S cejchem členství v uměle postaveném boybandu, jehož hlavním cílem je vydělat na (z marketingového hlediska) snadno zranitelných teenagerech co nejvíce peněz, se po rozpadu své skupiny můžete zachovat třemi způsoby. Zaprvé: Odejít z branže a najít si práci třeba jako fotomodel. Zadruhé: Pokusit se přesvědčit nějakou vydavatelskou společnost o tom, že vaše fanynky jsou stále dostatečně naivní, aby vám stejný hudební model baštili dál i jako sólistovi. Anebo zatřetí: Jít do sebe a pokusit se zaujmout zcela jinou sortu posluchačů poměrně jinou hudbou. Justinu Timberlakeovi se to podařilo na výbornou. Svoji druhou šanci v hudebním průmyslu totiž nepodcenil, spřáhl se s producentskou špičkou a stal se jakýmsi Robbiem Williamsem 'NSync. V případě debutu "Justified" vsadil na černošské inženýry současné urban music, The Neptunes a Timbalanda, což u bělošského interpreta rozhodně nebylo zvykem. Pro "FutureSex/LoveSounds" si ponechal jen Timbalanda a jako hosty pozval Three 6 Mafia, T.I. nebo Will.I.Am. Výsledek evokuje například tvorbu Prince nebo Michaela Jacksona a funguje nejen u někdejších fanoušků 'NSync nebo u fanoušků r'n'b a hiphopu, jakým je Karel Veselý, jenž v hlavní recenzi udělil výjimečnou devítku, ale třeba i u fanoušků kytar, viz makrorecenzní devítka Lukáše Franze. A co další redaktoři musicserveru?

Upozornění: Pokud vás přepadne chuť ostře reagovat na příspěvky v makrorecenzi v názorech, přečtěte si nejdříve článek K čemu jsou makrorecenze aneb hledání obecné pravdy. Třeba tím předejdete reakci vyvolané nepochopením, proč makrorecenze existují.

Michal Koch - 5/10

Člověk se nemá uzavírat, je dobré stále hledat nové. I já se snažím pronikat k hudebním žánrům, které mému uchu nikdy nelahodily, a to i opakovaně. A tak když se naskytla ta šance znovu se pokusit objevit kouzlo r'n'b, zvláště u desky, kterou odborník na tento žánr na slovo vzatý počastoval devítkou, šel jsem do toho. A zase nic. Tedy abych nebyl špatně pochopen: Ta deska je po technické stránce naprosto vynikající, hraje jak z partesu, každý tón či ruch má přesně své místo, zkrátka skvělá práce producentů a studia. Aby taky ne u takové hvězdy, jakou Justin momentálně je. Ale co je to platné, když člověk, který považuje za základ zajímavé hudby především melodii (tedy jako třeba já), se u té přes hodinu trvající sterilní dokonalosti nudí k smrti. I po několikátém poslechu mi ty písně splývají ve dva velké chumly: jeden ve středně rychlém tempu a druhý v pomalém. Ale podle kolegy Veselého jsou to prý samé hity. Jak pro koho. Pro mě ani náhodou.

Jaromír Koc - 6/10

Producent Timbaland je do určité míry fenomén. Ano, záměrně začínám producentem, neb on si vděk za nové album Justina zaslouží mnohem víc než sám "hlavní" interpret. O Justinovi se totiž v souvislosti s touto deskou zase až tak moc říci nedá. Uznávám, je to celkem hezoun, pohybové nadání, na které mě dostal již ve svém prvním sólovém singlu "Like I Love You", je dozajista darem od Boha, ale to je tak nějak o jeho osobě a umu všechno. Prostě jen byl (a stále je) ve správnou chvíli na správném místě. Jeho debut "Justified" mě i po těch letech baví, bavil mě od prvního poslechu a nezastírám, že hlavně díky The Neptunes, kteří na něm zanechali nesmazatelnou stopu. S novou deskou mám ale malý problém - ztrácím se v ní a to pro poslech desky není zrovna zanedbatelná maličkost. Když jsem slyšel poprvé singl "SexyBack", vážně jsem se zamýšlel nad tím, zda to myslí Justin vážně. Je tohle ještě hudba? Podobně nepochopitelná jako singl je pro mne i většina desky. Timbaland sice dal do produkce vše, co ho napadlo (někdy jsou to nápady opravdu geniální, to nezastírám), ale experimentoval až na hranice imaginární únosnosti a dle mého někdy až moc přestřelil. I přesto že občas vnímám neomalené a velmi vychytané hudební nápady, světlým místem jsou pro mne snad jen skladby "My Love", "What Goes Around" a Rick Rubinem pohlazená "All Over Again". Z toho mi vyplývají jednoduché počty: Produkce 8/10, Justin Timberlake 4/10, celkem tedy 6/10.

