Druhá deska pětky Head Automatica, v jejímž čele stojí Daryl Palumbo. Oproti debutové a hip hopem načichlé "Decadence" dostaly tentokrát hlavní slovo kytary. "Popaganda" je album, které vás dostane při prvním, maximálně druhém poslechu. Nepředbíhejme ale a pojďme se na něj podívat detailněji.
8/10
Head Automatica - Popaganda
Skladby: Graduation Day, Laughing At You, Lying Through Your Teeth, Nowhere Fast, Scandalous, Curious, God, Shot In The Black (The Platypus), Million Dollar Decision, She's Not It, Egyptian Musk, Cannibal Girl, K Horse, Beating Heart Baby (Chris Lord - Alge Remix)
Celkový čas: 49:32
Vydavatel: Warner Music
Rozhodně nepatřím k těm skuhralům, kteří se ozývají stále častěji. Pozastavují se nad jednotvárností, snadnou zaměnitelností a vůbec nespočtem všech těch kytarovek, které se každý týden objevují jako houby po dešti a zaplavují hudební média doslova jako kobylky. Osobně jsem naopak nadšen z té nadprodukce retro kapel poskládaných z modýlků v oblecích a s kytarami. Jenom už jsem poněkud polevil v úsilí udržet si o nich přehled. Těch stále nových part jsou zkrátka spousty a není v lidských silách všechny vést v patrnosti.
V případě
Head Automatica se ovšem nedá mluvit vyloženě o novém objevu, svoji premiéru si přece jenom odbyli už před dvěma lety s albem "Decadence". Není bez zajímavosti, že na něm zanechal své tvůrčí otisky také hiphopový producent
Dan The Automator, v současné době známý například ze spolupráce s animovaným projektem
Gorillaz. Musím podotknout, že se mi deska líbila podstatně víc, než kolegovi Veselému, který ji tenkrát ve své
recenzi poměrně nekompromisně sestřelil.
Head Automatica je pětka původem z New Yorku, srocená kolem zpěváka Daryla Palumba, jehož hudební začátky se pojí s hardcoreovou partou
Glassjaw, kterou v první polovině devadesátých let založil společně s kytaristou Justinem
Beckem. Mimochodem, všimli jste si, kolik současných rockových muzikantů začínalo svoji dráhu právě v hardcoreových seskupeních?
V porovnání se svým debutem tady kapela stmelila a sjednotila svůj dosavadní sedmdesátkový (nebo raně osmdesátkový?) retro model a doplnila o ingredience jako
chytlavost a
kytarová přímočarost. Po hiphopových motivech jako by se země slehla. Na pořadu dne jsou kytary. Zvuk stylových kláves samozřejmě nechybí. Možná by se slušelo napsat, že se
Head Automatica v podstatě zpřístupnili širšímu publiku. Jestliže se jim s debutem nepodařilo na sebe upoutat větší pozornost, s tímhle albem se jim to zaručeně podaří. Pakliže máte rádi, když do desky musíte pronikat a s dalším a dalším stiskem tlačítka "play" nahrávce přicházet na chuť, tady se s tím rovnou rozlučte. "Popaganda" vás chytne hned napoprvé, maximálně napodruhé. Ostatně, kdo by se chtěl v těch vedrech, která venku panují, věnovat nějakému náročnějšímu poslechu?
"Popaganda" je ideální hudební doprovod k pařbám pod letní hvězdnou oblohou, s partou kámošů u vás na zahradě. Alkohol teče proudem, už padly za oběť první skleničky, v bazénu plavou předměty, které by tam ještě odpoledne nikdo nečekal a vaši sousedi právě berou do ruky telefon, aby na vás zavolali policajty, protože jejich trpělivost s hlukem, kterým je už notnou chvíli obšťastňujete, právě dosáhla vrcholu. Co se týče mě, desku letošního léta už mám.