Roe-Deer není kapela na české scéně neznámá. Tak jako u dalších kytarovek Southpaw nebo Living Room ji fanoušci vzývají pro Británií vonící kytarový zvuk, snahu držet aspoň po hudební stránce krok se zahraničím. No a tito Roe-Deer před několika týdny vydali desku "Take", celkově svou čtvrtou. Dá se na ni ovšem hledět i jinak: jako na druhé album, kde hlavními autory materiálu jsou zpěvák Andrzej a baskytarista Šmity. Právě se Šmitym jsem se sešel v restauraci poblíž České televize na Kavčích horách v Praze. Byl zrovna nemocný, takže mluvil pomalu, rozvážně a vlastně i rozumně. Vždyť také není na hudební scéně žádný nováček. To je asi důvod, proč nemá zapotřebí si na něco hrát. Tak nějak ví co a proč říká.

Roe-Deer po dvou letech vydávají novou desku a opět v jiném složení. Máš pocit, že už jste hledání toho, jak by měli Roe-Deer vypadat, dokončili?

Určitě. Už jsem říkal v nějakých rozhovorech, že složení v jakém hrajeme poslední rok, by mělo být konečně definitivní. Vlastně poprvé od úplného vzniku Roe-Deer jsme v kapele čtyři, protože už za Emy jsme hráli jen ve třech s hostujícím, což se změnilo až teď.

Jenže bubeník Marek Klasna nehraje pouze v Roe-Deer, ale je také členem EOST. Obě kapely jsou v Česku poměrně oblíbené. Není to pro fungování Roe-Deer problém?

Zatím žádný problém nenastal a doufám, že v budoucnu ani nenastane. Holt párkrát za rok nebude nějaký koncert možný. Ale hlavně si myslím, že když jsou lidi rozumní, tak se dá bez problému domluvit, což byl největší problém s Almelou, který dělal často problémy. Já taky nejsem pouze v Roe-Deer. Když je člověk ve více kapelách, tak v tom principielně nevidím ani v nejmenším nějaký zádrhel.

Máš pocit, že je teď v kapele jiná atmosféra než dřív? Že by bylo uvnitř znát, že už jste skupina se vším všudy, ne jenom čtyři muzikanti, kteří spolu občas hrají?

Přesně tak to je. Myslím si, že to všechno spolu hodně úzce souvisí. Když k nám před rokem přišel Mára, najednou se všechno změnilo. Ale nějakou dobu trvalo, než se vše dalo dohromady, jak mělo. Nebylo to jednoduché, protože Mára byl dva měsíce nemocnej, což byl určitě taky zásek. Potom totiž zase chvíli trvalo, než se dostal zpátky do kondice, ale zvládli jsme to. Teď je ta doba, kdy cítím, že to začíná být dobrý.

Po vydaní desky si zahrajete kromě Česka i několik koncertů v zahraničí. Kromě Rakouska, kde už jste několikrát hráli, jedete tentokrát i do Slovinska. Jak jste se k tomu dostali?

K domluvě vlastně došlo v návaznosti na Rakousko. Jako je u nás úzce provázané Česko a Slovensko, tak v Rakousku funguje podobný vztah se Slovinskem. Docela se tam těšíme.

"Take" produkoval Martin Ledvina, známý hlavně jako spolupracovník Lenky Dusilové. Odkud přišel impuls, že byste mohli natáčet právě s ním?

Došlo k tomu tak, že mi jednou zavolal Honza Muchow, jestli by nás spolupráce s Martinem Ledvinou nezajímala. My jsme samozřejmě v první fázi chtěli album dělat právě s Muchowem, který nám produkoval i singl. Ale jelikož je hodně pracovně vytížený, a ani nová deska EOST ještě není hotová, bylo jasné, že na nás nebude mít čas. Martin nám při našem uvažování vycházel velice pozitivně. Nakonec jsme rádi, že jsme se rozhodli právě pro něj.

Muchow vám vlastně za sebe našel náhradu, dá se říct...

Takhle bych to rozhodně neformuloval, ale jeho tato možnost napadla a nabídl nám to. Určitě si nemyslím, že by za sebe nějak hledal náhradu, nebo něco v tom smyslu, i proto že k nám neměl žádné závazky. Byl to jen dobrý nápad.

Je to ohraná otázka, ale přesto: Jak jsi s novinkou pokojen?

Spokojen jsem. Samozřejmě že jsou věci, které bych v tenhle okamžik určitě udělal jinak, ale tak je to pokaždé. Rozhodně bych tomu albu devět z deseti svých pomyslných hvězdiček dal.

Když říkáš, že jsou věci, které bys teď udělal jinak, je to třeba případ singlu "2nd Floor Boy", který je na albu v jiné verzi, než jak vyšel na singlu?

Ani v nejmenším to není, jak možná naznačuješ, že bychom s odstupem času písničku "2nd Floor Boy" cítili jinak než v době, kdy jsme ji nahráli. Na desce je to pouze přemíchané a znovu nahrané bicí. Podle mě rozdíl spousta lidí ani nepostřehne.

V Česku se singly moc nevydávají. Proč jste k tomu na jaře přistoupili? Že jste celou desku kvůli Markově nemoci udělat nemohli, anebo jste singl naopak zamýšleli jako formu promotion?

V zásadě to bylo tak, že jsme prapůvodně chtěli někdy na podzim vydat singl a potom zkraje roku, to znamená únor, březen udělat desku. Ale jak víš, vše se nějak zkomplikovalo. Byl v tom ten Mára, byl v tom problém s Honzou Muchowem, který měl potíže s uchem, což ho logicky zbrzdilo, mimo to jsme měnili label. Kdybychom hodně spěchali, tak jsme desku mohli vydat v červnu. To jsme ale také nechtěli, takhle vychází až teď v září.

Sám jsi zmínil změnu vydavatelské firmy. Proč k tomu došlo?

U Globusu jsme byli dlouho, udělali jsme tam několik desek a když přišla nabídka od EMI, tak jsme to chtěli zkusit. Zatím jsme maximálně spokojení.

Vyjde v brzké době další singl?

To se ještě uvidí. Pořád je jako singl nasazený "2nd Floor Boy" a neustále stoupá IFPI hitparádou vzhůru, na čemž se ukazuje, že bylo dobře, když se dostal do éteru v takovém předstihu, který se mohl zdát až nesmyslně velký. Ale nový singl by mohl být nejdříve kolem Vánoc. Já mám ještě jednu ideu: protože nám z nahrávání zbylo asi pět rozpracovaných písniček, tak jsem si říkal, že by mohlo být zajímavé vydat nějaké EP.

Ty se na scéně pohybuješ zhruba deset let. Vidíš nějaký zásadní vývoj v tom, jak lidé přijímají hudbu, kterou teď děláte vy nebo Southpaw?

Neřekl bych, že by se něco za ty roky v tomhle smyslu změnilo. Nějaký kapely vznikly a zanikly, nějaký kluby vznikly a zanikly. Před deseti lety tady byla Lucie, Wanastovky a dnes je zase populární Divokej Bill. A podle mě je to tak dobře. Můžeš se rozčilovat, jak chceš, ale jsi v Česku a lidi tu chtějí slyšet česky znějící kapely a české písničky. Ani se podle mě v budoucnosti nic zásadního v tomto ohledu měnit nebude. Nevidím k tomu důvod.

A jaké máte s Roe-Deer potom do budoucna plány? Vy nechcete být slavní a bohatí?

Chceme, aby se deska alespoň trochu prodala a pak samozřejmě chceme co nejvíc hrát. My nejsme kapela, která by měla nějaký hvězdný ambice. Řekl bych, že já ani kluci po slávě příliš netoužíme. Když budeme hrát a bude na nás chodit řádově kolem stovky lidí, tak to bude super. Teď jsme se o tom trošku bavili, když v Praze hráli Pearl Jam. Vzpomínal jsem na doby, kdy jsem hrál v Alice In Jam. Na koncerty v Praze lidi poměrně chodili, ale někde venku, třeba ve Frýdku-Místku, přišlo minimum a právě nějací kluci nám říkali, že kdyby přijeli skutečný Pearl Jam, tak by taky moc lidí nepřišlo. Tím chci říct, že o podobnou hudbu tady není takový zájem, aby se dala dělat v masovým měřítku.