Honza Balušek - 7/10

S druhou deskou bývalého synka z 'NSync mám úplně stejný problém jako s tou první. Debut obsahoval několik naprosto úžasných kousků ("Cry Me A River" by byla zcela určitě v mém top tenu nejlepších skladeb všech dob, kdybych ho někdy sestavil), které byly bohužel vyváženy několika, jež jsem upřímně nesnášel. Druhé album a je to tu zas. Vyloženě si užívám šlapavou "SexyBack" či sborem okořeněnou "Losing My Way", co je to však proti dvojici dvojskladeb "Lovestoned" a "What Goes Around", těch se prostě nemůžu nabažit. Jenže proti nim stojí nahrávky, které nejenže mě nebaví, ale vyloženě mi vadí. "Sexy Ladies" nesnáším a závěrečný ploužák "(Another Song) All Over Again" se všemi procítěnými "ooooh" a "jééé" je po jinak povedené desce jak hrst hlíny hozená do tváře. A to pěkně zprudka. Naštěstí je album natolik dlouhé, že i po vypuštění několika skladeb stále zbude hodně skvělé hudby. Jo a jasně - produkce Timbalanda je super a Justin je o dost horší zpěvák než Michael. Ale to jste už určitě četli jinde.

Dan Hájek - 7/10

Můj bratr má slabost pro Nelly Furtado a bez sebemenších potíží si zamiloval i její poslední desku, ale když jsem mu pustil nového Justina Timberlakea, byl vesměs zklamaný a po celou dobu se v křesle tvářil znuděně. Snažil jsem se mu vsugerovat názor, že to produkoval ten samý člověk a že to je slušné skoro nadčasové album. Nepomohlo to a nenašli jsme ani nějakou společnou řeč, on stále loboval pouze za Nelly. Timbalad je teď prostě v kurzu a umí. Justin se hodně vypracoval a už to není ucho z nějakého boybandu s hezkým kukučem. Tihle dva chlapíci si kápli do noty a vytvořili neméně povedenou placku jako "Loose". Když se na ní zadumaněji podívám, zjišťuji určité odlišnosti, které ji přeci jen dělají drobet slabší. Vložená preludia (celkem čtyři kousky) nabourávají rozjetou strukturu desky, to bych ještě překousl, ale na můj vkus je v druhé polovině zbytečně moc pomalejších tracků a takovou "Chop Me Up" bych nejraději zahodil rovnou do koše. Začátek v podobě "FutureSex/FutureSound" a "SexyBack" je geniální v duchu timbalandových hrátek se zvuky, ty mě braly už na zmíněném "Loose". Naštěstí onu druhou půlku zachraňuje vyhecovaná "Damn Girl" s hostujícím Will.I.Amem, která je pro mne skoro zlatým hřebem a neskutečně mě baví. "FutureSex/FutureSound" je na míru ušitým kabátkem pro Justina, ten se v něm cítí hodně pohodlně a nemám důvod mu to nevěřit. To je velmi dobré zjištění, ale čekal jsem vícero trháků na taneční plácek.

Pavel Parikrupa - 7/10

Kdo by to byl do Justina řekl? Malý rekapitulující titulek - "Timberlake: Ze slizkého boybandu až na dosah koruně krále popu". V Evropě zatím kraluje Robbie, ale pokud bude dělat takové blbosti jako "Rudebox", Justina nic nezastaví a po Americe dobude i Starý kontinent. Nesmyslné předsudky by neměly bránit uznat Timberlakovy pěvecké a Timbalandovy producentské kvality, je to prostě opravdu dobré. Jediný problém s touto deskou je, že mnohdy se v té perfektní produkci a práci Timbalanda (výborný je jeho minimalistický přístup k věci, nechává hrát jen to, co musí, nic není zbytečně navíc) ztrácí Justinova osobitost. Do některých skladeb by mohl nazpívat onen deformovaný vokál kdokoliv. Takže preferuji druhou, pomalejší a více soulovou polovinu desky před robotickou a trochu studenou taneční půlkou. První část je "sex" a ta druhá je "love", vždyť už to je v názvu. Poslední zhruba třetina alba je doslova vymazlená a můžeme si náramně vychutnat dvě velká Justinova "F": falzet a feeling.

