Těžko by mohl někdo musicserver nařknout z toho, že je nefér vůči Ready Kirken, že je nemá rád a snaží se jim uškodit. Spíše opak je pravdou - pardubická parta kolem Michala Hrůzy vždycky patřila k vnitroredakčním favoritům. Jenže ne všechno platí na věky. I musicserver se musel postavit čelem faktu, že z Ready Kirken se s vydáním aktuální desky "Asi se něco děje" stala opravdu velká kapela a jako k takové je třeba k ní přistupovat. Po výtečném "Krasohledu" a solidním "...čekal jsem víc" přišlo album, které sbírá recenze zatím nejhorší. Přinejlepším je možné hovořit o rozkolísaném skóre. Ondřej Leinert jim dal šestku, co na to jeho dalších deset kolegů?

František Matějíček - 4/10

Zažil jsem s nimi už skoro všechno. Velkou lásku, těžký rozchod, první bouračku i vodáckou projížďku po sluncem zalité Vltavě. Všechny tyhle zážitky mi muzika od pardubické kapely Ready Kirken obohatila a nutno říct, že jsou to nádherné vzpomínky. První pocity z nejčerstvější desky sdružení kolem Michala Hrůzy mi však pořádně zkazila rádiová pecka "1+1". Příliš odrhovací, příliš chytlavé, příliš jednouché a hlavně příliš často vysílané. Ne, to není kritika celé desky "Asi se něco děje". To je jenom povzdech na kulturou našich rádií. Tahle úvodní záležitost velmi upřímně vyjadřuje touhu hudebních manažerů po něčem dobře vykalkulovaném, po něčem, co se dobře prodá. Nechci podezírat kapelu z čistě komerčních kalkulů, ale "Krasohled" a "1+1" se co do hudební kvality srovnat nedají. Problémem Ready Kirken však začínají být texty. Příliš otrocké veršování už občas přestává dávat výslednému útvaru smysl. Dřív byla tahle jednoduchost výhodou oproti soudobé konkurenci, ale u čtvrté desky bych očekával něco nového. Máme tu samozřejmě pár momentů, kdy se zhoubné obkročmé veršování hodí. Několikrát tenhle flek přebije zvukově zajímavá kulisa, jindy se Michal Hrůza od nedostatků oprostí sám. Taková "Píseň probdělých nocí" je přesnou ukázkou, kdy to nefunguje, v několika dalších nevím, o čem mají být. Je toho víc, co mi na mojí oblíbené kapele vadí, občas stereotypní aranžmá, jindy vkrádající se nuda v dlouhých pasážích bez nápadu. Takže, ať žije "Racek", a pokud mám zhodnotit album jako celek, vypůjčím si název starší kolekce kapely z Pardubic - Čekal jsem víc! Ale odpouštím vám, stejně se budu na každý další počin Ready Kirken těšit!

David Věžník - 4/10

Už když spolubydlící prohlásila na adresu bookletu ironické věty o tom, jak je strašně vtipný, že se Ready Kirken nechali na přední stranu vyfotit zepředu a na zadní zezadu (a to ještě neviděla vnitřek, pod cédéčkem jsou jenom nástroje!), bylo jasné, že se k této kapele nedá přistupovat úplně bez předsudků. Už ten booklet: viz před chvílí + český Cobain Hrůza. Už ten název: Neděje se totiž vůbec, ale vůbec nic, kolik kritiků to napíše? Ale sorry, tohle je jasná nahrávka na smeč. Už ten zvuk: Hraje to moc potichu - jízda MHD Pisáreckým tunelem přehluší i maximálně hlasitou produkci. Navíc ta basa: "Stopy zahladím" zní kvůli ní jako demo. Navíc nepříjemně a občas falešně znějící vokál: titulní skladba. Navíc ta odrhovačka "1+1", kterou začne člověk nenávidět, už když ji slyší prvně. Navíc ti "miláčkové zlatí" v "Rackovi". Celkově je tenhle mix Lucie a Kamelotu hozený do kastrolu s nápisem "český bigboš" dost nuda. Kvůli pilotnímu singlu i trochu pruda. To šly dokonce stranou i myšlenky, že "Voda živá" je fakt dobrej vál. Ale to už jinde jsme. Je to jiná vesnice.

