Makrorecenze 'Get Me Out Of Here' The Prostitutes

06.10.2006 12:00 - Redakce | foto: facebook interpreta

Kde se vzali, tu se vzali The Prostitutes a rázem jsou jednou z momentálně nejdiskutovanějších rockových partiček u nás. Ne každá diskuze o nich a jejich debutu je přitom plná chvály a obdivu. Co "Get Me Out Of Here" znamená pro deset redaktorů musicserveru, se dočtete v naší makrorecenzi.
The Prostitutes - Get Me Out Of Here
© facebook interpreta
The Prostitutes jsou jedna z těch partiček, jež hýbne žlučí každému rockerovi, který se svojí kapelou dělá (dle svého názoru) poctivou hudbu dlouhá léta a stále je v povědomí maximálně tak ve svém regionu. Muzikantům okolo anglického zpěváka Adriana T. Bella totiž stačily pouhé dva roky společného hraní, aby byla v distribuci k dostání jejich oficiální debutová nahrávka, po níž skočí snad každý, kdo si ujíždí na nových objevech stále módní kytarové scény. Poprask okolo alba "Get Me Out Of Here" lze částečně přirovnat k tomu, jenž se rozbujel počátkem roku 2005 v souvislosti s táborskými Sunshine a jejich "Moonshower And Razorblades". Podobné jsou i ohlasy: Odpůrci mluví o vyhypeovaném vykrádání (v případě The Prostitutes mluví třeba o Joy Division), zastánci, mezi něž se řadí také autor naší hlavní recenze Benjamin Slavík (udělil 9/10), vyzdvihují například nečeský zvuk a našlápnuté koncerty. A protože přesně takové desky (ostře sledované a kontroverzní) jsou pro rubriku makrorecenzí nejvhodnější, níže vám nabízíme pohled dalších deseti redaktorů.

Ondřej Ručka - 3/10

Myslím, že to byl svého času říšský ministr propagandy Joseph Goebbels, který tvrdil, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Základy moderní propagandy (a odvozeně i marketingu) dodnes stojí na pilířích, které pomáhal se svými stranickými soukmenovci budovat. V posledních měsících mám ze sledování jistých médií a blogů pocit, že se konečně a definitivně blíží konečná a definitivní spása české hudby, něco, co profoukne smrádek na naší scéně, něco, co bude tak in, že vystřelí celou populární hudbu v Česku někam na vyšší orbit. Ta parta chlápků, co jsou vlastně out (a díky tomu fakt in), co si říká The Prostitutes, má přicházet se zásadním soundem, s něčím světovým (rozuměj britským), s něčím, co tady všem konečně nakope prdel a ukáže jim, jak se to dělá. Je tady deska "Get Me Out Of Here" a sedejte na zadek! Já si nemůžu pomoct, ale tohle na mě prostě nefunguje (kampaň a nakonec i deska). Když slyším tuhle nahrávku, tak se můžu uzívat a unudit, nápadu neslyšíc jen čekám, až to celé skončí a ve volných chvílích nechápavě pročítám ten overhype (nebo snad stokrát opakovanou lež?), který okolo téhle desky vyvstal. Humbuk je to vskutku nehorázný a skoro bych měl pocit, že ani druhý příchod Ježíše Krista se nedočká takového proma. Asi bych měl napsat nějakou nakrknutou reakci, zanadávat, zdůraznit svou nezávislost a užít velké množství hovorového výraziva, případně i argotu, ale což... V některých letech potřebujete k dobrému pocitu Tokio Hotel, v jiném zas The Prostitutes. Obojí je jen o póze, obojí stojí ve skutečnosti za prd.

