Zapomeňte na Sandru, Ruth-Ann, Andru Donaldse, Jense Gada a jiné blízké spolupracovníky Michaela Cretu. Na šesté studiové řadovce "A Posteriori" je Enigma čistě jednočlenným projektem, a to pěkně doma ukuchtěným. Po nepříliš povedené placce "Voyageur" přišla kompletní revize tvorby v podobě sběratelského boxu "15 Years After", k němuž coby bonus vyšel i hodně slabý singl "Hello And Welcome". Ten nazpíval Andru Donalds a po jeho vydání se objevilo hodně spekulací, jestli to není spíše noční můra a skomírání Enigmy. Mezitím však Michael Cretu usilovně pracoval. "A Posteriori" je z části opuštěním klasických enigmovských motivů, díky nimž se o ni z kraje devadesátých let rozpoutala tak velká vlna zájmu, která však poslední dobou měla sestupnou tendenci.

Na nové desce se reflektuje to, čím byla Enigma tolik zajímavá, a naznačené odbočení na "Voyageur" se tu rozvíjí. Zůstalo ono tajemno a mystérium, ale už nečekejte nějaké chorály nebo hymnické melodie. "A Posteriori" je deskou pro radost a nalezení nového teritoria, kdy více jak dříve Michael skládá klenuté sférické vrstvy kláves po vzoru Jeana Michela Jarreho. Notným pomocníkem mu jsou i současné technologie plus uplatnění zvukových škál, samplů a tanečních rytmů.

Zůstává zachovaný jednolitý koncept pro celou nahrávku, tentokráte je to jakýsi hold starým dobrým alchymistům a badatelům vesmírných bran a planet sluneční soustavy. Oproti dřívějšku je vícero instrumentálních kompozic a značného předělání se dočkala i "Hello And Welcome" - původní zpěv je skoro zcela vypuštěn. Po klasické úvodní overtuře "Eppur Si Muove" (těch se Michael snad nikdy nezbaví) přichází potenciálně hybný singl "Feel Me Heaven". K nejvydařenějším kouskům patří "Dreaming Of Andromeda", "Northern Lights" , "Message From IO" nebo "The Alchemist". Naopak v "Dancing With Mephisto" je jasně ukázáno, jak se lze snadno zamotat do spárů opakování melodických nápadů a natočit docela nudný track. Vokální skladby naleznete pouze tři - první z nich "Invisible Love" je snadno zapamatovatelným popěvkem, ve dvojici "Sitting On The Moon" a hlavně "Goodbye Milky Way" zjistíte, že Michael ještě dokáže napsat velmi povedenou melodii. Poslední jmenovaná by měla vyjít i samostatně na singlu, což je oprávněně dobrá volba.

"A Posteriori" je návratem a novou kapitolou zároveň. Michael Cretu vystoupil z oparu přešlapování na jednom místě a zkouší to jinudy. Je možná i dítětem štěstěny, protože po vydání "Voyageur" už málokdo v takto slušně udělaného následovníka věřil. Na dobrou noc ještě pro jistotu přepočítat všechny planety a pak usnout klidným spánkem, naznačuje Michael v "Goodbye Milky Way".