Už se zdálo, že jeden z mezinárodních králů brazilského popu Marcos Valle postupně upadne v zapomnění, když ho souhra náhod a hudební hledačství anglických DJů vynesla v druhé polovině devadesátých let opět na výsluní. Zásluhu na tom má zejména Joe Davis, který jeho hudbu neúnavně šířil po klubech Evropy. Série kvalitních výběrů potom ukázala nadčasovost jeho hudby, stejně jako její uhlazený funky feeling lákající k tanci. První průlom se ale datuje už do šedesátých let, kdy na klasické album "Samba 68" nahrál takové megahity jako "So Nice (Summer Samba)", "Batucada", "Crickets Sing For Anamaria" nebo "Chup, Chup I Got Away". Od té doby trvá jeho cit pro rytmus doby - přizpůsobil se nástupu Tropicalie, vydělával si hudbou pro soap opery, ale neztratil se ani v osmdesátých letech. Po již zmíněném útlumu se vrátil se zvukem obohaceným o moderní acidjazzové postupy (na zrodu tohoto stylu se kdysi nepřímo podílel), díky čemuž figuruje třeba na výběrech známeho DJe Gillese Petersona. Jeho novinka neútočí cíleně na trendy kluby, je spíše uceleným výtahem z celé jeho kariéry.

"Jet-Samba" je výhradně instrumentální, převážně akustická nahrávka, teprve druhá tohoto druhu - první, "Braziliance, The Music Of Marcos Valle", vyšla v šedesátých letech právě před "Samba 68". Materiál na desce tvoří z velké části známé Valleho kompozice, většina původně vokálních. Úmyslně chybí notorické hity a skladby, které jen obtížně zabaví bez ústředního zpívaného motivu. Výsledkem jsou lehké energické a nadýchané, brazilskými rytmy provoněné melodické libůstky, navozující pohodu a pocit nikdy nekončících prázdnin na pláži. Valle si vybral o generace mladší muzikanty, kteří působí jako svěží vánek a díky nimž se může novinka měřit i s úspěšným a moderně znějícím "Nova Bossa Nova" (1998), jež oscilovalo na hranici drum'n'bassu. Stěžejním prvkem barevných groovů jsou klávesy Fender, piano, souhra bicích s basou a široká škála dechových nástrojů.

Typickým zástupcem alba je ústřední kompozice "Jet-Samba". Křehkým a lehce sentimentálním motivem otevře skladbu saxofon podpořený plochami z Valleho Fendera. Hned vzápětí ho rozvinou dechy spolu s delikátně polámanou rytmikou. Nikdo nikam nespěchá, aby si mohl posluchač vychutnat nápad i v harmonicky vyšších rejstřících. Další na řadě je Fender, který přejde v krátké sólo, na něž naváže svěží imporovizací na křídlovku Jessé Sadoc, přičemž skladba si stále drží nasazený groove, uklidňující a zároveň plný energie. Tempa se rozpínají od tanečního parketu ("Bar Ingles") až k romantické klavírní "Catedral", zaujmou hned na první poslech a postupně se vstřebají pod kůži jako kvalitní opalovací krém. Mohla by doprovázet cestovatelský dokument, názvy mluví za vše - "Adams Hotel", "Brasil/México", "La Petite Valse". Vše spojuje Valleho originální a nápaditý rukopis, rytmus nikdy nepřehluší melodii a naopak.

"Jet-Samba" je z těch nahrávek, které mohou stejně dobře sloužit jako příjemný podkres na letní zahrádku libovolného baru či restaurace, vtipnými detaily ale zaujme i náročného posluchače. Krásu tohoto brazilského klenotu, propracovanost jeho aranží a pozitivní emotivní náboj melodií lze doporučit skutečně každému - v parném dni osvěží, v tom šedivém odežene mraky. Marcos Valle je nejenom výborný muzikant, ale musí být i velice sympatický člověk. Jeho hudba je už desítky let úžasně vlídná a nevtíravá.

Poznámka: Booklet cédéčka nabízí poučný autorův text o vzniku alba, stejně jako průvodce všemi písněmi.