Na toto kolo jsem se hodně těšil. Už v minulém minikomentáři vyhlášení jsem přemýšlel, jakou písničku bych komu dal, abych ho potrápil. Porota byla někde odvážnější než já, někde se zase držela až příliš při zemi, což je velká škoda. Na druhou stranu bylo znát, že nikoho nechtějí vysloveně zaříznout. Ještě ale než došlo na samotné boje, osmička si střihla společně megahit Jamese Browna "I Feel Good". Proč právě ten, je nasnadě. Koncert a osobní setkání s tímhle panem muzikantem byly dostatečným důvodem. Ale i když jsou naši finalisté velice talentovaní, právě na tuhle písničku opravdu neměli. Na "I Feel Good" se musí člověk snad narodit, jinak to zní jako plesová zábava z Horní - Dolní. S láskou vzpomínám na "California Dreamin'" finalistů prvního American Idol.

Jako první tuto neděli nastoupila na pódium Malé sportovní haly Tereza Najdekrová, které vybíral písničku Ondřej Hejma, jenž chtěl proměnit ledovou královnu ve žhavou rockerku pomocí "You Oughta Know" od Alanis Morrisette. Všichni, alespoň já tedy určitě, si pamatujeme, jak ji zpívala minulý rok Klára Zaňková, která s ní tehdy vyrazila všem dech. Tereza ji určitě nezazpívala lépe, ale druhým dechem musím dodat, že se přeci jen odrazila ode dna. Mělo to drive, už to určitě nebyla ledová královna, ovšem pořád tam zůstává takový ten lehce profesorský projev, jakoby se nemohla zcela odvázat. Byla na ni vidět obrovská snaha, jenže bohužel ta přecházela až do křeče.

"Timeo Danaos Et Dona Ferrentes," tedy "Nevěřte Danajským, když přinášejí dary" - ano i tak by se dalo charakterizovat předhození "Stín katedrál" Romanu Lasotovi od Ilony Csákové. Na první pohled mu mohla celkem sednout, ovšem obávám se, že pro Romana je (když už jsme u těch Řeků) Ilona spíš převozníkem Charónem na řece Styx. "Stín katedrál" se pro něj vůbec nehodily, místo zpěvu se to spíše blížilo mečení a tentokrát i já tam slyšel intonační výkyvy. Prožitek z minula byl také ten tam. Snad jedině s tou češtinou se popral celkem dobře, ale to je vše. Sympatické bylo hodnocení samotné Csákové jeho výkonu, kdy si nejspíše uvědomila, co provedla a snažila se to alespoň trošku zmírnit.

V případě Barbory Zemanové si Ondřej Hejma možná myslel, že (nyní v tenisové terminologii) lobuje, ovšem spíše ji s písničkou "V stínu kapradiny" Jany Kratochvílové doslova nahrál na smeč. Sama se v medailonku přiznala, že ji hraje a zpívá s kapelou, tudíž výsledkem byl naprosto bezchybný výkon, kterému snad nechybělo nic. Výborně zvládla přechod do té naléhavější části. Nemá smysl nějak zastírat, že tahle holka je velkou favoritkou celé soutěže. Mám ale u ní jeden malý - velký problém. Co se týče SuperStar, mi až příliš připomíná Anetu Langerovou a já bych rád něco nového, něco, co tu ještě nebylo.

Co jsem napsal u Romana Lasoty, platí v podstatě i u Davida Spilky. Tomu vybíral skladbu profesor Klezla, a když se to vezme kolem a kolem, nesáhl až tak daleko od jeho žánru. "Love Hurts" od The Everly Brothers mi už dost zprotivili Nazareth, respektive rádia, která ji ve své době hrála neustále, a nutno říct, že ani David jí nijak reputaci nezlepšil. Tahal tóny, nebylo mu moc rozumět a celkově to byl špatný výkon.