Tomáš Tenkrát - 5/10

Extrémně chytlavý a extrémně jednoduchý singl "1+1" se zařadí po bok "Zejtra mám" a "Černých brejlí". To bylo to první, co mě napadlo, když jsem ho slyšel. Tutová hitovka, co zabere jak v rádiích, tak na každém fesťáku. Nic jsem si z toho nedělal, na to, že Ready Kirken občas natočí jasně komerční skladbu, jsem si už zvykl a nevadí mi to. O to víc jsem se těšil na to, jak bude vypadat celé album. No a teď je teprv ta správná chvíle říct - čekal jsem víc. Jo, jsou to pořád ty Ready Kirken, ale už rozhodně ne takoví, jací byli na prvních dvou albech. Jsou míň hitoví, zadumanější a oproti třetímu "Krasohledu" udělal Michal Hrůza textařsky krok zpět. Bohužel. Nejsou to "Vlny", není to "Krasohled". Přijde mi to jako osobní deska Michala Hrůzy, který si chtěl udělat radost. K nejlepším skladbám patří "Stopy zahladím", s příjemnou (byť tuctovou) kytarovou melodií a typickým textem o ní a určitě i "Asi se něco děje", už se těším, až ji v létě uslyším živě. A "Malý limonádový Joe"? To je jasná Fialovina (rozuměj Mňágovina)! Sice tohle album asi jen tak nezahodím, protože mám rád sound Ready Kirken a na cestách se "Asi se něco děje" poslouchá dobře. Jenže teď jsem se konečně dostal k poslední placce Prohrála v kartách a to je teprv poprock par excellence. To je vybroušená a vyvážená deska, která stojí za to. Ready Kirken natočili průměr, možná i lehce podprůměr. Víc jak za pět to není ani náhodou.

Marie Malechová – 5/10

Ready Kirken jsem nikdy nepovažovala za nějakou světobornou kapelu, nicméně v mém soukromém žebříčku tuzemských interpretů se tihle obyčejní kluci z Pardubic pohybovali v první polovině. Navštívila jsem pár jejich koncertů, pořídila si všechny jejich desky, které jsem občas i poslouchala. Vadou na kráse byly jen ty proklaté hity "Zejtra mám" a "Černý brejle", které jsou Kirkeni nuceni omílat pořád dokola. Oprostila- li jsem se od těchto laciných songů, považovala jsem tři předchozí alba za příjemnou českou kytarovku, která sice občas neměla nápady v hudbě, ale vynahrazovala to vtipnými, případně neotřelými slovními spojeními. Ty bohužel na nové desce nejsou. S trochou optimismu lze texty na "Asi se něco děje" označit nálepkou ze života, pohlédneme-li na ně skrz pesimistovy brýle vidíme, že v nich není naprosto nic nového. Otřesným otvírákem je singl "1+1", se kterým se při své současné bytové situaci až nekriticky ztotožňuji, ale to je jenom můj problém. Z celého alba příjemně překvapí jen jeden song, a to "Listopad", zbytek patří do horšího kirkenovského průměru, který by si zasloužil možná i tu šestku, ale za příšernou stylizaci do rádoby trendy hochů, je to přece jen o bodík méně.

