Američtí The Killers před nedávnem odstartovali evropskou šňůru k podpoře své nové desky "Sam's Town". Do České republiky se ani tentokrát nepodívali, a tak čeští fanoušci museli za nimi. Stejně jako redaktor musicserveru Benjamin Slavík. Přečtete si naši reportáž z koncertu The Killers v německém Mnichově.
© www.thekillersmusic.com V úterý sedmého listopadu ve vyprodané TonHalle v Mnichově zahrála jedna z nejpopulárnějších mladých kapel současnosti, američtí kytarovkáři z Las Vegas:
The Killers. Turné kapel podobného typu se České republice v naprosté většině bohužel vyhýbají, tudíž musí fanoušci za svými oblíbenci do zahraničí sami a právě Mnichov bývá společně s Vídní a Berlínem nejlépe dosažitelným cílem. Aspoň částečně se to pokusilo změnit vydavatelství
Universal, které v úterý dopoledne naložilo do auta několik hudebních publicistů, aby je odvezlo na koncert a rozhovory s kapelou
The Killers právě do bavorské metropole.
Když jsme k mnichovské hale přijeli,
The Killers zrovna zkoušeli. Na zvukové přípravě si nově zarostlí hitmakeři dávali záležet: poctivě projížděli většinu skladeb z novinky
"Sam's Town" a pak i úspěšné singly z debutu "Hot Fuss" - všechny později zazněly i na koncertu. Bylo to zvláštní a docela zábavné poslouchat z backstage
The Killers: slyšet vtipné Flowersovy hlášky mezi jednotlivými skladbami a jejich fragmenty v nezaplněném a rozlehlém sále.
© www.thekillersmusic.com Když skupina dozkoušela, proběhly avizované rozhovory. V blízké době budete mít možnost si na stránkách musicserveru přečíst interview s baskytaristou Markem Stoermerem a vězte, že bude co číst.
"V Německu hrajeme už několikátý koncert v řadě a skutečně si to užíváme. Evropské publikum máme rádi. Je hodně divoké a impulzivní, a to nám jako rockové kapele maximálně vyhovuje," řekl mimo jiné musicserveru člen
The Killers.
Když v osm hodin začínalo vystoupení předkapely
Howling Bells, kteří dříve hráli třeba před
Editors, byla už hala pro přibližně 3000 lidí z většiny zaplněná. Po hudební stránce nemají obě kapely takřka nic společného, jediný spojující bod bylo možné vysledovat v podobně laděné image, připomínající styl amerického
texas westernu. I přesto koncert
Howling Bells německé publikum bavil a řečeno poněkud klišovitou formulkou: s každou další skladbou se napětí a atmosféra v hale stupňovaly.
© www.howlingbells.com Country-rock s indie zvukem a především krásnou dlouhovlasou zpěvačkou stále udržoval fanoušky
The Killers v pozornosti. Juanita Stein jen jemně vybrnkávala, svůdně se vlnila kolem mikrofonu, jemně a táhle zpívala obyčejné, ani ne moc chytlavé, písničky. Mimo tradičních frází skoro vůbec nemluvila, jen se cudně a zároveň prohnaně usmívala. Jejich vystoupení fungovalo asi hlavně kvůli zpěvaččinu sex-appealu, mírně estrádní stylizaci do divokého západu a amerických rančů.
"Tahle holka to prostě umí, " chtělo by se říct. Nedokážu si ale představit, že bych šel na jejich samostatný koncert...
Show samotných
The Killers po celou dobu balancovala na hranici dobrého vkusu a pompézního kýče - barevné konfety a žárovičky u stropu jako na cirkuse, nová western image a vlastně celý i projev, dikce a gesta zpěváka Flowerse. Koncert měl však od začátku do konce neskutečný drive, energii, švih a samozřejmě skvělé písničky. A to je pro kvalitní rockový koncert naprostý základ.
© www.thekillersmusic.com Dramaturgie koncertu se v úvodu striktně držela nového alba. Tak jako na novince kapela začala otvírákem "Sam's Town", následovala uvítací "Enterlude" a divoký singl "When You Were Young". Hned s první skladbou se více než polovina haly proměnila v jeden velký, neustále se pohybující kotel; to vydrželo po celou dobu až do úplného závěru. Další věc "Somebody Told Me", hit z debutu, už nebyla přes rozjeté publikum téměř slyšet.
Před koncertem byly nabíledni dvě zásadní otázky. První: jak to vlastně je s Flowersovým zpěvem naživo, recenzenty i fanoušky často kritizovaným. A druhá: jak v rámci celé show vedle sebe budou fungovat dospělejší, dotaženější a hutnější novinky a jednodušší, vzdušné hitovky s teenage texty z debutu. Brandonův zpěv byl všelijaký, jen ne čistý; to bylo ale v zásadě tím posledním, co fanouškům vadilo a koncertu ubíralo na kvalitě, protože jak Flowers zpíval, vlastně pořádně nikdo ani nevnímal.
The Killers sice hrají chytlavý pop-rock, ale ráz celé show - hlavně pod pódiem - byl ortodoxně punkový, snad jen stage-diving chyběl.
© www.thekillersmusic.com Jak již bylo naznačeno, setlist byl namíchaný ze starších a novějších skladeb. Vše do sebe ale úplně samozřejmě zapadalo a nějaká necelistvost nebo nekompaktnost se ani v nejmenším nekonala. Když se diváci při baladách z novinky "Read My Mind" a "Bling (Confessions Of A King)" na chvíli mírně uklidnili, kapela najednou spustila k drtivému závěru: drsně podaná a jakoby zkrvavenou post-punkovou reminiscencí poskvrněná píseň "Uncle Johnny" a hymna dnešní indie-rockové generace "Jenny Was Friend Of Mine" vrátily koncert tam, kde v úvodu začal. Základní setlist končil sborovým zpěvěm
"It's indie rocknroll for me," při písni "Glamorous Indie Rock'n'Roll" a divoce odpálenou "Mr. Brightside". Přídavky přišly záhy, mezi nimi například skvělá "All These Things That I'm Done", na jejíž refrén už fanoušci Flowerse vůbec nepotřebovali a vystačili si sami.
Ačkoliv jsou
The Killers po hudební stránce čistě britskou kapelou, tak je na jejich projevu i chování členů jasně vidět, že pochází z nablýskaných ulic a podniků Las Vegas. V Mnichově ovšem odehráli skvělý, energický koncert. Ukázali, že patří k nejlepším současným mladým kapelám a jejich písničky mají neuvěřitelnou sílu nejen na deskách, ale především živě. A to se u rock'n'rollové kapely počítá především.
The Killers,
Howling Bells, TonHalle, Mnichov, Německo, 7.11.2006