Princ a Večernice

13.11.2006 00:00 - Honza Balušek | foto: facebook interpreta

Přede dvěma lety překvapila Anna K své fanoušky rockovou deskou "Noc na zemi", stejně tak originálním obalem v limitované edici. Letos na to jde podobně - na "Večernici" opět hrají prim kytary a obal alba je opět nevšední. Další dobrou zprávou je, že nahrávka je stejně kvalitní jako její předchůdkyně.
8/10

Anna K - Večernice

Skladby: Spojený království smutku a radostí, Chci jít domů, Na první nádech, Večernice, Šestsetšedesátsedm, Pod prahem, Snad, O vráně rozbitý, Příští stanice, Děti květin
Celkový čas: 38:20
Vydavatel: Universal
Anna K - Večernice
© facebook interpreta
Kdybych věřil v nějakého boha, pravděpodobně bych se při každém vydání nové desky Anny K pomodlil za den, kdy se na sebe mrkli s Tomášem Varteckým a dali se dohromady jak partnersky, tak hudebně. Hlavně tedy hudebně. Zatímco Varteckého zpěvačka přitáhla trošku do popu, on jí naopak ukázal, jakže se má hrábnout do strun. Společně přivedli na svět kromě jiného i výtečnou minulou desku "Noc na zemi", která poprvé pořádně definovala nový rockový zvuk Anny K. Nové album "Večernice" pak vzniklo podobně, navazuje na minulou řadovku nejen názvem, ale také zvukem. Možná jsou obě nahrávky tak trochu stejné, bezpochyby jsou však obě stejně dobré.

Vše definuje už první skladba "Spojený království smutku a radostí", oděná do jemného přediva kytar, v pozadí malinko bublá elektronika a nad tím vším se tyčí zpěv Anny K, který dává písničce směr. Ona zpívá pro kapelu a kapela hraje pro ni, ideální symbióza. A přitom by neměl být problém, aby zrovna tuto, titulní "Večernici" nebo "Snad" pořádně zkousli i rádioví dramaturgové. Některé skladby jsou však znatelně tvrdší (a kdo ví, zda na koncertě to nebude ještě větší nářez?), taková "Šestsetšedesátsedm" se sekaným kytarovým riffem a zdeformovaným zpěvem musí dávné příznivce popové éry zpěvačky možná i postrašit.

Stejně jako "Noc na zemi" i "Večernice" je spíše koncepční nahrávkou, která funguje od začátku do konce, aniž by z ní příliš vyčnívaly jednotlivé položky. Není pak problém si při opakovaných posleších vychutnat vrstvené kytary, aranžmá a jakoby odtažitý zpěv Anny K, bez nutnosti používat tlačítko skip. Mohlo by se zdát, že i opětovná pseudofinská image (kapela je zase Tivotannikää) má za následek jakousi chladnost celé nahrávky, je to však jen prvotní dojem. Emocí jsou v písničkách mraky, jen nejsou vystaveny světu na odiv, ale skrývají se pod povrchem.

Dojem něčeho v Česku neobyčejného pomáhá utvářet i opět speciální obal u limitované edice alba, který vydavatelství nazývá lentikulárním, což ve výsledku vytváří dojem trojrozměrnosti. Stejně jako je jedinečný přebal desky, je jedinečná i "Večernice". Poctivá rocková deska, která se nebojí silných melodií.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY