Sean Combs alias Puffy, Puff Daddy, Diddy nebo P. Diddy je pro většinu fanoušků ortodoxního hip hopu Arcisatanem, jehož rychlou smrt si přejí o Vánocích. Teď už se skoro dočkali, stačí jim přežít humbuk kolem jeho aktuálního alba "Press Play" a dočkají se. Kontroverzní hiphopový producent (který nenapsal jedinou skladbu) a rapper (který nenapsal jediné slovo) se chystá odejít do důchodu. Jestli má být nové album (vydané pět let po tom posledním) jeho labutí píseň, počin, podle kterého si ho budeme navěky pamatovat, pak nemohl natočit nic lepšího. "Press Play" je jako velká cukrárna, ve které je nekonečné množství sladkých dobrot, úslušných prodavačů se stříbrnými podnosy, kteří udělají, co vám vidí na očích. Když ji ale po osmdesáti minutách opustíte, máte strašné křeče v břiše.

Diddy se nikdy neprohlašoval za umělce nebo největšího rappera všech dob. Je všeobecně známo, že svoje desky natáčí metodou, kterou jednou popsal: "They (jiní rappeři) write songs, I write checks." Producenti mu dají (za tučný obnos) skladbu doslova na klíč, od prvního do posledního beatu až po slova. Diddy (nebo některý z jeho pohunků) to schválí, jde do studia, skladbu narapuje a pak pokračuje ve svém životě nekonečných večírků. Nemůžete se pak divit, že třeba nejlepší skladba desky "The Future" z pera Pharaohe Monche zní, jako by vypadla z alba zmíněného rappera (který ovšem už šest let desku nevydal), včetně jeho typického frázování. Spokojení jsou nakonec všichni, Diddy i Monch, který si odnese tučný šek a může dalších šest let pracovat na svých uměleckých projektech. Není to nic zvráceného, podobně pracují všechny popové hvězdy a Diddy si je dobře vědom toho, že prodává ne hity, ale sám sebe, svůj černošský sen.

Za slušné peníze odvedli producenti hodně slušnou práci. Just Blaze dodal futuristický podklad pro druhý singl "Tell Me", Timbaland připravil jižanské bounce "Diddy Rock", Kanye West vysamploval ty nejbláznivější funkové dechy pro "Everything I Love" a vytáhl se i Mario Winans, který napsal electro r'n'b baladu "Through The Pain (She Told Me)". Pozadu nezůstali ani pozvaní rappeři Big Boi z OutKast ve "Wanna Move", Nas a Cee Lo excelují v "Everything I Love" a samozřejmě ženské vokalistiky, které nesmějí chybět v každé skladbě. Jen namátkou - Mary J Blige, Christina Aguilera, Keyshia Cole, Brandy a tak dále a tak dále. A co Diddy? Ten tam někde mezi tím prostě je. Deska připomíná velký cirkus, ve kterém je Diddy principálem a čas od času se mezi vystoupeními ostatních rapperů a zpěvaček přijde uklonit a uprostřed si nechá zahrát fanfáru "to our generous sponsor".

Dobře, možná se už dávno válíte smíchy po podlaze, ale "Press Play" prostě obsahuje příliš mnoho dobrých skladeb (k nimž sice Diddy svým rapem moc nepřidá, ale to není důležité) na to, abych tu desku prostě zasunul do krabice mezi Chingyho a MC Hammera. Je pravda, že jsem tohle album nikdy nedokázal uposlouchnout celé (přiznávám bez mučení), těch bezmála osmdesát minut je na soustředěný poslech trochu moc, nicméně musím konstatovat, že Diddyho šeková knížka natočila svoje nejlepší album. Pokud chcete umění, čekejte až Pharaohe Monch dokončí svoji symfonii. Diddy dělá zábavu. Budete u toho ale potřebovat tlačítko skip.