Tomáš Parkan - 5/10

Ševče, drž se svého kopyta! To přesně jsem si říkal, když jsem poprvé poslouchal "Get Me Out Of Here", přičemž jsem se snažil najít, co na ní kolega Slavík slyší tak úchvatného, že jí dá 9/10, a hlavně jsem hledal, kde je ten punk, o kterém se v souvislosti s nimi dost často píše. Řekne-li se punk, představím si dost velkou divočinu, ale tohle je prostě jen svižná kytarovka. Hudebně tedy nic nového či převratného. Nicméně, abych se vrátil k tomu ševcování. V poslední době jsem slyšel spousty výborných nahrávek, ať už to byly jazzové desky nebo i několik dobře nasnímaných českých desek, ovšem tahle deska se mezi ně rozhodně nezařadí. The Prostitutes, respektive jejich deska, by pro mě byli možná zajímavější, kdyby byla povedenější celková produkce a především aranžmá. Lehce podprůměrný zpěv zbytečně přebíjí ostatní nástroje, které se ke tomu všemu slévají v jednu celistvou masu zvuku. Samozřejmě to neplatí globálně (dokonce se proti tomu mému tvrzení úspěšně staví závěrečné "Spider" a "Sunshine"), ale celkový dojem takový zkrátka je. Snad mimo zpěvu, který se stal pravděpodobně součástí obrazu kapely, se toto všechno dá docela dobře vylepšit, a proto je velice důležitý následující fakt. Celá deska je postavena na velice slušných, někdy až výborných melodických základech. Pánové z The Prostitutes zkrátka umí napsat dobrou písničku, což vůbec není málo, a koneckonců tato vlastnost může "Get Me Out Of Here" dostat do povědomí posluchačů, respektive nedovolit, aby zapadla. 9/10 je tedy určitě přemrštěné hodnocení, nicméně ve chvíli, kdy se téhle kapely ujme nějaký zručný producent a především opravdový mistr zvukař, může to být ještě hodně zajímavé.

Ondřej Ševela - 5/10

Tak z této hudby moudrý nejsem. Je to takový uspěchaný pop (na rozdíl od hlavní recenze zde vidím podíl punku asi procento), který jede nehorázně rychle kupředu. Rytmus udávají bicí, které hrají vždy celou skladbu stejné čtyři takty. Zní jak z osmdesátého pátého, promiňte mi, ale bubeník to neumí. Tempo jede jak zběsilé a snaží se ho dohánět kytary a zpěv. Ten zní, jako kdyby někdo napodoboval Elvise, ale hrozně blbě. Letmo jsem se podíval na texty a velmi rychle je zase zavřel - díky bohu, že tomu nejde rozumět, opravdu se nejedná o žádná závažná sdělení. Tak snad pro přiblížení, jedna z těch, které se mi přece jen trochu líbily, se jmenuje "She's A Monster". Její text pokračuje takto: "She's a monster, she's a monster, she's a monster, she's a fucking monster." Ale budu objektivní, špatné to není. Kytarám nelze vytknout nic a falešně kluci taky nezpívají. Devadesát pět procent komerčního shitu, který se na obyvatelstvo denně valí z rádií a obyvatelstvo tomu říká "hudba", tomuto nesahá ani po stehno. Mám tam nástroje, které mám rád, a dvě tři dobré skladby, takže pětka. Jen kdyby to tempo vždycky zpomalili o čtyřicet čísel, je to jako olympijský sprint.

David Věžník - 5/10

Filter se holedbá tím, že to byl on, kdo vůbec poprvé informoval o The Prostitutes. Já o nich teda slyšel ještě dřív z nadšených hlášek kolegy Franze. A teď je kruh uzavřen. Děvky mají album, které mnozí označují za "to nejlepší, co v Česku za poslední roky vzniklo". Ukázkový příklad antinázoru. Kdyby to tak bylo, je česká hudba dost v háji. "Buďme upřímní... 5/10," objevilo se v diskuzi pod hlavní recenzí. Má pravdu ten chlapec. Aneb snaha znít anglicky a touha vypadnout (ať táhnou!/?) jaro nedělají. Hype udělat můžou. Ale deska roku? Rozhodně ne. Byť obsahuje jednu z českých skladeb roku - "Sunshine" se zkrátka povedla a líbí se snad všem. Kapela má výhodu v rodilém mluvčím, totiž zpěvákovi, kterému sedne přesně taková poloha, kterou v téhle písni zaujal. Jen víc zpívat. V hlavě se usadí ještě zpívánky "Don't Give A Damn Now", "She's A Monster" a sem tam nápad se změnou tempa či nálady ("Spider"). Po "Eject" je "Blue Friday" docela slabota, na kolovrátku "She's Dead" zaujme kolovrátek v závěru, "Look Into My Eyes" je doslova výbřed a celá druhá půlka alba je omílání omletých kamenů, takže o ničem. Kdo žere The Strokes, bude žrát tohle. Jasný. A naopak. V tomto případě je to stejná nuda jako ti The Strokes. Pár záchvěvů. Navíc bez zvuku. A s opravdu nevkusným obalem. Hype nehype. "Sunshine" "Nesunshine".

Eva Balaštíková - 7/10

Když Britové prohlašují, že našli konečně tu zaručeně nejlepší indierockovou skupinu všech dob, je nám jasné, že je to čistý kalkul, ždímání kapesného z děcek prepubertálního věku, zvýšení prodeje (zvláště určitých) hudebních periodik, udržování té správné módní vlny, dokud to jde (jednou ten pád přijde, to si pište), ale když Pražáci oznámí zbytku republiky, že se konečně našla kapela, která zachrání českou hudební scénu, panebože oni to snad myslí naprosto vážně. S kamenným úsměvem, dírou mezi zuby a přehnaným nadšením se chlubí spasitelem, který ponese neonový kříž proti pohanům, ujíždějícím na Support Lesbiens a Chinaski, a že jejich křížová výprava vymýtí sračky jako Kabát nebo pokusy o první rockovou operu (očekávejte letošní zimu)... Kecy, kecy, kecy. Nesmyslné stěžování si bez konce, že naše scéna je na houby, že tu vycházejí (skoro) jen špatné desky, není tu trh, posluchači jsou hloupí a bez vkusu a myšlenka, že je zachrání jedna pětice, jejíž zpěvák je z UK... Směšné. To už je lepší se odstěhovat, nemyslíte? Ale vraťme se zpátky k "Get Me Out Of Here". Tahle deska vás nespasí, tahle deska nespasí ani českou hudební scénu, ani nerozčeří vlny českého rozhlasu ani vám nezajistí pravidelné okénko ve společenské rubrice, protože tohle vám nedá žádná kvalitní nahrávka, i kdybyste sebevíc chtěli. Trošku mě u ní připisovaná záchranná svatozář zaráží, protože tady se hraje na jistotu Joy Division a ne na futuristické vyhlídky, nepřinese vám žádné překvapivé zlomy, ale servíruje new wave a chytlavé melodie. Unavené oči v zrcadle, dlouhé svetry, džínové minisukně a pod nimi černé elasťáky, zakouřené rohy, špatně obléknuté prostitutky na kokainu, silné nánosy řasenky. Výborná live show (když u ní nebude asistovat zvukař z posledního koncertu v Roxy).

Kateřina Červenková - 7/10

Další psudokytarovka na trhu, což znamená další ucourané kytary, pozérství, možná i ta rozervanost. Další hra na světobornost a neotřelost, přičemž ve skutečnosti invence a originalita téměř žádná. Věkový průměr je už krapet vyšší. Nejsou to tedy žádní nezkušení chlapečci se zbytečnými ideály, ale ani hudební virtuosové. Naopak, vystačí si s málem, nepotřebují víc než těch pár riffů a akordů. A navíc, nezní vůbec česky (což by se mělo vlastně brát spíš jako kompliment než nějaká výčitka). Hned několik důvodů, proč se nad The Prostitutes i přes bezmezné vychvalování většiny médií a početných fanoušků nijak výrazně nepozastavit a jen si připsat další rádobyostrovní kapelu na české scéně. Čiší z nich trochu odstup, dokáží se zatvářit dost arogantně. Image je přece důležitá. A hra na sladký, sympatický hochy by jim vážně moc nesedla. Ostatně, světáckost se hodí i k jejich věku. Navzdory tomu všemu ale The Prostitutes rozhodně nezatracuju. Slyšela jsem je v létě na pár fesťácích a propadla jejich uhrančivosti. Deska si sice vyžádala trochu víc poslechů, ale nakonec ji hodnotím jako dost povedenou, na české poměry rozhodně. Stačilo odhodit předsudky ohledně podobných kapel a s čistým svědomím přiznávám, že ta jednoduchá přímost a údernost i špinavější a plechovější zvuk mě prostě baví. Baví mě to tak akorát na lepších sedm.

