Dilated Peoples patří u nás mezi nejoblíbenější hiphopové partičky. Jejich pecky či instrumentály jsou slyšet takřka na každé party a skloňováni jsou i fanoušky žánru. Mít alespoň jednu jejich nahrávku znamená v překladu téměř: "Jsem real!" Snad je to tím, že mají tolik styčných bodů s pionýry české scény: hravé a neortodoxní flow se snahou o poselství a ve staré škole vrostlé beaty. Dvě třetiny formace (chyběl Evidence) byly na začátku léta hlavními taháky festivalu Urban Rapublic, kde zazněla i velká část nového materiálu. Diváci se postarali o bouřlivou odezvu, dá se tedy prohlásit, že na otázku o kvalitě "20/20" už mnozí fanoušci odpověď znají. Problémem je, že si toho je možná samo trio moc dobře vědomé.

Produkce zůstává z velké části doma, největší kus práce odvedl Evidence, tři podklady vytvořil DJ Babu, Alchemist vypomohl se dvěma stejně jako Joey Chavez a Bravo. Dominují výrazné na dřeň oholené beaty doplněné minimem jednoduchých samplů. "20/20" zvukově navazuje na "Neighborhood Watch" snahou podrobit klasický boom bap chemické kůře. Občas se zadaří ("You Can't Hide, You Can't Run", "Kindness for Weakness", "20/20"), většinou je ale výsledkem rozpačitý pokus o progresi ve stylu "čím více tam bude kopáku, tím lepší to bude track" (viz prapodivnou kolaboraci s Capletonem "Firepower"). Starší produkce tria možná šla označit za příliš oldschoolovou, alespoň jí ale nechyběla podmanivá dávka dubu. Ta aktuální zní ploše a zaměnitelně, trochu jako vyřazené kousky z dílny Kanye Westa. Alespoň DJ Babu předvádí stejnou magii za gramofony.

Rýmy, když už ne flow, byly vždy silnou stránkou dua Rakaa & Evidence a i tady, rapovou čenglištinou řečeno, zachraňují den. Tématicky nejde o žádné prudké otočení kormidla, ale spíše o manévrování zkušených kapitánů, takže v hledáčku je i tentokrát hlavně politika (nejen "Alarm Clock Music" smečuje na Bushovu administrativu), showbiz, fake MC's, špinavý fet, návraty ke kořenům a sebezvelebování, vše proloženo filozofií z kategorie zhulená. Fráze jsou krátké a úderné, plné odkazů úsměv na tváři vyluzujících - čím větší je posluchačova znalost anglo-americké popkultury, tím je úsměv širší. Na pravdu se ale hraje jen tolik, aby se to pořád dalo hrát na party - žádné zneklidnění či střelba mimo očekávané cíle. Každopádně texty v bookletu nejsou jenom na zaplnění místa.

Poslech "20/20" není zklámáním. Nabízí trochu nesourodou kolekci klubově zaměřených kousků, která postrádá vrcholy, pády či nečekané výkruty. Na takovou horskou dráhu se řady nestojí, což potvrzuje postavení alba v americkém žebříčku. Je zajímavé, že ačkoli se minimálně zvukově snaží Dilated Peoples více přiblížit mainstreamu, prodeje jejich alb klesají. Například novinka příbuzných Jurassic 5 je určitě větším zklamáním, Dilated Peoples už se o něj totiž postarali předchozím elpíčkem. Zhrzelí milovníci prvních dvou alb už od nich stejně moc nečekají a sjíždějí třeba nové The Roots.