Radek Antl - 6/10

V jednoduchosti je krása. Někdy. Jednoduchost, kterou pardubická parta okolo Michala Hrůzy prodchnula svoji čtvrtou desku, je případ jiný. V podstatě jednotvárné aranže, k nimž na novince došla, nejen nudí, ale při vzpomínkách na zvukovou pestrobarevnost předchozího počinu hlavně mrzí. Ne že by Kriken sound nahrávky odflákli, zejména pokud jde o kytary se mu jistě věnovali dost důkladně, kam se ovšem poděly smyčce "Krasohledu", harmonika "Dopisu v lahvi" nebo dechy z "Výměny"? Očekávání všech, kteří napjatě čekali, kam toto experimentování půjde dál, "Asi se něco děje" zklamává návratem ke gympláckému modelu bicí, basa, kytary. Snad se kapela nechtěla zatěžovat otázkami, který nástroj padne které písni a jak jej nahradit v živém provedení, a snad se zhlédla ve zvláštním druhu minimalismu. Bohužel však k tomuto modelu dospěla v momentě, kdy většinového autora Hrůzu v rámci textů múza zrovna vášnivě nelíbala, spíše o něj několikrát na letmý okamžik otřela rty a vnukla mu několik velmi dobrý nápadů. Vzápětí se ovšem v mžiku vzdálila z dohledu a nechala ho svádět se zbytkem písně boje, během nichž nezbylo než snížit se k cheatingu formou sebevykrádání ("Stopy zahladím") či klišé (triviální říkanky typu "poslouchám potají, co si šeptají"). Jedinými devizami kapely tak zůstávají příjemný zpěv a hybné melodie, díky nimž i nové CD ve spojení se zmíněnou péčí o zvuk vyčnívá nad zdejší poprockový průměr. Nutno ovšem podotknout: Čekal jsem víc.

Luboš Kreč - 6/10

Filmový klasik by řekl: "To jsou ale paradoxy!" Vskutku. Ready Kirken už se na české scéně pohybují nějaký ten pátek, ale skutečný komerční úspěch se dostavil až s touto deskou, která se několik týdnů drží na špici prodejnosti. Předchozí kousky sice zásobovaly rádia hity, ale v obchodech šli na dračku jen podprůměrně. A co je na tom paradoxního? Že nejúspěšnější je deska dost možná nejhorší. Vlastně určitě. "Asi se něco děje" sice není špatné album, na to jsou Hrůza a jeho parta příliš talentovaní skladatelé a hudebníci, nicméně výsledný pocit z novinky je takový nijaký. Ani by mně nevadilo, že na několika místech se vykrádají, kdyby aspoň CD pořádně odsýpalo, kdyby se při něm člověk bavil, kdyby to prostě šlapalo. Jenže vskutku povedených, pověsti hitmakerů Ready Kirken hodných pecek je tam jako šafránu (třeba druhá "Stopy zahladím"). A vůbec to je celé takové obyčejné. Nevadí to poslouchat, propluje to kolem vás a basta. To mi přijde, zvláště v tomto případě, jaké škoda. Jestliže "Krasohled" byl, aspoň podle mě, perfektní deska, toto je slaboučký nadprůměr.

Michal Koch - 6/10

Mám chuť se rozdvojit. Na jednu stranu bych rád Ready Kirken a zejména hlavního autora jejich písní Michala Hrůzu bránil před celým světem, na druhou stranu mě nové album vlastně moc nebaví. Bránit se mi kapelu chce proto, že mi dosti leze krkem, jak se v našich končinách neodpouští úspěch. Michal chtěl napsat hit, nikdy se tím netajil, vždycky se o to snažil, a teď jej tedy se svojí domovskou kapelou má. "1+1" je zkrátka popová pecka, jak má být, vymyšlená konzervativním rádiím a jejich posluchačům na míru, ale je to písnička napadnutá, vkusná, neblbá. A hraje se v éteru o sto sedm. Proč to tolik lidí Kirkenům vytýká? Chcete-li, aby rádia hrála geniální opusy jako "Strawberry Fields Forever", "Starway To Heaven" nebo "Bohemian Rapsody", musíte se holt vrátit o pár desítek let zpět. A i tehdá byla kvanta šlágrů mnohem jednodušších než je "1+1". Tak hochům, co spolu hrají, ten hitparádový zářez, milí závistivci, odpusťte. Je to totiž dobrá píseň. Pohříchu by ale byla na desce osamocená nebýt milého "Malého limonádového Joe". Krom těchto dvou ostatní skladby neurazí, nezaujmou, v uchu nezůstanou ani v dobrém, ani ve špatném slova smyslu. Navíc se Michal Hrůza textař snaží být básnivým, leč "louh do vlasů pod kůži petrolej / smrt pro krásu a krásu na prodej" nestačí. Veršování by mu ještě celkem (až na pár úletů) šlo, ale chce to své vzory číst, nechat se inspirovat, ovšem nesnažit se od nich opisovat. Pak vzniklé texty nejsou ani autentické, ani dobré. A tím prosím nemyslím, že jsou ve srovnání s konkurencí špatné, jen myslím, že Michal Hrůza má jako textař navíc, až začne psát jako Michal Hrůza. Zatím se mu to na této desce daří z dvaceti procent (což je ovšem o dvacet procent více, než se to daří mnohým jiným). Tož tak.

