Když byla Suzanne Vega v Praze naposledy, vystupovala s celou kapelou v Kongresovém centru. Letos se však rozhodla poctít naše hlavní město, ale i další místa svou návštěvou v poněkud komornějším duchu. Se svou kytarou, Michealem Viscegliou a jeho baskytarou se vydala do světa, konkrétně do Evropy na počátku letošního června, kde ve Velké Británii turné zahájila. Přes Německo, Norsko, Finsko, Dánsko a Švýcarsko zamířila do České republiky, která je tak jednou z posledních evropských zastávek. Následně má však před sebou ještě pár koncertů ve své vlasti, po kterých si jen krátce odpočine, než zamíří do studia připravovat svou novou desku, která na labelu Blue Note, s nímž letos podepsala smlouvu, vyjde příští rok na jaře. Ale zpět do Státní opery v Praze, kde už se pomalu schylovalo k osmé hodině, odkdy mělo pódium patřit pouze Suzanne a Mikeovi. Deset minut před začátkem a sál je zaplněn sotva z poloviny. Koncert tak začal pravděpodobně kvůli nedochvilným posluchačům se čtvrthodinovým zpožděním. Mezi nimi byste našli třeba i japonského turistu, Vídeňanku, žijící v Praze, nebo maminku se svou přibližně dvanáctiletou dcerou, která se očividně příliš nebavila, což se však nedá říct o zbytku publika.

Suzanne koncert zahájila známou skladbou "Marlene On The Wall", inspirovanou plakátem Marlene Dietrich na své zdi. A ve stejném duchu, v jakém koncert zahájila, i pokračovala. Melancholie se střídala s menším přívalem energie a naopak. Během prvních písní se dokonce naučila, jak se česky řekne "děkuji" a opět připomněla, že Praha je jedním z jejích oblíbených měst. Po pár písničkách Mike odešel a Suzanne zůstala na pódiu sama se svou kytarou. V tomto momentě probíhaly pravděpodobně ty nejintimnější okamžiky večera. Stejnou pozornost na sebe zpěvačka strhávala i proslovy mezi skladbami, které byly často velmi úsměvné. Jedním z nezapomenutelných byla její úcta k budově státní opery, kvůli které si vzala čistou košili a vzhledem k vážnosti tohto místa byla sama zvědavá, co mají návštěvníci na sobě.

Ještě na samotném začátku Suzanne prohásila: "Dnes vám zahraji některé starší, novější, ale i skladby, které jsou tak někde mezi." Jednou z těch nových věcí byla i "Unbound", která by se měla objevit na připravované desce a z níž je patrné, že oproti poslední "Songs In Red And Gray" půjde o nahrávku daleko veselejší a optimističtější. Dalším hitem, který zazněl, byl "(I'll Never Be) Your Maggie May", kterou uvedla dalším vtipným povídáním a dokonce si ji částečně zazpívala hned dvakrát, protože si v úvodu první sloky potřebovala odkašlat. Její omluvné vysvětlění "I had a frog in throat," jí zase připomnělo situaci, kdy se ptala svojí dcery, které město se jí z koncertního turné líbilo nejvíc, načež jí odpověděla "Frague." Výjimečným momentem byla i karetní píseň "Solitaire", při které se Mikeovi povedlo roztleskat takřka celý sál a já jsem měl konečně pocit, že v něm někdo je (nepočítám-li aplaus po každé skladbě).

Avšak mou zcela nejoblíbenější částí koncertu bylo pár skladeb, při nichž Suzanne odložila svou kytaru a zazpívala pouze za doprovodu basy. V tomto provedení zazněla například "Blood Makes Noise", což považuji za absolutně nejlepší okamžik večera. Už se svou kytarou pokračovala další novinkou, nazvanou "New York Is A Woman" a známou "In Liverpool", při níž jsem si uvědomil, jak úžasný zvuk vyluzuje na své kytaře bez použití trsátka. O tom, že se neúprosně blížil konec, svědčila s napětím očekávaná "Luka" a závěrečná "Tom's Diner" provedená a capella, při níž si známé "ta ta tá da" zpívala už velká část sálu. Za bouřlivého potlesku se Suzanne rozloučila, ale ne nadlouho. Na pódium opery se vrátila hned dvakrát. Poprvé přidala dvě skladby, mezi nimi i "Calypso" a podruhé si jako pravá dáma střihla klasiku "Have You Met Sir Jones". Diváci očividně toužili ještě po dalších skladbách, ale rozsvícená světla v sále naznačovala, že po necelé hodině a půl nadešel definitivní konec.

Na závěr nemohu nezmínit jeden velmi důležitý fakt a tím je kvalita zvuku. O akustice budovy Státní opery nemůže být žádných pochyb, což se ukázalo i na včerejším koncertě. Dokonce i hlasitost byla naprosto vyhovující. Když k tomu přidáme vynikající basu Mika, skvělou kytaru a krásný hlas Suzanne, nedá se říct nic jiného, než že Praha má za sebou jeden z největších letošních koncertních zážitků.

Suzanne Vega, Státní opera, Praha, 19.7.2006

Fotogalerie: