Prostor rockové kavárny Masters Of Rock Café na Čepkově ve Zlíně nepřekypuje zrovna nejlepšími technickými parametry, ať už velikostí, nazvučením či v létě potřebnou klimatizací. Na druhou stranu je to ideální místo, kde udělat zabijácký doom-death-dark (kdo má rád škatulky, ať si přimyslí pár dalších přízvysek) metalový dýchánek. V sobotu 17. června s lehkým zpožděním nastoupili na scénu čeští Ador Dorath. Dělají příjemně temné popěvky a na živo je chytlavě prezentují. Jako první předskokani neměli moc času se předvést, ale svou úlohu - probudit lidi v publiku a naladit je na další skvadry - splnili výborně. Musím dodat, že mě osobně nové dorathovské album "Symbols", které získalo i sošku Anděla, přitáhlo až tady. Vyznělo daleko působivěji, protože v této škále metalu je pro diváka velmi potřebná vizuální stránka. Musí vidět, jak hráči svou tvorbu prožívají, a zároveň musí muzikanti posluchače vtáhnout, zaujmout. A toto se, ve vší parádě a graciéznosti, Ador Dorath povedlo.

Když jsem někde na síti viděla fotky další české sebranky Six Degress Of Separation, nic mě neudivilo. O to větší bylo mé překvapení, jakmile jsem zahlédla jejich vokalistu. Ten chlápek na to prostě vůbec nevypadal. Před koncertem pobíhal před kavárnou a kdo ho neznal, mu nevěnoval pražádnou pozornost. Vše se ale rázem změnilo, když zmiňovaný hošan velmi štíhlé postavy a jemných rysů v obličeji nastoupil v tesilkovém rubáši na pódium. Rázem se k němu přidali další a někteří diváci nestačili valit bulvy obrovským překvapením a s myšlenkou "Kde se to v tom klukovi bere???" nadšeně naslouchali skladbám. Odhodlaní muzikanti se ponořili ještě níž než Ador Dorath a s velkým zaúpěním kytary klesali hlouběji až na samé dno deathových riffů. V tom se rázem, jako když se znenadání vznese orel do výšky, ocitli v powermetalových oblacích a ukázali svou technickou zručnost, obzvláště kytarák Wlassoid se překrásně vyšvihl. Ze svého repertoáru vyváženě vybrali svižné i zádumčivé songy, stejně jako tmou nasládlé opusy. Troufám si dokonce tvrdit, že jejich výkon byl o něco spontánnější než u Ador Dorath; mladá dravá chuť z nich kypěla a i přes jisté ostychy zpěváka se ke konci celkem slušně odvázali.

Asi čtvrt hodinky zabralo technikům chystání scény pro slovenské buřiče Galadriel. Pro rozdováděné publikum byly jejich songy balzámem na uši i duši, ale našli by se i tací, kteří by raději s otevřenou náručí přivítali hlavní hrdiny z Řecka. Nicméně tvorba Galadriel se též (teoreticky) řadí k dark/doom metalu, jenomže mi tu chyběla trochu větší nápaditost. Podle šablony vyblitý mužský vokál + žena jako zosobnění krásy a něhy s panenským švitořením dnes hraje nesčetně kapel. Bohužel v tomto ale zlatá žíla úspěchu není, když ona slavná idea má těžkou absenci. Vezmeme-li v úvahu projev první ze tří předkapel a této party lidí, jsou zde hmatatelné rozdíly. Miska vah na straně Ador Dorath překypuje svěžestí a (i když trochu jednoduchým) know how 'jak zabodovat'. Radši ale ani vedle sebe nebudu stavět Six Degrees Of Separation a Galadriel, poněvadž bych zase chválila, ale ne galadrielovské popěvky. Abych ale nebyla tak krutá, pochválím zpěváka za ultravyřvaný vokál. Ráda si ho tak za pět nebo deset let poslechnu, ovšem jestli bude mít ještě v té době hlasivky.

Sakis, Themis, Andreas a Giorgos - to je složení řeckého čtyřspřeží Rotting Christ. Hned, jak přišli na pódium, prostoupilo sálem drsné charisma těchto jižanským tvorů. Dravý temperament drze propojený s useklým riffem udělal s posluchači své a téměř každý člověk - jako součástka teď už početnějšího kotle - porozuměl mocným slovům zpěvákova hlasu. Skupina ze své diskografie zvolila osvědčené výpaly, ne nadarmo se jim říká metalová legenda. Od sedmaosmdesátého, kdy byli založeni, své posluchače nezklamali a díky obrovskému štěstí se ocitli i v Česku. Naneštěstí ale právě u nás je moc přívrženců metalu nezná; ono je to vlastně také dáno tím, že Češi obecně black metal nemusí, zvlášť když probíhá mistrovství ve fotbale. Z každého bezkonkurenčně provedeného tónu, který by se dal přirovnat k ukázkovému tahu na šachovnici, proudem prýštilo sebevědomí. Komunikací s publikem navíc dokázali, že patří ke špičce, a připočteme-li nějaký ten pohyb na jevišti, který všem předešlým formacím chyběl, dostaneme výbušnou trhavinu Rotting Christ. Číslo čtyřhlavé saně z Řecka trvalo asi hodinu a půl a po malém přídavku si potřásli se svými nejvěrnějšími fanoušky rukou a nadobro zmizeli z pódia. Dravá atmosféra se pomalu vytrácela otevřenými dveřmi, díky nimž se člověk v sále nezalkl horkem.

Jsou dvě hodiny po půlnoci, když se ubírám domů. S klidem mohu říct, že to byl jeden z nejsvéráznějších koncertů s výbornou organizací. Když pomineme projev Galadriel, který dle mého názoru patřil k tomu nejslabějšímu, co večer zaznělo, dostaneme opojnou esenci kovových chutí. Je sice pravda, že sem tam zaskřípala zvukařům vazba, ale i tak je umění tu místnost na Čepkově nazvučit. Každý člověk si domů odnesl kousek doommetalového koření s přísadou blacku a jemné vůně smrtonosných melodií.

Rotting Christ, Six Degrees Of Separation, Galadriel, Ador Dorath, Masters Of Rock Café, Zlín, 17.6.2006

Fotogalerie:

Ador Dorath

Galadriel

Rotting Christ

Six Degrees Of Separation