Radar je nová rubrika musicserveru, ve které vám vždy s přibližně měsíční periodicitou představíme několik žhavých hudebních objevů, kapel či sólistů, kteří mají nakročeno k hudební slávě. Zatím jsme o nich věděli jen my, dnes o nich budete vědět i vy, zítra nebo pozítří o nich budou psát ostatní. Cesty hudebního byznysu jsou samozřejmě nevyzpytatelné a odhadovat úspěch jedné či druhé kapely je podobné věštění z vnitřností krocana. Abyste věděli, jestli jsme se trefili, nebo naopak minuli, budeme v každém dalším díle zveřejňovat také osudy kapel objevených v předchozích Radarech.

120 Days - Čtyři měsíce v karavanu
web / 120 Days

Zajímavým severským kapelám byl věnován nedávný Jukebox, ale kdybych chtěl vyjmenovat všechny partičky, které se tam aktuálně vynořily, potřeboval bych k tomu asi deset podobných článků. Za všechny tedy v dnešním Radaru alespoň jednu - tu nejžhavější. Norskému kvartetu 120 Days se předpovídá velká budoucnost a už to nejsou jen bloggeři, kteří je vzývají, přidali se i ti nejdůležitější - lidé z nahrávacích společností. Jako vůbec první norská kapela bez vydané desky podepsali jednomu z největších hráčů na poli indie rocku, labelu Vice Records (Block Party, The Streets, Death From Above 1979) a zahráli si na festivalech v Readingu, Leedsu a na Sonaru. Čím si pozornost zasloužili? Mají za sebou dvě EP (ještě pod názvem The Beautiful People), na kterých úchvatnými způsoby kombinují táhlé kytarové drones (nebo se to snad už skloňuje - drony?) s elektronickými šumy, pulzujícím hypnotickým groove a temnou atmosférou. Dobře, podobné věci už dělali třeba Public Image, Ltd. nebo nespočet německých krautrockových kapel, ale tohle stejně většina dnešních posluchačů nezná, takže pro ně bude 120 Days jako závan čerstvého vzduchu. Když už jsme u toho smradu, prozradím, že hoši z městečka Kristiansund se pojmenovali (tedy podruhé) na památku čtyřech měsíců, které v roce 2001 kompletně strávili v odstaveném karavanu, kde se snažili stvořit originální zvuk. Na konci už jim z toho prý trochu hrabalo a taky už měli dost útoků feťáků, kteří se snažili do karavanu vlomit, ale výsledkem byl hustý, paranoidní sound, který je pro ně dnes tak typický. Nástup 120 Days můžeme čekat někdy na podzim, kdy by mělo vyjít debutové album. Už je natočené a smíchané a leží v trezoru v kanceláři Vice a čeká, až novináři začnou točit sirénami a dělat kolem 120 Days poplach. Což se, jak si račte všimnout, právě děje.

Zní jako: Spacemen 3, Faust, Mogwai
Přesvědčí vás: Come Out (Come Down, Fade Out, Be Gone) (mp3)

---

Klaxons - Like It's 1989
web / myspace

Tento týden to vypadá, že se nám sešli samí muzikanti, kteří dělí svůj čas mezi mikrofon a knihovnu. Kdo jiný než totální šprt by nazval svůj první singl po slavném postmoderním románu Thomase Pynchona "Gravity's Rainbow". Vím, o čem mluvím, objemnou knihu musíte číst s Oxfordským slovníkem, encyklopedií Britannicou a logaritmickým pravítkem. Všichni překladatelé, kteří se "Duhu gravitace" pokoušeli přeložit do češtiny, spáchali sebevraždu, ale Klaxons ji zhustili do dvou minut šťavnaté, pumpujícího rockové smršti, která dost možná vydá za měsíce strávené nad knihou. Klaxoni za sebou také mají teprve první EP a už se o nich píše v superlativech. No, znáte to. Je to britská kapela a místní tisk umí udělat pořádný humbuk i kolem kaluže špinavé vody. New Musical Express je háže do škatulky neo-rave, o které dost dobře nevím, co znamená, ale prý jsou to indie kytaroví hoši, kteří hrají divokou, zběsilou taneční muziku. Dost vetché srovnání, řeknete si, ale když uvážíte, že Klaxons předělali na singlu dávný rave/hardcoreový bourák "The Bouncer" a rádi k dobru dávají své přání, že by chtěli, aby se lidé na jejich koncertech bavili jako kdysi na acid-houseových večírcích na konci 80. let (což ovšem mohou znáte leda tak z vyprávění rodičů), pak jim to post-moderní motání pojmů odpustíme. Klaxons dokonce jeli turné sponzorované NME, měli u nich singl týdne a obálka nejčtenějšího hudebního časopisu v UK je prý jen otázkou času. Ostatně, sami můžete posoudit, co je na téhle kapele speciálního, hned čtyři skladby (přibližně osmdesát procent materiálu, který zatím nahráli) jsou ke stažení na jejich myspace. Klaxons teď podepsali Polydoru a natáčí albový debut, který by měl říjnu ohlásit singl, první s pořádnou reklamou a distribucí. Bude mít tenhle příběh šťastný konec? Necháme se překvapit a v příštích Radarech se dozvíme, jak sága Klaxons pokračuje.

Zní jako: The Rakes, Shitdisco, Portastic
Přesvědčí vás: Gravitys Rainbow (mp3)

---

Lupe Fiasco - Já jsem pravý skateboardista
web / myspace

Kanye West před dvěma lety k údivu všech dokázal přesvědčit Ameriku, že může existovat inteligentní rapper, který je zároveň úspěšný. A protože West už dávno sám na všechno nestačí, vychoval si armádu svých malých pomocníků, kteří šíří jeho ideu hip hopu dál. Jména jako Rhymefest a Lupe Fiasco shodně představil na "Late Registration" a teď rok poté nastal čas sklidit, co zasel. Rhymefestovo album je výtečné, Lupe Fiasco to své teprve chystá. "Food & Liquor" vyjde v polovině září a po dlouhých letech nadějí konečně širší veřejnosti představí chicagského rappera, který rozhodně svůj vstup do velkého rapového ringu neuspěchal. Lupe bez uzardění prohlašuje, že je šprt a fanda skateboardingu (Rapper a prkýnko? Tohle mu ale už šlohl jistý Skateboard P alias Pharrell Williams), už před třemi lety ho podepsala firma Arista poté, co si ho kdysi všimla jako člena skupiny Da Pak. Pak se stěhoval na Atlantic, ale kromě tří mixtapes znovu nevydal nic. Shawn Carter alias Jay-Z se ho snažil přetáhnout na svůj Def Jam, ale to už Lupe pracoval na desce a Jigga se musel spokojit s pozicí "executive producer" alba. Pak už přišel moment slávy na Westově singlu "Touch The Sky" a ještě jeden s jeho debutovým singlem "Kick Push". Album s Fiascem natáčeli Jay-Z, Kanye West, The Neptunes, Three 6 Mafia a také Mike Shinoda (Fort Minor, Linkin Park), který je podepsaný hned pod několika skladbami. Váš kamarád, který visí na p2p sítích, vám bude tvrdit, že má už "Food & Liquor" několik měsíců doma, ale to je jen prosáklá verze. Lupe byl sice potom, co se to dozvěděl, pěkně naštvaný, což je důkaz, že prosáklý materiál zase nebyl tak nedodělaný, jak se později tvrdilo, každopádně album bude obsahovat ještě pět dalších skladeb. "Food & Liquor" má hodně šancí se stát nejlepším rapovým albem druhé poloviny roku a určitě to nebude žádné fiasco.

Zní jako: Kanye West, De La Soul, Fort Minor
Přesvědčí vás: Kick Push (videostream)

