All Saints vydaly po pěti letech comebackové album. Zloba a zášť, která mezi jednotlivými členkami panovala a vedla v důsledku k rozpadu, je pryč. Zůstaly však krásné hlasy, chytlavé melodie a náboj, který dozajista opětovně převálcuje celou Evropu. A proč bude "Studio 1" patřit k nejžhavějším titulům letošních Vánoc?
Být ze dne na den hvězdou není jen tak. Celý svět vám leží u nohou a z ničeho nic jste centrem dění. Tento osud
"postihl" před zhruba deseti lety i kapelu
All Saints. Jejich první singl "I Know Where It's At" se stal obrovským hitem a ze skromných dívek se rázem staly šelmy s provokativní image, jimž každý další singl, který s železnou pravidelností boural hitparády po celé Evropě, dodával stále větší sebevědomí. Možná již toto bylo zárodkem problémů, které časem mezi děvčaty nastaly. Holky stihly vydat pouze dvě řadová alba, jedno čistě remixové a nakonec i z komerčních důvodů výběrovku. "Všechny svaté" se nerozešly zrovna v dobrém, každá cítila zásadní zásluhu na úspěchu kapely a vyžadovala pozornost okolí. Ještě několik měsíců po ohlášení rozpadu na sebe přes bulvár pouštěly plno pomluv a vyčítaly si navzájem to či ono...
Přiznávám se bez mučení, i když kolem těchto dam nebyl zrovna klid, měl jsem pro ně odjakživa do jisté míry slabost. Jistě, už tehdy existovalo několik čistě dívčích seskupení, ale
All Saints byly úplně jiné. Nebylo mnoho spolu zpívajících bab, které by během relativně krátké kariéry dokázaly vydat tak úžasnou baladu, jakou byla "Never Ever", krátce nato přežmoulat hit
Red Hot Chili Peppers "Under The Bridge" a nepokazit to, rozverně si pohrát s klasikou "Lady Marmalade" a nakonec ještě přemluvit samotného Williama Orbita, aby jim produkoval desku. S o to větší radostí jsem přivítal informace o jejich comebackovém albu. Na počátku jsem sice v kvalitu nových písní nedoufal a spíše se domníval, že důvodem překousnutí neshod a sporů je chuť si nějakou tu libru "na stará kolena" přivydělat, ale již první poslech mě přesvědčil, že deska "Studio 1" vznikla nejen z lásky k hudbě (a snad i k penězům), ale i v naprostém klidu a harmonii všech zúčastněných.
Již první singl "Rock Steady", který mě osobně malinko zklamal (leč Evropu, jak se zdá, bere), ukazuje, že dámám zdaleka nedošel dech. A to se jedná dle mého o nejslabší píseň z desky. Naprostými tutovkami je naopak na neomalených samplech postavená "Chick Fit" nebo pohodová "On & On". Za deskou je hlavně cítit výborně odvedená práce producentského týmu. Karl Gordon, který děvčata doprovází již od prvních krůčků a jako své boty zná plusy a minusy jejich jednotlivých hlasů, si na pomoc přizval ještě Grega Krustina, který ho svými kvalitami přesvědčil hlavně na posledním albu
"Walk With Me" od
Jamelie a debutu
Lily Allen "Alright Still". Když přibral ještě Ricka Nowelse, o jehož umu v určité době pěla i
Madonna, nemohlo vzniknout nic špatného.
Všechny nástroje, zvuky, samply a šumy znějí naprosto bezchybně, v každé písni se dostává sólu té z dívek, které nejvíce sedí (převážně jsou to jen
Melanie a Shaznay,
Nicole a Natalie jsou v kapele opětovně jen pro jakési
"šabadabadůůůůů" v pozadí), a hlavně všechny skladby mají atmosféru a při prvním poslechu nedovolí odhadnout, jakým směrem se budou vyvíjet. Velmi mě baví i veselá "One Me & You", divoká "In It To Win", ale i melancholická až chilloutová "Fundamental". Vlastně všechny písně mají něco do sebe. Často se stává, že na desce zazáří třeba třetina, či v lepším případě polovina skladeb a zbytek je na
"dovaření", ale "Studio 1" prostě nemá téměř slabé místo. I když jsem pilotním singlem mírně zklamán, nelze
All Saints odepřít, že si na comebacku daly záležet, nenabízejí jen paskvil všeho a ničeho a hlavně, a to považuji za největší plus, jsou prostě zpět! Tak ať vám ta dobrá nálada vydrží, dámy.
P.S.: Chystaná makrorecenze bude bezpochyby hodně názorově různorodá.