Martin Svetlík - 7/10

Albu jednoznačně dominuje skladba "1+1", zástupce tradiční kirkenovské kategorie hit alba. S postupem času a věku je to jednoznačně odvážnější píseň než jejich staré hity, až překvapivě jednoduše zaranžovaná a dobře promyšlená. Zbytek desky je pak rozeset v prostoru, kde se stýkají zajímavé nápady a občas nějaké to hluché místo. Naštěstí pro nás dokázala kapela do každé písničky dostat alespoň jeden moment, kvůli kterému se vyplatí si ji poslechnout - třeba silným refrénem okořeněné "Skrývám" nebo "Stopy zahladím". Celkově Ready Kirken příliš nepřekvapili. Sice se jim nepodařilo nashromáždit deset rovnocenných skladeb, ale zvládli příjemné poprockové album. A jeden dva hity na něm také jsou. Na některé věci se prostě můžete spolehnout.

Honza Balušek - 7/10

Není třeba si namlouvat, že by snad nová deska Ready Kirken byla v jejich diskografii tou nejzdařilejší, nato je minulý "Krasohled" až příliš zajímavou a po textové i hudební stránce dotaženou nahrávkou. Pilotní singů "1+1" se za týdny, kdy je omílán v rádiovém éteru, asi stačil zhnusit už všem, kdo kdy kapelu měli rádi, přesto je nutno přiznat, že je to příjemná veselá skladba, která kapele bezpochyby splnila sen mít opravdu pořádný hit a tím následně i dobře prodávanou desku. Z té však jde místy cítit jakýsi vědomý krok zpátky od již zmíněného introvertního "Krasohledu", texty jsou také místy o ligu níže, než jsem byl u kapely zvyklý (jasně, nemám na mysli "Zejtra mám"). Ale i když na první poslechy se mi deska zdála poměrně slabá, po dalších posleších jsem musel změnit názor. Žádná z písniček už naštěstí není tak prvoplánovitě vlezlá jako "1+1", jedná se prostě o další dávku příjemných písniček, které se navíc jen tak neoposlouchají. Není to nic objevného, ale když se sám sebe zeptám, jak moc mě baví desku poslouchat, nemůžu jinak než dát sedmičku.

Pavel Parikrupa - 7/10

Název alba "Asi se něco děje" je pro písničky na něm obsažené dost příznačný. Máme tu dvě tři věci, kde se děje "něco" určitě ("Stopy zahladím", "Listopad", "Kometa"), čili velmi dobré písně se silnou atmosférou, a pak písničky, v nichž se "něco děje" asi, jen to v nich najít. Někdy se to podaří hned, občas je to těžší práce. Zvláštní kategorií je úvodní singl "1+1", jenž, přiznám se rovnou, nesnáším od prvního poslechu a vůbec mne nepřekvapuje, že je to český rádiový hit (notně ohraný). Od "Krasohledu" nepochybuji o skladatelském umu Michala Hrůzy, jehož písně jsou takové obyčejné jen naoko, ovšem prvoplánovost "1+1" trochu zamrzí (i když až tak hloupá jako "Tabáček" není). To, že někdo v Česku roku 2006 složí a slušně nahraje tzv. obyčejné kytarové album, je spíše důvod ke chvále. Ready Kirken jsou momentálně taková malá Lucie. Bijte mne, ale já to Hrůzovi věřím, jeho písničky mi nepřijdou hloupé a podbízivé. Z jakýchsi neznámých příčin mi je album "Asi se něco děje" sympatické. A Ready Kirken mají ještě potenciál dospět a vyrůst.