Přiznám se, že jsem byl hodně zvědavý, jak se Vypsaná fiXa popere s akustickými nástroji a vůbec s celým tím předěláním skladeb. Sice jsem slyšel, že už fiXa párkrát někde akusticky hrála, ale pokud vím, nikdy to nebyl takhle velký koncert. Žižkovská Akropole se plnila velmi pomalu, ale asi už jsou tady ty lidi na to tak navyklí, že když je někde napsáno, že koncert začíná v 19:30, přijdou automaticky na osmou. Každopádně nakonec klub nebyl úplně narvaný, ale byl tak akorát plný. To znamená, že se dalo dýchat a dokonce třeba i dojít pro pivo, nebo na záchod, aniž by vám cesta zabrala tři skladby. Samotná unplugged show začala krátce po osmé, kdy sál potemněl a na velkoplošné projekci se spustilo tupě zabedněné komunistické shrnutí roku 1982. Ano, máte pravdu, tento rok zemřel kovaný komanč Leonid Iljič Brežněv, ale o to nešlo, tento rok si totiž také každý českého punk-rocku znalý spojí s Vypsanou fiXou, ač ona sama toho s ním má společného jen trochu. Akropoli to pobavilo, ale ještě více ji pobavilo, když na pódium napochodoval Márdi s Mejlou a v rukou měli akustické kytary, s akustickou baskytarou přispěchal Mejn a štětečky dřímal Pítrs.

Odpálili to dost neobvykle, a to jejich nejslavnější skladbou s názvem "1982". Márdi měl zpočátku problém s laděním, mírně mu to ujíždělo, a tak ze začátku koncertu dolaďoval, ale nakonec stejně jako Mejla našel tu správnou polohu. Při druhé "Letní tlení", která k akustickému provedení přímo vybízí, jsem už pochyboval o tom, že by tento koncert mohl dopadnout nějakým fiaskem. Je pravda, že Mejlovi to jde rozhodně líp na elektriku, na druhou stranu Márdimu ta akustika vyloženě sedla. Sice byla někdy cítit nějaká neshoda, někdy to trochu ujelo, ale nic podstatného. FiXa se neštítila ani rychlejších věcí, které si řádně užívala, po totálním soustředění při těch pomalejších, kdy bylo vidět, jak jim na tom opravdu záleží. Písničky jako "Objev", "Potápěči", "Palmo kartáč", "Komik Lobotomik" či "Východoněmecká kapela" tak zůstaly úplně beze změn, tedy samozřejmě až na akustické provedení. Byla to trochu škoda, protože tam, kde se pokusili o nějaký experiment, to vždy dopadlo skvěle. Při "Mažoretce" jste si mohli připadat, jak na srazu kotlíkářů od Sázavy, a při "San Piegu" zase jako na nějaké zběsilé balkánské dechovce, bez dechů (to jest, že Mejla tím poskakujícím stylem, kterým hrál, připomínal jižní provenience - vím, že v dechovce kytary nejsou).

Píseň "Robison" je v normální verzi obdařena vlezlou kytarovou melodií, která samozřejmě na akustiku vyplodit nejde, jenže Márdi se tak hodně snažil a v téhle písni si všichni tak dokonale sedli, až z toho vylezlo něco ještě hezčího a melodičtějšího. Márdi vybrnkával létem načichlou kytarovou zvonkohru, přičemž mu všichni do jeho noty výborně sekundovali a při refrénu vždy celá Akropole vybuchla ve zpěv. Dojemnější než pláč Juliety a zároveň tvrdší než Rockyho úder. Pro mne nej okamžik koncertu. Elektrizující atmosféru přiživilo i líbací "Štěstí Jimi Dixona", v tu chvíli jsem si fakt říkal, že jestli kritici o Márdim do teď mluvili jako o českému Cobainovi, tak teď už budou asi říkat, že on je Kurt Cobain, protože když sklopil hlavu, vypadal hodně podobně jako šéf Nirvany na legendární unplugged session v MTV. Ba ne, Márdi byl opravdovější a přirozenější, neměl prázdné oči, ale úsměv od ucha k uchu a měl radost, že se jim to daří, což také dával jasně najevo. Nejen s ním to na té židličce párkrát pěkně škubalo. Při "Domácím motokrosaři" si přišli na pódium Fenek a Zemánek z Wohnoutů, aby si natočili atmosféru z pódia pro jejich "Rádio Děda". Byla to docela vtipná vsuvka, když se tam nemotorně motali po pódiu a cpali fiXe svůj mikrofon ke kytarám. V přídavku zazněla i stařičká melancholie ve formě písničky - procítěná "Papírová hyena". Koncert vygradoval roztančenou ne-elektrickou verzí "V Targa Florio" a především nesmrtelnou, definitivně poslední a léty protřelou "Lorenovou".

Byla to příjemná změna, po těch všech rozdováděných koncertech, které jsem od fiXy zažil. Poměr skladeb, které opravdu stály za to, které měli vychytané a s kterými si bezpochyby vyhráli, byl k těm, které byly stejné jako normálně, zhruba padesát na padesát. Za zády kapely se promítaly možná trochu pop-artové a maniodepresivně se prolínající projekce a koncertu to přidalo; někdy opravdu stálo za to, se na plátno mrknout. Zarazilo mě, že se v kotli místy i lehce pogovalo a ke konci děti dokonce skákaly z pódia do lidí, což se mi tedy na akustický koncert fakt nehodilo, ani k některým těm písním se to nehodilo a narušovalo to náladu, kterou se snažila fiXa vytvořit. Ne že by mi to vadilo, ať se vyblbnou, ale kazilo to celkový dojem unplugged vystoupení. Navíc jsem viděl, jak nějaký dvoumetrový metráček vylezl na pódium a neohrabaně skočil do lidí, přičemž nějaká holka po jeho skoku odcházela s rukama na krku a bolestivou grimasou ve tváři k šatnám, a to už mi od něj přišlo jako velká idiocie. Jinak samotná fiXa to zvládla s přehledem a kolikrát jsem si i říkal, že to zní lépe než s elektrikou v nástrojích. Byl to příjemný večer s nádechem výjimečnosti.

Setlist:
1982
Letní tlení
Objev
Potápěči
Otužilci
Stereoid
Odvážný mladý muž
Snídaně z elektřiny
Mažoretka
Palmo kartáč
Lunapark
Meloun
San Piego
Samurajské meče
James
Robinson
Východoněmecká kapela
Domácí motokrosař
Drogový večírek
Komik Lobotomik
Štěstí Jimi Dixona

Přídavky:
Papírová hyena
Krasojízda
Kostel>Biohazard>MCD
Odraz slunce v karaoke
Nina
Ledňáčci
V Targa Florio
Lorenová

Vypsaná fiXa (acoustic), Palác Akropolis, Praha, 18.10.2006

Fotogalerie: