Američtí hudebníci Mastodon kombinují hned několik odnoží metalu - prý heavy, progressive a sludge (to píše Wikipedia). Každopádně to bývával pořádný randál. A co teď, když přešli ke kolosu Warner Music? Zůstanou stejní? Vyměknou a podlehnou mainstreamu, že by si za několik let mohli obléct kalhoty do zvonu a stát se metrosexuály? To snad ne. Novou deskou "Blood Mountain" všechny ujistili, že se nestanou loutkou a zůstanou sami sebou, budou kombinovat, přemýšlet a celkově si komplikovat hru nesčetnými výmysly. Když zagooglujete a najdete si foto skupiny, jeví se vám jako normální tvorové matičky Země a kdybyste je potkali, asi si neřeknete, že své nástroje dokážou ovládat s precizností a od začátku do konce jet se stoprocentním nasazením. Je to tak, Mastodon bodují na celé čáře a nejen s novou řadovkou "Blood Mountain".

První vypalovačka "The Wolf Is Loose" vtáhne posluchače do mišmašového kolotoče, který získá pro necvičené ušisko konkrétní obrysy až po několikerém poslechu. Přesto se tato skladba dá zařadit k těm nejméně komplikovaným opusům na nahrávce. "Sleeping Giant" kypí vypočitavostí, skvělou originalitou a také melodií, což je u Mastodon zajímavý úkaz. Ne že by dříve dělali hudbu z hrůzného řinčení a pokud ano, podali to podle svého - sice trochu chaoticky a určitě progresivně, ale vždy s nějakým řádem. Z následující skladby "Capillarian Crest" může být posluchač trochu zmatený, pokud není zvyklý na krapet muzikantský bordýlek, lépe řečeno pokud není zvyklý na zvukové orgie Mastodon.

S každým dalším songem přidávají muzikanti něco víc, a tím se jejich hudba neustále vyvíjí. Jedním z nejprogresivnějších kusů bude jistě instrumentální šestka "Bladecatcher", která uvede těžkorytmovou "Colony Of Birchmen". Trochu tvrdší "Hunter Of The Sky" představuje jeden z posledních výdechů poutníka při cestě na vrchol. Najednou se přivalí nová energie a s ještě pevnějším odhodláním se do příběhu vloží "Hand Of Stone". Gradované napětí uklidní "This Mortal Soil", volné pole pak přenechá jedné z finálních skladeb "Siberian Divine". Počáteční binec a zmatek zůstal v podobě spící příšery, která se sem tam převalí na druhý bok, až se zachvěje zem. Konečná "Pendulous Skin" a překrásná kytarová vybrnkávačka ukončí příběh poutníka, jenž sice došel až na vrchol, ale zesláblý umírá a křtí onu horu svou krví.

Skvělá jízda, nemám jiných slov. Mastodon zůstali sví a k hrůze, deliriu, zoufalství a chaosu přidali pár nových aspektů. Ten atlantský kvartet chlapíků se po hudební stránce neustále vyvíjí. Přesto váhám, co dát. Osm mi přjde málo, devět moc - nedokážu odhadnout, co ukážou na další desce. Je to něco mezi, ale půlit nesmím. Tak tedy osm... (Ale kdybych mohla, tak osm a půl.)