Marie Malechová – 7/10

Ten pocit zná asi každý z vás. Jemné chvění v žaludeční oblasti, srdce buší trochu rychleji než obvykle, upocené ruce si musíte utírat do kapesníku případně do proklatě úzkých džín. Stojíte v předsálí a jediné dveře vás dělí od kapely, ke které máte tak nějak blízko. A zároveň daleko. Nemají ještě ani desku, ale stejně si jejich songy prozpěvujete hodně často. Jsou originální, nezapomenutelné. Pak si stáhnete jejich EP a sjíždíte ho klidně celé odpoledne. Večer znova. Doslechnete se, že točí debutovou desku. Ty řeči o tom, že je to v jejich věku poněkud neobvyklé, jdou mimo vás. Vlastně jdou mimo vás všechny ty řeči o nich. Snažíte se nenechat se nikým a ničím ovlivnit. Ani nevíte jestli se máte těšit nebo ne. Tak nějak vám připadá, že se moc netěšíte, ale nenecháte si tím pocitem zkazit náladu. Občas si čekání na desku zkracuje poslechem songů s tím zatraceně frekventovaným "She's...". Zanedlouho nastane den D. Booklet vypadá dobře, deska zní taky celkem dobře. Jen ten pocit se někam vytratil. Takhle nějak to bylo s The Prostitutes. Get me out of here.

Ondřej Michal - 7/10

Současný trend je jasný: pravidelné výpravy na hudební hřbitovy, kde se pod rozevlátými prapory módy otvírá jeden hrob za druhým. Už nějakou dobu jsem si říkal, jestli někdy přijde chvíle, až lopaty a krumpáče zacinkají o dlouhá léta neudržovaný, mechem a plevelem obrostlý náhrobní kámen s vytesaným nápisem "Red Lorry Yellow Lorry". No a je to tady, konečně došlo i na hrdiny mé ranné puberty. Poněkud překvapivě působí skutečnost, že kopáči jsou ze čtyř pětin z Česka. To ovšem na věci nic nemění. Pravda, na své výpravě těch hrobů vykopali hned několik, ale koho ta jména dneska zajímají? Jestli je vám míň než dvacet, budou vám ukradená úplně a stejně by vám nic neřekla. The Prostitutes to celé ovšem dotáhli k dokonalosti a v časech dávno minulých lovili i při samotném natáčení, při formování zvuku alba. Výsledek zní potom tak, jako by vytáhli paty ze studia už někdy před patnácti lety. To by možná mohlo někomu vadit. Další věc, která asi nebude všem úplně po chuti a nejspíš i odradí, je humbuk, který se kolem kapely strhnul. Každému, kdo rozeznává barvy a reaguje na světlo, je ale jasné, že to k věci zkrátka patří. A kromě toho - nejdřív je muzika a pak to ostatní, ne? Na druhou stranu mít zaryté odpůrce ještě před vydáním oficiálního debutu, nemusí být za každou cenu špatná reklama. Když mi v hlavě zní "Get Me Out Of Here", mám sto chutí vzít si na sebe pětsetjedničky, martensky a vytahanou mikinu s ksichtem Roberta Smitha, nechat si zase narůst mikádo a zavolat kámošům ze střední, jestli nechtěj zajít na pivo a zavzpomínat na starý časy.