Tomáš Tenkrát - 8/10

Justin Timberlake je pro mě takové hudební ztělesnění alchymisty Johna Dee z dvora císaře Rudolfa II. Trochu zlodějíček a podvodník, trochu zapálený pokusman a bourač zavedených pravidel, ale v neposlední řadě i hodně populární a v kurzu postava. Jedni se při vyslovení jejich jmená ježí (ježili), jedni uznale kývou (kývali). Justin je pod křídly mistra Timbalanda, Deeho oprašoval Rudolf. Dee byl na vrcholu okolo roku 1583, Justin je na vrcholu nyní. Nevím, proč mě napadla tahle trošku ujetá a lehce debilní spojitost, ale přišla sama, tak ji nechám, protože první myšlenka je většinou správná. "Justified" je překonáno, jak v kvalitě výtečného zvuku (vždyť tohle zní i líp, než poslední "3121" Prince!), tak v poměru jasně hitových skladeb. Tenhle urban pop jménem "FutureSex/LoveSounds" má, narozdíl od ostatních, svou vlastní tvář, je v tom cítit, že to přeci jen není pouhé cucání Timbalandova malíčku kvůli prachům. Timberlake se se skladbami stoprocentně sžil, což je slyšet. Tady si prostě každý zvuk sednul tak, jak měl. Jakkoli hiphopovou, r'n'b, neo-soulovou, či urbanpopovou hudbu příliš nemusím, dokážu ocenit, když je něco prostě perfektně nahrané, má to zvuk, z kterého tečete, a hity, které by vás bavilo poslouchat v rádiu, aniž by vás urážely. Nedokázal bych poslouchat Britney nebo Shakiru, ani ta Aguilera mne nenadchla, ale když se mi něco líbí, tak si to přiznám - a tohle se mi líbí. Zpěv je možná někdy až přespříliš sladký, jenže to nezastaví výborné aranže, křišťálovou čistotu každého tónu a bezchybnou produkci. Evidentně velmi kvalitně odvedená práce. Dee je mrtev, ať žije Timberlake.

Eva Balaštíková - 8/10

Existují dva druhy desek. Čtvrtletky a celoživotní investice. Mainstreamová hudba, to je nauka pro hokynáře, kteří ví, co masy chtějí. Dokáží dát lidem přesně to, po čem touží, a na jejich účtech se pak točí vysoké sumy. Všichni od interpreta až po spotřebitele jsou šťastní. Takhle vznikají většinou čtvrtletky, soundtracky aktuálních trendů a hudební doprovody dráždivých kozaček, které budou příští sezonu pasé. R'n'b, urban pop, hiphopové beaty, minisukně, zlaté sandálky a party shit nakombinovaný s dojemnou zpovědí 90 bpm. Jednoduše "Futuresex/Lovesounds". Ten název k albu padne jak špatné porno a ještě horší zpěv k Paris Hilton. Téma Justin dodržel, snad v každé skladbě uslyšíte jedno ze slov love / sex / girl. Přesto narozdíl od Fergie z Black Eyed Peas nebo Christiny Aquilery si na tuhle desku za pár let vzpomenete. Nebo si alespoň s radostí pustíte "Sexyback", což je hit jak prase. Doporučuju z bookletu vytrhnout rádoby dojemnou fotografii přiloženou u písně "Until The End Of Time" (mimochodem ten track je stejný patos jako zmíněný snímek). Překousnu hodně, ale bosého zpěváka v obleku ráno na pláži, to už je moc. Nevím čím to, ale stává se standardem k našlápnuté desce přibalit navíc pomalou medovou dojímačku. Fuj (přesně tak, tohle citoslovce jsem použila i v souvislosti s Christinou a její "Oh Mother", stále si za tím stojím). Závěrem z Justinovy poradny: "Don't need no Maybelline 'Cause you a beauty queen Don't need no L'oreal 'Cause bitch you're bad as hell If I'm a Casanova? Then you're a supernova..." Věřím, že si to čtenářky periodika COSMOgirl! vezmou k srdci.

