V kariéře každého hudebníka dříve, či později nastane čas na výběr největších hitů. Je to ve většině případů nápad nahrávací firmy, která si slibuje jednoduše vydělané peníze. U japonského gramofonisty DJe Krushe tato chvíle přišla po dvanácti letech a osmi albech, specialista na pomalé zakouřené beaty ale tuto povinnost vyplývající ze smlouvy vyřešil po svém. Své nejlepší skladby sice vybral, ale pak je obratem zremixoval do nové podoby. Neobvyklé sebe-remixy pak rozdělil na instrumentální a rapované skladby a vydal je na dvojalbu "Stepping Stones: The Self-Remixed Best". První disk "Lyricism" tvoří nové verze rapovaných skladeb, kde se na Krushových beatech vyřádili Company Flow, Mr. Lif, Mos Def nebo Black Thought, druhý "Soundscapes" shromažďuje jeho instrumentálky, vesměs z dávnějších časů poloviny 90. let. Jako bonus Krush přidává několik nových nebo dosud nezveřejněných skladeb.

Nápad s remixováním vlastních hitů je zvláštní a přiznám se, že si nevzpomenu, že by ho někdo už použil. Je jasné, že nové verze musejí soupeřit s verzemi klasických Krushových skladeb, které jsou v kruzích fanoušků hip hopu nedotknutelné. To je těžký úkol, bojovat s pamětí je skoro nemožné a nové verze prostě nemůžou vyhrát. Krush do nových remixů promítá svoji lásku k syntetickým beatům, původní samply ze starých soulových desek tak teď znějí kyberneticky, nic se ale nemění na temné paranoidní atmosféře, kterou skladby splétají kolem uší posluchače. To nejlepší Krush natočil v 90. letech, kdy na albech jako "Kakusei" nebo "Strictly Turntablized" výrazně přispěl k popularitě instrumentálního, abstraktního hip hopu. Jeho minimalistické, triphopové kompozice vystihovaly temné pre-mileniální nálady a i po letech vám při poslechu běhá mráz po zádech. Asi bylo i pro Krushe hodně těžké šáhnout na klasické tracky z této doby, "Soundscapes" obsahuje spíše věci z novějších desek "Zen", "Jaku" a "Message At The Depth" a remix slavné pecky "Kemuri" nese podnázev "(Untouchable Mix)" a je z první poloviny identický s originálem, což platí i o opatrném remixu "Duality", kterou kdysi spáchal s DJ Shadowem. Dvě nové skladby "Elapse" a "Drum" jsou rychlejší, ale nijak výrazně do diskografie japonského beatového gangstera nepřispívají, obojí mimochodem platí o všech jeho deskách z posledních let.

Začal jsem s druhým diskem, DJ Krush bývá totiž téměř výhradně spojován s náladovými beaty svých triphopových kompozic, velkou část jeho diskografie ale tvoří i kolaborace s rappery nebo zpěváky. Vždy měly na Krushových deskách místo, větší část z nich ale vznikla až ve chvíli, kdy byl producentskou hvězdou. Jen občas dával svoje instrumentálky na cizí desky, příkladem výjimky je zde zařazená "Kiro" dvojice japonských rapperů Twigy & Rino, kterou pravděpodobně nebudou Krushovi fanoušci v Evropě znát. Jinak je volba rapových spolupracovníků poměrně předvídatelná - kromě japonských rapperů šlo o zpřátelené rappery z kruhů nezávislých labelů jako Def Jux nebo Anticon nebo známější persony conscious hip hopu jako jsou Black Thought a Malik J z The Roots nebo Mos Def. Krushovo kouzlo pod tíhou slov rapperů maličko trpí, jeho originalita vycházela z kouzla náladotvorného efektu nahých beatů, rappeři mi na albech jako "Zen" nebo "Meisto" přišli vždy trochu nadbyteční. A v nových verzích vesměs získávají ještě více prostoru než na originálech. Moc se nepovedl ani remix "Final Home", kde se éterická Esthreo ztrácí pod Krushovým pokusem nějakým způsobem původní podklad vylepšit. Z prvního disku "Lyricism" se mi tak nejvíce líbily dvě verze nové skladby "Mosa", kterou s Krushem natočil japonský rapper Kan ze skupiny MSC, zbytek mě jen donutil pohledat kazety se starými Krushovými deskami a pustit si originály.

Kouzlo remixu je v tom, že se jeho autor pokouší najít nový život pro některé elementy, které v originále nebyly dostatečně zvýrazněny. Seberemixovaný Krush bohužel nabízí místo radikálně nového pohledu jen alternativní verze, které z nějakého dobrého důvodu nakonec skončily v koši. "Stepping Stone" připomíná jeden skeč z filmu "Monthy Python v Hollywoodu", kde se Graham Chapman utká v zápasnickém ringu sám se sebou. Krushův souboj dopadá podobně. V takovém souboji sice nemůže prohrát, ale také se mu nikdy nepodaří vyhrát.