s ostatními nástroji, jako by byl jedním z nich. A to i v syrové "Šestsetšedesátsedm" se zkresleným hlasem. Ta mohla být klidně napsaná pro Kurtizány z 25. Avenue. Ostatně, riff v závěrečné "Děti květin" nápadně připomíná jejich "Zajatce japonských ostrovů". Annu K vždy dělaly především chytlavé melodie. Ty samozřejmě nechybí. Kromě zmiňovaného "Spojeného království" zaujme třeba titulní "Večernice" nebo zvonivá "O vráně rozbitý". Letošní podzim přeje silným deskám. A "Večernice" je jednou z nich.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY