Bouření pražské mohutné, leč nikoli úplně zvládnuté

17.06.2006 05:00 - Michal Koch | foto: facebook interpreta

Když Daniel Landa ohlásil na listopad loňského roku turné o dvou koncertech, dalo se celkem předpokládat, že fanoušky, kteří se ani na jeden z vyprodaných koncertů nedostanou, se vynasnaží uspokojit záznamem jednoho z nich na CD, případně DVD. Volba padla na koncert pražský a oba nosiče. Jak dopadl CD záznam zvaný podle turné "Bouře (Live koncert)", si můžete přečíst v naší recenzi.
6/10

Daniel Landa - Bouře (Live koncert)

Skladby: CD1 - Motýlek, Ztracení hoši, Sen, Protestsong, Moravské pole, Bílá hora, 1938, Tradice, Kouzelník, Tajemství, Čaruj / CD2 - Militia Christi, Volám, Stvůry, Zlatý drak, Blaničtí, Janek blázen, Táta, Vltava, Kdož jste boží bojovníci, Šance, Kdyby, Quantum tarantulí, Bonus (Hrrr na ně!)
Celkový čas: 44:56 + 49:57
Vydavatel: Sony BMG
Některá díla Daniela Landy mne baví více, některá méně, jsou i taká, která vůbec. Nepatřím ani do tábora jeho obdivovatelů, ale nemám většinou ani potřebu se vůči němu nějak dramaticky vymezovat. A protože je Landa člověk dělící lidi na dva nesmiřitelné tábory, schytávám to většinou z obou stran. Přesto jsem se, jak Dan pomocí husitského chorálu radí, nepřátel nezalekl, na množství nehleděl, a předkládám milému čtenářstvu, jak mi v uších zněla Landova nejnovější deska "Bouře (Live koncert)".

Těžko se ubránit srovnání s tři roky starým záznamem "Vltava Tour 2003", který považuji za velmi vydařenou koncertní desku. "Bouře" se liší hned v několika ohledech. V první řadě je třeba vytnout Danu Landovi poklonu za to, že se nesnažil znovu vyvařit pěknou řádku vltavských šlágrů, naopak je playlist poskládán většinou z písní jiných, často neméně hitových. Pokud jsem dobře počítal, opakuje se pouze sedm skladeb, což je při celkovém součtu jedenačtyřiceti písní na obou deskách opravdu nemnoho. Toť plusy. Mezi minusy bohužel patří bolístka tradiční, to jest, že Landa není pěvcem zrovna bezchybným či oplývajícím kdovíjak dokonalým hlasem. Navíc nekoncertuje příliš často, čímž sám omlouvá občasné výpadky textů. Ovšem alespoň nástupy by si ohlídat mohl, ty by si muzikant a skladatel jeho formátu a zkušeností přece nemusel snažit pamatovat, vyplývají z hudby samotné.

Další ztrátou oproti "Vltavě" je bezesporu fakt, že z tria, které na minulém turné obohatilo velmi Danovu hudbu, zbyl pouze bubeník Marek Žežulka. Při vší ústě ke kytaristovi Martinu Volákovi je mezi jeho a Tomáše Varteckého hrou podstatný rozdíl a hlasový projev druhého zpěváka Ladislava Spilky je ve srovnání s Petrem Kolářem vysloveně tristní. Chápu, že současná hvězda nováckých estrád a miláček paní a dívek se nemůže prezentovat uprostřed ohňů v potemnělé, byť narvané T-Mobile Aréně, hulákaje ostré verše o "Ztracených hoších", ale Landa - skladatel v něm ztratil nápadité druhé hlasy a Landa - zpěvák oporu, která jej zachraňovala od občasných falší, kterým se na "Bouři" prostě nevyhnul. Spilka má se svým na tuto hudbu příliš jemným hlasem navíc problémy sám se sebou, aby nasadil správný tón, tudíž svého chlebodárce těžko může podporovat.

A tak když je koncert pouze dobrý, daleko více z něj ční všechno to různé povykování (pardon, to je vlastně vzkaz politikům) hrrr na ně!, všechno nabádání lidí, aby mysleli vlastním rozumem, a následné posměšné škleby na ty, kteří tak činí a tím svým rozumem dospěli k jinému názoru, než má Daniel, všechno to vlastenčení a manipulace s davem. A to je škoda, protože na koncertní desce by mělo jít v prvé řadě o hudbu. To se povedlo na "Vltavě", ne už tak dobře na "Bouři".


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY