Léto je doba fanoušků indie kapel. Po povedeném druhém albu Razorlight to podruhé zkoušejí i progresivnější Kasabian. První deska rovná se téměř kultu v rámci této scény. Druhé album kluci pojmenovali "Empire". Britský časopis NME jej ocenil vysokou známkou 9/10. A co na něj musicserver?
Kolikrát už to tady bylo? Obrovské napětí, kdy se něčeho nemůžete dočkat. Představujete si to. Možná si i říkáte, že když se deska povede, dalších pár měsíců nic jiného nepotřebujete. To, co přijde, vyvolá divné pocity. Ani nevíte, jak je pojmenovat. Zanechá to pachuť, o níž nemůžete říct, že vám vadí, ale k vysněnému obrazu má daleko. Něco jako první pusa nebo jako první sex. Vůbec to není špatné, ale vždyť já jsem si to představoval úplně jinak, říkáte si. Měla to být sázka na jistotu. Tohle přece nemohlo zklamat. Kde se teda stal problém? Nebo se žádný nestal?
U
Kasabian šlo v první řadě o to, že jejich debutová deska rovná se kolekci parádních elektronicko-tanečních rockově hutných hitů. Až někdy budou vznikat nostalgické indie kompilace, tak jistě mezi skladbami typu "NYC", "Can't Stand Me Now" či "Date With The Night" nebudou chybět kousky jako "Reason Is Treason" či "L.S.F.". Tehdy (2004) kapela ve studiu dostala na debut všechno, co na něj dostat mohla. Paranoidní experimenty
Primal Scream, které ve správném poměru namíchala s hiphopovými beaty, rockovými kytarami a vzrušujícím postpunkově jasně rozevlátým zpěvem. První zásadní věc, co je třeba o novince říct, je fakt, že
Kasabian na ní znějí stejně, a jinak. Snaží se vyvíjet a dostat do nových písniček něco nového, přitom ne laciného, ale s tou alternativností zase nechtějí jít daleko. Jdou s ní přesně tak daleko, jak můžou.
Kalkulují a zkoušejí. To se bohužel nedaří, jak by si asi představovali. Jednou je to moc, podruhé málo. "Empire" má jakoby kytarovější zvuk, elektronika je jakoby syrovější a temnější. Všechno je jakoby propracovanější a dotaženější, postavené na základech debutu. "Empire" je především intelektuálně rozervanou deskou. Indie skupina míří na stadiony, stávají se z ní mainstreamoví hitmakeři, což možná skupina nechce, zabránit tomu však nedokáže. Schopnost napsat hit jim upřít nelze. Zajímavých neotřelých nápadů mají
Kasabian na rozdávání. Kapela se však motá v hvězdné kocovině, paranoidní a uvěřitelně upřímné elektronice, britpopové líbivosti a rockové nabubřelosti.
"Empire" by rozhodně bylo lepší deskou bez závěrečné zoufalé dvojice "British Legion" a "The Doberman", nezajímavých, nudně utahaných pseudobalad. Zbytek desky zní tak, jak zní. Není to takové, jako všichni chtěli, není to ani špatné.
Kasabian byla a je naděje budoucnosti, proto se od nich čekalo hodně. Čekala se možná progrese a zásadní deska plná neotřelých hitů. Přišla dobrá deska, skoro pokračování debutu s dalšími hity. Je to trošku pokleslá forma intelektuální zábavy. Přesto vše se mi líbí. Možná jsem naivně zamilovaný. Za sedm.
P.S.: Album mělo původně vyjít v Česku podobně jako v Británii, nakonec ale pravděpodobně vyjde až v příštím roce. Protože jsme recenzi již připravili, rozhodli jsme se ji vydat, ač deska v Česku oficiálně ještě nevyšla.
Album:
Kasabian -
EmpireHodnocení: 7/10
Celkový čas: 39:18
Skladby:
Empire, Shoot The Runner, Last Trip (In Flight), Me Plus One,
Sun, Rise, Light, Flies, Apnoea, By My
Side, Stuntman, Seek And Destroy, British Legion, The Doberman