---

Tokyo Police Club - Šprti útočí
web / myspace

Čtveřice mladíků se sešla v Torontu na začátku loňského roku, nějaký čas spolu zkoušeli a hráli, ale pak se den ze dne rozpadli. Zpěvák a basista David Monks a bubeník Greg Alsop začali studovat univerzitu v jiném městě a další dva členové si našli práci a na kapelu neměli čas. Už rozpadlá kapela ale na základě dříve zaslané demonahrávky dostala pozvánku na velký a prestižní festival Pop Montreal, což je znovu donutilo znovu se sejít a popřemýšlet o své budoucnosti. Rozhodnutí jim asi jejich mámy moc neschválily, ale pro nás to dopadlo nejlépe, jak to šlo - univerzita i práce musí počkat, Tokyo Police Club pokračují a to ve velkém stylu. Vyplatilo se to, stačí si poslechnout jejich debutové EP "A Lesson In Crime", které vyšlo v dubnu. Sedmipísňové a sotva sedmnáctiminutové minialbum je pravděpodobně nejlepším debutovým EP od časů "Modern Age" The Strokes. Odvážné tvrzení, ale Tokyo Police Club v sobě mají obrovský potenciál, EP nemá žádný slabý moment a řekl bych, že jim stačí natočit tři, čtyři nové skladby, vydat desku na nějakém agilnějším vydavatelství a mají vyhráno. Nedá se říci, že by přinášeli něco objevného, hrají melodický rock s výraznými tanečními prvky, možná trochu intelektuálštější Interpol a možná punkovější Bloc Party a víc emo než Weezer, ale mají obrovské nasazení a vidět je na koncertě je prý obrovský zážitek. TPC se určitě vyplatí dále sledovat, velká deska je zatím otázkou budoucnosti, ale už teď kolem nich začínají námluvní tanečky velkých firem a roztáčejí se kola šuškandy. "A Lesson In Crime" vyjde v říjnu v USA a pak teprve uvidíte ten šrumec.

Zní jako: Interpol, Bloc Party, Weezer
Přesvědčí vás: Nature Of Experiment (mp3)

---

Van She - Plážový ping pong
web / myspace

Někdy vám o kapele všechno řekne fotka na jejím webu. Čtyři nádherní gayové/metrosexuálové v havajských košilích s nagelovanými vlasy se právě vrací z pláže, kde celý den popíjeli sangrii a teď chtějí, aby jste se cítili stejně. Van She jsou ze Sydney a jejich hudba zní přesně tak, jak vypadá. Osmdesátkový synth pop kříží se shoegazingem, krautrockem a filmovými melodiemi, všechno s trochu dekadentní pózou a ironickým posměškem. Teď si rychle stáhněte jejich první singl "Kelly" a pak pokračujte ve čtení. Poslechli? Všichni? Úplně všichni? Tak už víte, o čem mluvím. Daft Punk a Devo na divokém tripu se Sigur Ros, electro-rock plný sexu a slunce s nezastíranými popovými ambicemi. A navíc mají svoje vlastní logo. Chápete? Logo! Jako mívaly metalové kapely, logo, které si můžete přižehlit na džísku. Letos vydali své první bezejmenné EP, které právě vychází v USA, což je dobrá známka toho, že se kolem nich rozhodně brzy začne dít něco velkého. Teď jsou prý ve studiu, album můžeme čekat až příští rok, ale do té doby se ještě "Kelly" musí stát megahitem ve všech nejbližších planetách naší galaxie a Van She budou oslavováni jako největší zapomenutá kapela z 80.let.

Zní jako: Tom Vek, M83, MSTKRFT
Přesvědčí vás: Kelly (video)

---

Co dělaly objevy z Radaru 03.
SOUND team dojeli turné s kolegy Midlake a Cold War Kids a aktuálně odpočívají. Žádné nové zprávy z jejich tábora. / Debut MSTRKRFT vyšel na konci července, žádný velký ohlas ale album nemělo, Pitchfork dává necelou šestku, Stylus dokonce C- neboli špinavou trojku a chvály se dočkali snad jen v časopise URB. Možná je chválili i v japonské edici Vogue, ale nějak to nemůžu přečíst. Další recenze můžete zkontrolovat zde. Bohužel, zdá se, že existence MSTRKRFT způsobila rozpad Death From Above 1979, která prý nastala minulý týden. R.I.P. / My Brightest Diamond už chystá chlebíčky na "release party" alba "Bring Me To The Workhouse", která nastane 24. srpna. Píseň "Dragon Fly" je promo singlem, videoklip je zde. / Podobně jsou na tom The Beauty Room, kteří pomalu začali kupovat levný salám a veku, jejich album vychází na začátku září. S předstihem mu v Q dali čtyři hvězdičky, ale ti teď chválí kdejakou hovadinu. / Nejdále jsou The Pippettes, jejichž debut už je venku dobrý měsíc. "We Are The Pipettes" chválí Playlouder devítkou, spokojení jsou i v Guardianu, zato NME desku smáznul čtyřkou. Obrázek o názorech dalších si můžete udělat tady. Ještě dodám, že "Pull Shapes" bodovalo na čísle 26 v Británii, album skončilo těsně za Top 40 a to i přesto, že holky se dostavily do pořadu Chart Show na BBC. Spokojit se musely s desítkou na Independent Chart. U nás zatím "Pull Shapes" hraje Radio 1, ostatní se snad brzy polepší.