Přesně neutrální úhel pohledu

01.07.2006 05:00 - Tomáš Tenkrát | foto: facebook interpreta

Desmod křižují Slovenskou republiku od poloviny devadesátých let, ale již stihli vydat čtyři alba (toto je páté) a nahrát několik nu-metalových pecek, které by zabodovaly. Jejich nejnovější počin "Uhol pohľadu" je znatelně rockovější než ty předešlé a nu-metalová složka taktně ustoupila do pozadí. Zda je to dobře, se dočtete v recenzi.
5/10

Desmod - Uhol pohľadu

Skladby: 100 rokov samoty, Kým si blízko, Adrenalín stúpa, Zhorí všetko čo mám, Niekto ti to povie skôr než ja, Vodopád, Uhol pohľadu, Na krátkych vlnách, Zostane ticho, Prvé miesto, V dolinách
Celkový čas: 41:43
Vydavatel: Sony BMG
Věřte, nebo ne, slovenští Desmod vydali již páté řadové cédéčko. A zatímco u našich sousedů bylo album "Uhol pohľadu" zlaté jen na základě objednávek obchodů, u nás jsou pořád takřka neznámou kapelou a rozhodně se nedá říct, že by tady měli velké jméno. Jejich dosavadní tvorba stavěla především na nu-metalových základech. To se s novinkou zásadně mění, protože Desmod vyšlápli do rocku. Na DJ Frankieho také prozatím zapomeňte, toto album je rockovka od začátku až do konce. Není nouze o balady ani o stoprocentní koncertní vypalovačky, které budou bez diskuzí naživo zabírat skvěle.

Ne vše je ale tak precizní, jak se může zdát. Přestože zde naleznete jasné hitovky a skvěle vybalancované skladby, neubrání se "Uhol pohľadu" ani přebytečného materiálu, který kromě nudy nenabízí zhola nic. Občas to i vypadá, že Desmod vykrádají sami sebe ("Vodopád"). Pokud vás nalákala singlová "Niekto ti to povie skôr než ja", která na Slovensku velmi často brázdí rádiový éter, vězte, že to není jediná dobrá skladba. Úvodní "100 rokov samoty" jede na podobně chytlavé vlně. Při "Adrenalín stúpa" zase uslyšíte Markétu Irglovou, která rovněž dodala jinak nikterak chuťově zajímavé skladbě potřebné aroma.

Vrchol alba však nastává již u čtvrté "Zhorí všetko čo mám". Sice to je rozchodová srdcovka, ale je bezvadně vyaranžována a nádherně v ní vyzní doslova boží vokál frontmana Kulyho. Jsou v něm hlasové nečistoty, ale věřím, že v téhle skladbě je to schválně, aby posluchače bouchla její opravdovost, a to se povedlo. Jinak je totiž Kuly čistý a sebejistý, je to tahoun Desmodu, jeho hlas je opravdu to nejlepší, co mají. I v těch nejprůměrnějších skladbách tak je čeho se chytnout. Textově jsou na tom pořád stejně. Vyprávějí různé životní situace, občas i dost smutné, málokdy narazíte na něco pozitivního.

Mám to přesně půl na půl. Pět skladeb je perfektně nahraných, má vás čím oslovit a baví, ale přesně pět zbylých skladeb je pěkně nudných a prostě si ke mně cestu nenašly (pro rejpaly - tu jedenáctou píseň nepočítám, protože se jedná o neautorskou věc - píseň Karola Duchoně, Slováci ji často nazývají jako svoji neoficiální hymnu). Je to škoda, možná to chtělo album nahrávat déle než tři týdny, třeba by se sešel silnější materiál. Stále však platí, že Desmod mají na slovensko-české scéně své místo. Zkuste to ale, chalani niterští, příště tak neodfláknout, díky.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY