Přepsání tohoto rozhovoru trvalo dlouho. Vlastně dva měsíce. Připletly se do toho dovolené, volby, stěhování, zmatky. Všechno možné. Přichází tedy se zpožděním, ale snad ne pozdě. Prohrála v kartách jsou stále na turné s Divokým Billem, letní festivaly nezřídka mají jejich jméno na line-upech, mnoho fanoušků tedy Filipa Horáčka a spol. stále objevuje. A mimo jiné i o tom jsem se s ním na konci května, jedno horké pondělí, bavil ve vinohradské hospůdce nad sklenicemi piva. Bylo to jen pár týdnů po vydání druhé desky "Jaký to bude za vodou". Alba dobrého, vtipného, melodického.

Stává se vám po vydání nové desky, že se lidé ptají, jaké je to za vodou?

Novináři určitě. Ale kamarádi se nás na to neptají.

Takže ani nepátrají po tom, proč jste zvolili zrovna tenhle název?

Já si myslím, že kdo slyšel tu písničku, tak je mu to jasné. On tam tak trochu chybí otazník, my to nevíme a je to text o tom, jaké to tam asi je.

Já jsem si u "Jaký to bude za vodou" vzpomněl na Ready Kirken a "... čekal jsem víc", což je také název alba, který přímo vybízí k ironii.

Já strašně nerad vymýšlím názvy písniček, u desek je to ještě horší. My jsme těch názvů měli asi deset, různě jsme je zavrhovali a když už jsme něco vymysleli, tak jsme zjistili, že už to někdo použil. Tohle byla vlastně taková trochu z nouze ctnost.

Od vydání debutu "Žádný čáry z nebe" uplynuly čtyři roky, než přišla řada na pokračování. Během té doby jste ale určitě nejenom vymýšleli názvy skladeb...

Tak my jsme hlavně hodně hráli. V podstatě dva roky jsme pořád koncertovali a před dvěma lety jsme...

... žádné volno jste si nebrali?

Ne, nic takového. Zpětně vidím jako štěstí, že zanikla firma, která nás vydávala, nebo vlastně přešla pod Universal. Takže nás do nové desky nikdo netlačil. Tím asi vzniklo zpoždění, ale aspoň jsme na ni měli čas, dělali jsme ji po chalupách.

Z Prohrála v kartách také několik lidí odešlo, že?

V téhle kapele se lidi vždycky měnili. Hned po první desce se vyměnil bubeník, s kytaristou Martinem Kontrou jsme tu novou desku začali natáčet, ale už ji s námi nedokončil. Odešel taky Pawlusha, klávesák. Oba odešli, protože jsou novináři, a když jsme hodně hráli, už na to přestávali mít čas. A odešel i Honza Kučmaš.

Ty jsi v jednom rozhovoru říkal, že Prohrála v kartách už přestává být legrace.

Záleží, jak to bereš. Myslel jsem to tak, že jsme to začali brát trochu vážně. Sranda to je pořád, ale už to třeba není taková časová pohoda jako dřív. Kdyby to přestala být legrace úplně, tak se na to samozřejmě vykašlu.

"Jaký to bude za vodou" vyšlo v březnu. Kdybys srovnal cvrkot kolem skupiny teď a pár měsíců po vydání "Žádný čáry z nebe", viděl bys nějaké rozdíly?

Samozřejmě. Když vyjde deska, vždycky je to makačka. Novináři chtějí rozhovory, nějaké focení a podobně. Teď ale navíc jedeme turné s Divokým Billem a to je znát nejvíc. Projevuje se to třeba na návštěvnosti webových stránek.

Frontman Divokýho Billa Vašek Bláha si podle Letů mimo velmi intenzivně uvědomuje, že z nynější pozice hvězdy může následovat dost tvrdý propad. Sláva je totiž hodně vrtkavá. Přesto: závidíte něco Billům? Říkáte si někdy, že jste mohli stát tam, co oni, kdyby...?

Ani ne. To bychom asi museli dělat něco jinak, jenže kdoví, jestli by nás to bavilo. Mně to takhle vyhovuje. Když se naše muzika někomu líbí, je to super, když ne, my ji kvůli tomu nepřestaneme dělat.

Já se na to ptám z toho důvodu, že ať si přečteš jakoukoli recenzi nebo článek o Prohrála v kartách, skoro všude se píše, že jste výteční, leč nevyslyšení hitmakeři. Čím to, že nejste tak slavní, když předpoklady zjevně máte?

Já to pochopitelně nevím. Ale i když mi to asi nebudeš věřit, tak to ani moc neřeším. Prostě to nějak děláme, baví nás to a hotovo. Nejde o život, abych se z toho hroutil. Ona muzika a byznys okolo jsou dost složité. Možná jsme ty písničky zatím nezahráli správným lidem. Možná to géčko v některém z refrénů mělo být o dva takty kratší... Víc by mi slušela červená kytara místo černé... Co já vím?

Jednou jsi řekl, že nesnášíš pitomé texty. Mně se mnohokrát stalo, že jsem v recenzi pochválil určité verše, načež čtenáři se ohradili, že ty jsou přece špatné. Ačkoli to je hodně subjektivní věc, přesto se tě zeptám: existuje podle tebe definice pitomého textu?

To je velmi osobní záležitost, to je u každého zřejmě jinak. Špatný text je obvykle ten, který někdo napsal, protože musel. Tedy když tam jde jenom o to, aby se to nějak rýmovalo a ladilo to k melodii. Když nemá potřebu něco říkat, ale protože s písničkami je to tak, že kromě melodie potřebují i text, tak se nějaký splácá. To bývá špatný text. To prostě vycítíš. Obecně to jsou ale texty, kde cítíš, jako by akorát někdo vyplnil pár kolonek a hotovo.

Je velký rozdíl v tom, když píšeš texty třeba pro Annu K a když pro Prohrála v kartách? Musíš třeba nějak potlačovat vlastní prožívání?

Vždycky jsem to já, nedokážu se od toho úplně oprostit, i když to pak zpívá ženská. Rozdíl je v tom, že já zatím pracoval jenom s lidmi, kterým na těch textech záleží, takže ti řeknou, co je dobré a co ne, co bys měl upravit. Svým způsobem se na tom textu podílí. Když to píšu pro sebe, takového spolutvůrce většinou nemám. I když poslední dobou do toho kluci z kapely taky dost kecaj', což je jedině dobře.

A dá se tím uživit?

Pokud bys napsal deset hitů ročně, které budou hrát rádia, tak se tím asi dá slušně živit. Ale to není můj případ. Já mám trochu neprávem nálepku textaře, ale já dělal snad pro tři jiné lidi. To abys pak deset hitů ročně pohledal. (smích)

Někteří umělci nemají rádi, když mají interpretovat své texty. Říkají, že lidi si to sami přeberou. Jak to vidíš ty? Pokud bych do textu vložil nějaké poselství, asi bych chtěl, aby ho lidi pochopili správně.

Určitě by mi vadilo, kdyby si někdo píseň proti násilí vyložil jako obhajobu hitlerovského Německa. Na druhou stranu moje texty jsou spíš takové obrazy, které vyvolávají určitou náladu. Protože vznikly v určité situaci. Ale pokud se člověku zrovna tím textem hodím do nálady pro mě jiné, je to v pohodě, tak to má být.

Písnička "Nebe", slavný hit Anny K, který jsi otextoval, je o Romech. Dokud jsem tě ale neslyšel o tom mluvit, vůbec mě to nenapadlo. Teď už to tam ale vidím. Proto mi přijde škoda, když muzikanti nechtějí o svých textech hovořit, protože lze rozkrýt podobná nedorozumění mezi jimi a posluchači, jako to bylo u mě a "Nebe".

No jo, jenže kdybys to chtěl říct všude, nejde to. Pokud to v tobě už předtím vyvolalo pocit, že to bylo o nespravedlnosti a křivdě, o hlouposti pocitu nadřazenosti, je to v pořádku. O tom to mělo být.

