V době, kdy se soutěžící připravovali na své výkony, jsem si vychutnával hudební lahůdky Richarda Bona a jeho skupiny v Lucerna Music Baru, a první finále tak hodnotil až ze záznamu. Když jsem si celý pořad pustil, divil jsem se, co všechno produkce soutěžícím podstrčila v rámci skladeb 21. století, a následně se zhrozil, po čem všem finalisté sáhli. Mám takový pocit, že chyběl už akorát Crazy Frog (bang, bang!) či Holki.

Několikrát jsem už nad Leonou Černou zlomil hůl, ale snad každý musí uznat, že "Noc na zemi" Anny K zvládla skvěle. Konečně se oprostila od rockových babiček, tetiček, zkrátka starších ročníků a najednou to mělo úplně jinou šťávu - jakoby se hlasově našla. Pouze musím souhlasit s porotou, že v poslední třetině už byla lehce monotónní, ale i tak Leona ukázala, proč v tom finále je.

Ačkoliv nerad hodnotím vzhled soutěžících, tentokrát si nemohu pomoct. Zbyněk Drda mi při focení během medailonku připomínal mladého Jevgenije Plujščenka, což vzhledem k tomu, kolik tady má olympijský vítěz příznivců, může mít i pozitivní dopad. A že i takovouto podporu bude potřebovat, se ukázalo při "Maybe" Enriqua Iglesiase. Ne že by to bylo vysloveně špatné, ale ani ne dobré. Když dozpíval, uvědomil jsem si, že vlastně nevím, co a jak zpíval. A to není dobré.

Karolína Pavlíková je první z řady tragédů tohoto kola a to ani nemusím komentovat její image versus repertoár. Možná si libovala, jak si skvěle vybrala, ale ona Helena Vondráčková, ať se někteří kolegové staví klidně na hlavu, je velmi dobrá zpěvačka a její písničky nejsou tak lehké, jak by se na první poslech zdálo. Nemá smysl něco zastírat, Karolína Pavlíková "To tehdy padal déšť" jednoduše neuzpívala. Ve výškách byla úplně mimo a ke konci to znělo spíše jako parodie.

Kdo mě osobně v tomto kole nejvíc zklamal, z čehož ale apriori nevyplývá, že se mi jevil jako nejhorší, byl Roman Lasota. Udělat z rockové pecky "Boulevard Of Broken Dreams" od Green Day prachsprostou popovku je hodně odvážné. Ono to ale tak dopadnout muselo, Roman, jak víme z předchozích dílů, má naprosto nehodící se barvu hlasu a zcela opačné cítění hudby. Z toho pak vyplývaly i velké chyby v intonaci. Doufám, že si příště bude moci zvolit pro něj lepší písničku, respektive že vůbec dostane tu možnost.

Abych se přiznal, "Strach" od Lucie Vondráčkové, který si vybrala Tereza Najderková, jsem slyšel tento večer poprvé, tudíž nemohu porovnávat s originálem. Tereza ale opět ukázala, proč bylo její jméno spojováno s příčkami nejvyššími. Vyjma úvodního velice krátkého chaosu se slovy a rytmem to byl opět velmi dobrý výkon, bez intonačních a dalších chyb.

Martin Ševčík sáhl po známé "The Reason" od méně známých Hoobastank a u něj v podstatě platí to samé, co u Zbyňka Drdy. Ani ne nějak výjimečný, ani ne nějak špatný (co se dá na téhle písničce zkazit nebo naopak výrazně vylepšit?). Rozhodně bych to neviděl tak tragicky jako porota, ale pokud chce zpívat dál, musí ze sebe dostat něco víc.

Minulé kolo Soňa Pavelková předvedla excelentní výkon a těžko se dalo čekat, že to může ještě jednou zopakovat, už proto, že jí při výběru padla ruka na Pink a její "Family Portrait". Tak dobré jak minule to nebylo, daly se tam najít intonační chybky, chyby a i jedna hrubice, chvílemi tu angličtinu flákala až příliš, nicméně i tak ten její výkon patřil opět k nejlepším. To, co chválila Ilona Csáková, tedy přirozenost a hravost, to jsou charakteristiky, pod které se s klidem podepíšu.

Jsou kapely a interpreti, které se prostě nedají jednoduše přezpívat a já mezi ně zařadím i Kryštof. Oni mají natolik osobitý styl a písničky psané přímo pro ně, že přirozeně zní snad jen v podání Richarda Krajča. To nám koneckonců dokázal i Aleš Burket v "Lolitě", jenž se ji navíc snažil víc uhrát než uzpívat. Jako by si vůbec neuvědomoval, o čem zpívá a co je to vlastně za písničku, rozhazoval ruce jako někde v Harlemu. Kryštof není hip-hop! Nemůže se tedy divit, že ho porota tak kritizovala.

Byl jsem hodně zvědavý, jak se Barbora Zemanová popere s přikázanými tématy, a i když to nebylo tak patrné, jisté ústup ze slávy museli zaznamenat snad všichni. Anastacia, čert ví, kde Leoš Mareš vzal, že nejlepší zpěvačka světa, jde přeci jenom k rocku oklikou a tam někde Barbora zakufrovala, což ostatně bylo zřejmé i z jejího výrazu. Zpívala čistě, ale tentokrát tomu chyběla ta její živelnost, která jí dělala tolik zajímavou v minulých kolech. Pořád zůstává velkým objevem této řady, nicméně uvidíme, jak dlouho vydrží její kouzlo.

U Davida Spilky jsem značně rozpolcený. Chtě nechtě musím uznat, že jeho výkon byl výborný, v neděli dokonce udržel svůj hlas na uzdě a nepouštěl ho do vysokých otáček, ovšem to, že sáhl po Petrovi Kolářovi a jeho "Ještě že tě lásko mám", která je zkrátka hrozná, také o lecčems vypovídá. Hlavně se stále drží jedné linie, což může být pro něj plusem, nebo mu naopak srazit vaz. Uvidíme za pár týdnů.

V minulý ročnících jsem tady sestavoval své osobní pořadí a nejinak tomu bude i letos, i když po tomto kole to bude obzvláště těžké, a to hlavně na čelních pozicích. Do první trojky se určitě vejde Leona Černá, Tereza Najdekrová a Barbora Zemanová, v jejichž těsném závěsu jsou Soňa Pavelková a David Spilka. O třídu níž jsou Martin Ševčík, Zbyněk Drda a pravděpodobně i Roman Lasota. Na úplném chvostu se choulí Aleš Burket a Karolína Pavlíková. Kdokoliv z téhle dvojice vypadne, bude to jedině dobře, avšak diváci dokáží být hodně nevyzpytatelní.

Fotogalerie: