Tento týden jsem měl možnost být přímo v Malé sportovní hale a sledovat nejen přímý přenos, ale také generálku. Ta probíhá ve velice uvolněné atmosféře, za přítomnosti několika málo diváků a bez štiplavé poroty, avšak finalisté i kapela jedou na plno. Právě z generálky se stříhá závěrečná rekapitulace. Po shlédnutí záznamu nedělního finále musím poznamenat, že je velký rozdíl v tom, co slyšíte v televizi, a v tom, co je ke slyšení přímo v hale. Dalo se to sledovat už při představení kapely v podobě Princovy "Purple Rain", kdy na místě zněli Pajky Pajk o mnoho lépe. V hale byla daleko lépe slyšet kapela a tedy zanikly některé chyby zpěváků, zatímco v televizi to je naopak. Ovšem to nemusí být vždy na škodu. Tématem tohoto týdne byly rockové balady, což je oblíbené téma nejen u soutěžících, ale, troufám si tvrdit, i u diváků.

Druhý finálový večer otevřel David Spilka s "Nothing Else Matters" od Metallicy a muselo by se stát asi něco hodně špatného, abych mohl napsat, že se mu právě rocková balada nepovedla. Ano, porota si tentokrát všimla, že David zpívá v podstatě už pět kol stále to samé, ale on je rocker duší, tělem a především hlasem a zrovna tady bych mu to nezazlíval - komplikace čekám jinde.

Na Soňu Pavelkovou se sice předchozí řádky nevztahují, ale ona si také nevybrala žádnou typicky rockovou baladu. S "Hunter" od Dido si poradila po svém a už se s tím musíme smířit, že tahle holčina má svůj styl a jen málo se nechává strhnout původní verzí či interpretem. Záleží pouze na vás, jestli její podání přijmete, či nikoli. Mně osobně se to tento večer líbilo, i když objektivně musím souhlasit s profesorem Klezlou, že ty nasazené dlouhé tóny nezněly vždy zcela libě. Mimochodem, Soňa patřila do té skupiny, která zněla lépe z televize.

Pokud mě někdo tento večer překvapil, byl to po minulých kolech zatracovaný Julián Aleš Burket, který si vybral Olympic a písničku "Slzy tvý mámy". Rozhodně jsem neměl tento týden pocit, že by neměl hlas, naopak jeho barva mi k této písničce sedla jak sedací sval na onen pověstný hrnec a je to možná i tím, že má ve skutečnosti daleko hutnější hlas. Když jsem slyšel výsledek z televize, měl jsem pocit, že to, co bylo vysíláno, snad někdo přezpíval. Tentokrát snad ani tolik nepřehrával a rozhodně by si tento týden nezasloužil vyhazov.

První půlka byla vůbec velice silná. Barboře Zemanové zatím servírují témata, které ji nemohou nikterak srazit do kolen. V neděli si vybrala Joan Osbourne a její první velký hit "One Of Us". Nutno říct, že naživo tento živel zní ještě lépe než v televizi. Tohle byl výkon, kterému se nedalo nic vytknout, ostatně jako doposud. Jsem zvědavý, co jí příště přidělí porota.

Roman Lasota v minulém kole hodně zacvičil se svým postavením, ale tentokrát si pověst vylepšil. A že si nevybral zrovna nic lehkého - "Tears In Heaven" Erica Claptona. Výborně se vcítil do atmosféry téhle písničky a svoji naprosto odlišnou barvou hlasu jí dal zcela nový rozměr. Svoje udělala i poloha v sedě a vyjma jednoho místa jsem na rozdíl od profesora Klezly neslyšel, že by zpíval falešně. Opět se pasoval do role jednoho z velkých mužských favoritů soutěže a jak řekl Ondřej Hejma, tento typ zpěváka u nás rozhodně není obsazen.

To Tereza Najdekrová naopak zase o něco ztratila ze své výjimečnosti. Pro Marii Rottrovou mám velkou slabost, a i když autorství "Lásko voníš deštěm" patří Black Sabbath, budu spíš srovnávat s českou verzí. Paní Rottrové se v SuperStar zatím vyrovnala jediná Tereza - a to Terčová, rozhodně ne ale ta Najdekrová. Její výkon byl matný, až příliš strojený, v refrénu si ulevovala a jak si všimla porota, víc to bylo tentokrát o naučení. A právě tato písnička vyžaduje hodně procítění, ale toho vnitřního, nikoli vnějšího. Navíc její vzhled sice hezky korespondoval s tématem, ale daleko méně s vybranou písničkou.

Jakoby Tereza spustila lavinu špatných výkonů, na kterou se pak nabalil zbytek soutěžících, tedy i Martin Ševčík, který sáhl po těžké klasice od Led Zeppelin "Stairway To Heaven". Martin přeci jen není rockově založen, ale když jsem ho tak poslouchal, přemýšlel jsem, do jaké kolonky bych ho vlastně zařadil. Zde není v podstatě co dodat a mám s ním ten samý problém jako Ilona Csáková. U Martina mi zkrátka dochází slova - nevzbuzuje ve mně žádné emoce.

Leona Černá minule velice překvapila, ale v neděli se opět vrátila do starých kolejí. "I Don't Wan't To Miss A Thing" od Aerosmith se snažila opět zpívat a udělala tedy stejnou chybu jako u Tiny Turner a její "The Best". Když jsem ji slyšel na generálce, běhal mi mráz po zádech, ale to nebylo díky Leoně, ale díky kapele, která dokázala tuhle hymnickou skladbu velice dobře zahrát. Leona navíc ztratila něco ze své osobitosti, ta tam byla energie z předchozích kol, a pokud v podobném duchu pojme ještě další pomalejší písničky, pak její cesta v SuperStar brzy skončí.

Zbyněk Drda si u mně osobně naběhl ještě více než Tereza Najdekrová. Mám za sebou tři koncerty, nespočet poslechů CD a mnoho shlédnutých koncertů Phila Collinse a "Another Day In Paradise" je na většině toho všeho. Když přejdu, že se nezvládl naučit slova a zpíval občas nesmysly, ani potom to nemohu prohlásit za alespoň slušný výkon. Zbyňkovi nepomohla navíc ani kapela, která tuhle písničku zrychlila, zjednodušila a nejlepší místa zprznila. Necitlivě mu pomáhali i sboristé. Výsledkem toho byla naprostá ztráta atmosféry, která je u téhle písničky zásadní a určující.

Navzdory všem předchozím řádkům jsem neměl pocit, že by včera někdo vysloveně vyhořel, avšak ani zazářil. Můj žebříček, ve kterém tentokrát rozhodovaly nuance, vypadá následovně. První díky prožitku skončil Roman Lasota, na dalších dvou stupínkách v libovolném pořadí by byla Soňa Pavelková s Barborou Zemanovou, čtvrtý David Spilka. Pátý by se, překvapivě, umístil Aleš Burket, za nímž by následovala Tereza Najdekrová s Leonou Černou, no a poslední místa by obsadili kluci - Zbyněk Drda s Martinem Ševčíkem. S tímto žebříčkem ale rozhodně nemusí souhlasit televizní diváci, počkejme si tedy na zítřek, kdo nakonec bude ten, který bude muset z kola ven.

Fotogalerie: