Ohně. Mlha a kvílející vítr, mráz. Strach ze smrti, strach oprávněný. Sny. Kouzla vycházející z hlubokých lesů. Noc, přinášející beznaděj, kterou ale musíme překonat a najít sílu k přežití. Snad pomohou znamení, podaří-li se je rozeznat uprostřed tmavých běsnících stínů. O tom všem zpívá Pepa Lábus. Že vám to zní lákavě? Staré severské báje přenesené k nám pomocí středověce znějících písní ve folk-rockovém hávu? Ano, mohlo by to být velmi zajímavé, na album "Vzlétají ptáci" jsem se těšil. S každým dalším přehráním ale bohužel rostlo mé zklamání, neboť jeho nedostatky činily poslech víc a víc náročným. Co že je tedy špatně?

V první řadě instrumentace. Na v podstatě stále folkovou muziku disponuje Lábusův a spol. poměrně bohatým nástrojovým obsazením. Vedle kytar akustických i elektrických je zde baskytara, bicí a perkuse, flétna a k tomu v našich krajích dosti neobvykle znějící niněra či galicijské dudy. Přes tuto bohatou škálu znějí všechny písně na albu zoufale jednotvárně, zoufale stejně, takže ucho posluchačovo není s to rozeznat první skladbu od páté či deváté. A když se k tomu přidá zpěv hlavního protagonisty, který ušislyšně vynakládá veškerou sílu a energii na to, aby nezněl příliš falešně, je výsledek bohužel nevalný.

Situaci trochu zachraňují texty. O čem se v nich praví, jsem naznačil hned na počátku. Dlužno také přiznat, že po formální stránce jsou naprosto bezchybné, Pepovi Lábusovi to rýmuje vskutku nebývale dobře, plně ctí rytmus slova i hudby. Škoda jen že někdy je zpočátku mile tajemné dořečeno zbytečně naplno ("V plamíncích na svíčkách zubatá kmotřička / vteřiny počítá do konce knotu. / Plamen je nestálý. Spálí či nespálí? / Svíce je odlitá ze životů."), jindy zas je text natolik nejasný a tajemný, že posluchač (tedy přesněji řečeno já) vlastně nenalezne smysl. Ale suma sumárum jsou texty jednoznačně tou lepší polovinou desky.

Z tohoto alba je jasně slyšet upřímnost, s jakou vznikalo. Škoda tudíž, že zejména po aranžérské stránce je tak bezradné. Možná by při příštím nahrávání nebylo od věci najít někoho vně kapely, kdo by jednotlivým písním dokázal vtisknout zajímavější a hlavně pestřejší kabátky.