"Jaký to bude za vodou" se mi zdá lyricky mnohem ostřejší, než bylo "Žádný čáry z nebe". Možná by se dalo říci angažovanější.

No když jsme vyřazovali písničky, protože jich bylo moc, vypadly shodou okolností zrovna ty vztahové věci. Nebylo to kvůli textům, ale pak si ta deska sedla do takového textového celku. Až mě to samotného překvapilo, jak to navazuje. Angažovaný bych rozhodně neřekl, nebo to alespoň nebyl záměr. Spíš je to o takové odvěké lidské touze žít v ideálu, jakémsi ráji, a zároveň neschopnosti toho dosáhnout. A různých podobách tohoto rozporu. A i když tam ty vztahy jsou, jako třeba v "Kosmonautovi", tak je to vlastně taky o tom. Že by tam ale byly vysloveně politické věci, to si nemyslím. Do toho bych se záměrně nepouštěl. Nemyslím si, že bych to dokázal.

Já si nemůžu pomoct, ale "Prase" považuji v podstatě za politický text. Vždyť i na křtu desky jsi hovořil o tom, že to je skladba věnovaná Stanislavu Grossovi. Navíc v refrénu se zpívá o ráji, což může být narážka na socialistické působiště Jiřího Paroubka...

To není přesné. Já to napsal v době, kdy jsem se vrátil z Latinské Ameriky. A když jsem přijel z té pohody, z toho pralesa, tak pražské letiště bylo fakt velký náraz. Těšíš se domů a nejdřív tě seřve celník, následně trafikantka a pak tě ještě okrade taxikář. Všichni se tváří, jako by s nimi v posteli spal každou noc autobus. A než si zvykneš na ten přechod od vysmátých týpků na tyhle protivné, nepříjemné lidi, a hlavně než se smíříš s tím, že ty jsi vlastně úplně stejný, tak to dost bolí. A že tomu většinou šéfuje nějaký blb, jako byl v té době Gross, následovaný Paroubkem, kterým ovšem předcházeli další ze zcela jiných stran, to je jen taková třešnička do refrénu "...a prase tomu většinou velí". Všimni si toho "většinou" - to je důstojná jednotka optimismu, ne? No a na koncertech to věnuji proto, aby bylo jasné, že ani ten stávající není výjimka z toho "většinou". Tedy alespoň podle mě.

Platí tedy stále, že politiku necháváte téct kolem skupiny? Na začátku května byl například na Letné velký koncert proti komunistům, což byla politická akce.

Nás tam nikdo nepozval, ale myslím, že bychom tam možná i zahráli. S tím bych neměl problém. Nehrál bych pro žádnou politickou stranu, aspoň ne z těch stávajících. Neřeknu ale radši nikdy, protože se třeba objeví nějaká, pro kterou bych zahrál. Co já vím? To bychom se ale museli shodnout i s klukama v kapele.

Pokud se nemýlím, tys kdesi řekl, že byste rádi přibrali nové členy, hlavně kvůli dechům.

To je spíš takový náš sen. Muzikanty najdeš, ale členové v kapele jsou hlavně parťáci. Navíc chceme někoho, kdo je nástrojově tak náročný, že ho asi nenajdeme. Takového trumpetistu, klávesáka, vokalistu a perkusistu a zároveň sympaťáka v jednom jsme ještě nepotkali.

A co vlastně symbolizuje medvídek na přebalu desky?

Jak bych ti to řekl? On nám to dělal kamarád grafik Martin Pazderník. My jsme od něj dostali spoustu návrhů. A taky jsme se dohodli, že v bookletu budou mít jednotlivé písničky vždycky nějakou svoji grafickou úpravu. No a k jedné z nich dal toho medvídka v pytlíku s vodou, což se nám líbilo, když se deska jmenuje "Jaký to bude za vodou". Ale že bych věděl, co to znamená, to teda říct nemůžu. Ale ten medvídek je Martinovi trochu podobný...