Lukáš Franz - 9/10

Bohužel. V makrorecenzích se na originalitu prej nehraje, takže musíme dlouze. Jinak by tu byla jenom jedna jediná věta. Ale dobře. Nikdy jsem nečekal, že budu poslouchat Justina Timberlakea, ještě se tím navíc chlubit v okruhu svejch kamarádů a ještě navíc jim jeho novinku doporučovat. "FutureSex/LoveSounds". Nikdy jsem nečekal, že budu chodit po městě a společně s Justinem si budu prozpěvovat hitovky jako "SexyBack" nebo "Summer Love/Set The Mood (Prelude)". Stejně jako nikdy jsem nečekal, že o bejvalým členovi vykleštěnců napíšu, že jeho deska má neskutečný koule. Like a bull! Je to originální od prvních tónů a kupodivu to nepřestane bejt až do závěrečnejch. Timberlake v zásadě nic neovládá, jeho zpěv není nic, na co by se za deset let po skončení kariéry vzpomínalo se slzou v koutku oka, ale funguje to. Funguje ta chemie, kterou dokázal společně s týmem kolem sebe namíchat ve studiu, což je víc, než se může zdát. Protože někteří míchají celou kariéru a nic z toho. "FutureSex/LoveSounds" je určitě jedna z nejlepších desek letošního roku. Nechat si ji ujít, znamená mít mezeru. Jo, ta jediná věta měla vypadat nějak takhle: Deska, kterou Michael Jackson zapomněl natočit. Vtipnej, co?

Ondřej Ručka - 9/10

Tak. Na nového Justina jste si už mohli přečíst ledacos, z většiny však hlavně chválu a jak sami jistě poznáte, můj příspěvek se mezi těmi ostatními nebude nikterak odlišovat. "FutureSex/LoveSounds" asi není tou nahrávkou, která by v tuzemsku měla bořit žebříčky prodejnosti a nejspíš tady nebude leckomu po chuti, ale co si budeme nalhávat - tohleto je precizně vybroušený několikakarátový diamant. Pravda, že se člověku nemusí líbit, v čí koruně zrovna trůní, ale mezi klenoty, jež letos spatřilo oko/slyšelo ucho se vyjímá jako jeden z nejzářivějších. Zvuk, který celé desce dodal Timbaland, je naprosto neuvěřitelný a Justin, který se od debutu citelně zlepšil i vokálně, nedělá beatům svým hlasem ostudu. Práci na téhle desce odvedl i Rick Rubin, nebo Will.I.Am (ale jo, to už víte) a díky tomu lze prohlásit, že na ní není hluchého místa, nebo vatovitého materiálu. Jedni říkají, že je to nový "Thriller". Jiní, že je to Bitches Brew popmusic a bůh suď, jestli si to budeme myslet i po pěti deseti letech. Dnes je však jisté, že tahle deska bude v našich přehrávačích rotovat ještě dlouho a z rádií ji hned tak nedostaneme (a nebudeme muset kvůli tomu přelaďovat). Jen u mála desek člověk nemusí bez dlouhého vnitřního boje váhat u hodnocení, jako u téhle jednoduše výborné, originální a skvěle znějící nahrávky.

David Věžník - 9/10

S touhle deskou si člověk opravdu užije. I kdyby se mu nelíbila natolik, že by s ní provedl to, co Justin na obale s disco koulí, a přitom se chtěl zachovat environmentálně - patří ten booklet ještě do papíru, nebo už do kovu? Jenže těch, jimž se "FutureSex/LoveSounds" nebude líbit, bude sakra málo. Ani gay komunita na Justina nezanevře, přestože slovo "girl" během těch pětašedesáti minut zazní tolikrát, že to jeden přestane počítat u druhé písně. Synonymem dnešní doby je postmoderna, synonymem postmoderny produkt. Timberlake je produkt. Tohle album je produkt plné produktů. Produktů v dobré produkci. Jako u "What Goes Around..." - typický příklad, kdy nic moc melodii povýší na skvost dokonalá produkce. Při "FutureSex/LoveSound", "SexyBack", "LoveStoned" (která je trochu té úvodní podobná, ale co?) "Losing My Way" (připomínající zas "Say It Right" Nelly Furtado) se člověk fakt rozpustí jako polda v té reklamě na sušenky. Genderová korektnost stranou, když chlap dělá pro chlapa, dá ze sebe víc, a tak tahle Timbalandova produkce tu s názvem "Loose" překonává. Původně měla jediná dvě negativa - baladický výbřed na konci desky a fakt, že Justin je houby zpěvák bez charakteristické barvy hlasu - dát po bodu, ale v době produktů se na to asi takhle koukat nedá, takže jen po půlkách. TOHLE je totiž skutečně hudba třetího tisíciletí. Neuvěřitelná jízda.