Eduard Klezla byl v případě Leony Černé hodně odvážný. Podstrčil jí country "You're Still The One" a Shaniu Twain. No ona tahle písnička sice pochází z doby, kdy Shania Twain hodně koketovala s popem, nicméně názvuk country tam je. Leona zkusila ležérnost ala Soňa Pavelková, ale u ní to nezní vůbec dobře a obávám, že se tam objevily i chyby v intonaci. Nicméně jako celek to neznělo vůbec špatné. Z Leony by po nějakém čase mohla být opravdu výborná country zpěvačka a je mi líto, že ona se k tomu staví víceméně s odporem, což je možná způsobeno i postojem mladých lidí u nás k tomuto žánru.

Jestli někomu porotci, tedy konkrétně Ondřej Hejma, prokázali velkou službu, pak to byl Zbyněk Drda. Já si ho pořád nedokázal nikam zařadit, teď už ano. Zapomeňme na Collinse nebo na nepovedeného Eltona Johna, budoucnost Zbyňka by měla být někde v americkém folkrocku. Tom Petty a jeho "Learning To Fly" mu výborně sedla a vůbec nevadilo, že je trošku nevýrazný, protože to k tomuto stylu patří. Myslím, že tohle byl jeho nejlepší výkon v soutěži. Moje doporučení? Zkouknout pár koncertů Jacka Johnsona, Toma Pettyho a dalších, naučit se hrát na kytaru, přibrat několik muzikantů a vyrazit na klubové turné. Samozřejmě se musí ještě najít někdo, kdo by mu složil nějaký repertoár, což bude asi to nejsložitější, protože u nás podobný styl nikdo moc nedělá.

Soňa Pavelková v průběhu celé soutěže ukazuje, že nemá v podstatě problém s jakýmkoliv stylem, tudíž ji nemohlo "Sedmkrát" od Black Milk, což je coververze hitu Doobie Brothers, nikterak překvapit. Ba právě naopak. Nutno ovšem říct, že Soně šla na ruku nejen Ilona Csáková, ale i výborně hrající kapela a jednoznačně měla nejlepší aranžmá dechů. Soňa sama se do toho skvěle opřela, pojala ji trošku jinak než Black Milk a já z toho měl pocit: "Kam se hrabou Black Milk!" Mělo to ohromnou porci šťávy a i když tu písničku trošku uřvala, jak si všimla porota, bylo to spíše ku prospěchu - ukázala tak opět nové možnosti a podobu svého hlasu a projevu.

Jako poslední se na scénu dostal Martin Ševčík, jemuž profesor Klezla vybral "Hvězdičko blýskavá" Petra Nováka. Česky zpívající Martin nebyl příliš přesvědčivý, tedy alespoň na generálce. Netuším, jestli se během těch pár hodin natolik zlepšil, či to bylo nazvučením, ale v televizi to vyznělo o dost lépe. Jinak ale stále platí to samé - v kontextu všech ročníků SuperStar patří do naprostého průměru.

Ještě než se pustím do celkového hodnocení, musím zmínit premiérový klip finálové desítky. Písnička to sice není nikterak oslnivá, ale klip se celkem povedl, navíc černobílé pojetí vždy přidá na uměleckém dojmu. No ale teď k tomu hodnocení. První pozice jsou už trošku fádní - dvojice Barbora Zemanová a Soňa Pavelková jednoznačně převálcovaly ostatní. Na bronzový stupínek si u mě tentokrát šáhl na Zbyněk Drda, za kterým následuje trojice Tereza Najdekrová, Martin Ševčík a Leona Černá. Mezi nimi a Davidem Spilkou je menší mezera a poté už následuje pouze Roman Lasota, kterému se tentokrát opravdu hrubě nezadařilo. Za toto kolo by si vyřazení sice zasloužil, ale za předchozí kola už nikoliv, nicméně zásluhy se nepočítají. To, co se počítá, jsou hlasy a uvidíme, kdo jich bude mít v pondělí nejméně.

(Z technických důvodů budou fotografie doplněny až večer.)