Drážďany letos slaví osm set let od svého vzniku. V rámci oslav se v tomto městě nedaleko českých hranic uskutečnil jedinečný projekt. Na zdejší Prager Strasse se objevilo obrovské kino, ve kterém si svou exklusivní projekci prožilo dílo, jež patří k vrcholům němého filmu: "Křižník Potěmkin" Sergeje Ejzenštejna o vzdoru ruských námořníků vznikl roku 1925 a každou další dekádu k němu vzniká nový soundtrack. Film, pojednávající o skutečných událostech roku 1905, se bohužel do dnešních dnů nepodařilo celý zrekonstruovat, a proto se promítá zhruba o půl hodiny kratší. Posledními autory hudby jsou britští Pet Shop Boys, kteří společně s Dresdener Sinfoniker vystoupili na rozpálené drážďanské Pragger Strasse. Zhruba dvanácti tisícům platících posluchačů nabídli úctyhodnou a dech beroucí show.

Když jsme do Drážďan dorazili, čekalo nás nemilé zjištění, že je vyprodáno. Na samotném místě konání to přitom zhruba ve čtyři hodiny vůbec nevypadalo, že by se zde měla uskutečnit velkolepá show. Tedy kromě pobíhající ochranky, techniků a postavených lešení a sloupů s reproduktory se vlastně nedělo nic výrazného. Zhruba v osm večer byl celý prostor Pražské ulice uzavřen a jeden chlapík z ochranky nám potvrdil, že je beznadějně vyprodáno, že zájem o zmíněných dvanáct tisíc lístků byl velký. Už jsme se začali smiřovat s faktem, že celou show uvidíme za plotem. Ale naštěstí i v bývalém východním Německu fungují překupníci s lístky, takže se nám podařilo zakoupit tři lístky bez nějaké zásadní přirážky a prodrali jsme se k plátnu. To bylo zavěšeno na činžovním domu, podobné v Česku naleznete v Ostravě (ta je i partnerským městem Drážďan) nebo Hradci Králové, pod kterým nalevo byla nějaká stavba a napravo nízká komerční budova. Na protější straně tohoto náměstí byli obchody a hotely. Celou dobu jsme si lámali hlavu, kde bude umístěn symfonický orchestr a kde vystoupí Pet Shop Boys.

Rozuzlení přišlo zhruba ve 22:20, kdy skončily krátké reklamy sponzorů. Na projekční plátno, které bylo uprostřed, se začal promítat dokument o historii Drážďan. Po stranách se promítalo přímo na tuto stavbu a mezi těmito třemi plochami byly svítící obdélníky o rozměrech tři balkony na délku a sedm na výšku. Ve skutečnosti to byla místa pro symfoniky nasvícená do intenzivních odstínů žluté barvy. Tato dvě pole zároveň postupně zobrazovala číselný údaj o roku, v kterém se promítaná historická událost odehrála. Přelet historií byl ukončen u pádu komunismu a Berlínské zdi, tedy u číslovky 1989. Pak začal countdown od čísla osmdesát devět k nule, do kterého se rozšumělo moře. Na krátkou chvilku se do mluveného komentáře na vrchní římse domu objevili Pet Shop Boys a na střeše posléze prošli dva námořníci.

V ten moment skončily postranní projekce, nasvícené obdélníky už nezářily tak intenzivně a symfonikové už byli usazeni na svých místech a začali hrát se startem filmu. Dirigent byl vyvezen na vysokozdvižné plošině a samotní Pet Shop Boys stáli na jednom ze dvou balkónů nad projekčním plátnem. Základní program měl necelých sedmdesát minut (stejně jako je délka filmu), který je rozdělen na sedm částí. Ponurý děj filmu hypnotizujícím způsobem doplňovala přesně pasující hudba, v které se naplno doplňovaly symfonické části s těmi, jež Pet Shop Boys protkali pulsující elektronikou. K milníkům celé show patřily skladby "No Time To Tears" a "After All (The Odessa Staircase)", která byla spojena s krveprolitím nevinných. Strhující finále gradovalo za blížícího se střetu křižníku Potěmkin s nepřátelským plavidlem, ze kterého se na konci filmu stane spřátelená bratrská loď. Hudební složka industriálně těkala za pochodu parního lodního stroje. V závěru snímku se rozsvítila drobná světla na střeše, aby navodila obrysy paluby lodi a nad střechami se rozzářilo pět reflektorů, hledajících bratry a sestry ve tmě nekonečného moře.

Po ukončení projekce se na onom plátně objevil záběr z kamer, na kterém byli Pet Shop Boys, a Neil Tennant se chopil slova, aby poděkoval všem zúčastněným. Vřelá slova patřila nejenom symfonikům, jejich blízkým spolupracovníkům, ale i organizátorům a všem posluchačům přímo na místě nebo v blízkých ulicích, celkem tuto show mohlo zhlédnout i dvacet tisíc lidí. Před závěrečnou gratulací k osmistému výročí od založení Drážďan Neil oznámil ještě jeden přídavek. Byla znovu odehrána skladba "No Time To Tears", v upravené a editované podobě, tak jak měla původně vyjít i na singlu. Pak už jen dvě vydatné zahoukání lodních sirén, závěrečné ovace a konec celé zhruba hodinu a půl trvající show.

Organizátorům se povedl husarský kousek, když se jim povedlo na celý večer zatemnit celý bytový blok, kdy všechny nevyužité balkóny musely zůstat pohasnuté (i když jeden v závěru pokazil tuto kulisu). Nezbytné úpravy pro umístění nástrojů, techniky a lidí ve čtyřiceti čtyřech balkonech určitě představovalo nemalé úsilí. Samotná show brala i v tomto neúnosném vedru dech. Film jsem předtím neviděl, ale po projekci jsem byl omráčen jeho precizností. Hudební složka z dílny Pet Shop Boys pro mě rázem získala další dimenzi, pochopení a smekal jsem, jak se jim to povedlo do detailu sladit s filmem. Po prvopočátečních nesnázích se z tohoto večera vyklubal zážitek, na který se nezapomíná.

Setlist: 'Comrades!', Men And Maggots, Our Daily Bread, Drama In The Harbour, Nyet, To The Shore, Odessa, No Time For Tears, To The Battleship, After All (The Odessa Staircase), Stormy Meetings, Night Falls, Full Stream Ahead, The Squadron, For Freedom; encore: No Time For Tears (edit)

Pet Shop Boys, Dresdner Sinfoniker, Prager Strasse, Drážďany, Německo, 20.7.2006