Tomáš Tenkrát - 7/10

The Prostitutes neboří žádné hranice, je to další česká kytarová kapela, která není ničím zajímavá nebo zvláštní, jen se snaží napodobit snad všechny trendy kapely světa. Nahrávka zní jakkoli, jen ne originálně. The Prostitutes si půjčují od The Cure, přes Pogues (které mi fakt hodně, v určité pasáži, připomínají v "Get Me Out Of Here"), až někam po Clawfinger. Avšak album má perfektní zvuk, minimálně tři velké hity ("She's Dead", "Distortion - Dancing - Destruction" a "Don't Give A Damn"), a i když působí na první poslech poměrně jednotvárně, nakonec se z ní u mě vyklubalo něco, co se mi nyní v empétrojce točí velmi často. Desce "Get Me Out Of Here" totiž nelze upřít jedno - je zábavná. Tak zábavná, až se vám chce tancovat. Můžou za to vtíravé melodie, ale bezpochyby i slušná produkce. V pravou chvíli se ozvou klávesy, nastoupí kytara a tak dále. Na druhou stranu ale vadí nevýrazný zpěvový projev frontmana Adriana Bella, ten je dost průměrný (rozuměj plochý), což ale měrou vrchovatou vynahrazují kytary a již zmíněný zvuk. Ten podivný humbuk, který se kolem nich strhnul, mi je sice trochu znechutil, ale teď tady hodnotíme hudbu. A ta je na naši louži o rozloze 78 865 kilometrů čtverečních (ve kterém plavou akorát tak sinice, bordel a staré zrezlé železo, kterému vládne kněžna Von Dráčková) vážně slušná, i když v zahraničí by uspěla jen stěží.

Lukáš Franz - 8/10

Ke "Get Me Out Of Here" by se mělo přistupovat jako k desce, co má devět skladeb. Odpreparovat to, co má v závorce bonus track. Možná kdyby to na tom bookletu nebylo, nikoho by to netrápilo, ale takhle to působí jako zbytečně nastavovaná kaše z ingrediencí, co jiný kapely vydávaj na druhým disku limitovanejch edicí, popřípadě (když už jsou slavnější) jako samostatný elpíčko rarit a previously unreleased tracků. Amákova verze "Blue Friday" mě moc nebaví, protože jsem zvyklej, že remixéři většinou kytarovkáře narvou do růžovejch tepláků a na nohu jim přivážou diskokouli. Radio/video edity určitě nejsou z hlavy kapely a tak dále. Kdyby tu byl nějakej singlovej trh (ano Evi, to je nadávání, ale tahle položka tady zrovna chybí), vypadala by hrozivá hodinová stopáž určitě jinak. Možná měl vydavatel strach, že by kapela zahalená do tak hustýho hypeovýho mraku poskytla Český republice jenom něco kolem čtyřiceti minut. Třeba se chtěl přiblížit času 62:29. Ano, to je celkovej čas "Substance" od Joy Division, od kapely, kterou takřka každej ve spojitosti s The Prostitutes spojuje, ale v jádru o tý kapele (asi) ví každej úplný hovno. U poslechu "Get Me Out Of Here" si nikdo nebude chtít řezat žíly, spíš bude mít křečáky z pohybu (rozuměj tance nebo podupávání). Pravda, několik pocitově zásadních věcí se tu najde - třeba "Spider", "Sushine" nebo "Don't Give Damn" - ale už podle videoklipu k prostřednímu z nich je jasný, že by se to nemělo brát tak vážně. Spíš než post-punk je to new wave, ale naživo servírujou jinou kávu. Třeba "Eject" z beden vůbec nevynikne. Zbijte zvukaře, poradil bych jim, ale víte, jak to je. Nebo se někdy mrkněte do bookletu. Dávám tolik, kolik dávám, protože se mi ta deska líbí a přistupuju k ní tak, jak k ní přistupuju, The Prostitutes nespasili českou scénu, což jsem ale nikdy netvrdil, jenom si to někdo vytáhnul z mejch slov. Ale nahráli dobrou desku. Tak dobrou, že potvrdili svojí pozici mezi nejlepším vývozním artiklem Made In Czech Republic. Což jsem tvrdil a někdo to snad z těch mejch slov vytáhnul. Dávám tolik, kolik dávám, protože The Prostitutes pro mě nejsou jenom DOBRÁ KAPELA, ale o tom někdy jindy.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY