pod Eiffelkou
ten kdo euro dá
má přízeň mou
Smí si na krk dát
můj instrument
smí si chvíli hrát
vo čem je světJseš, Péťo, jseš principál. Úplně tě vidím, jak co ztělesnění Umělce kráčíš Paříží, elegantně ovíněn, oko, ač zamlžené inspirací, vidí dál. Však sám pěješ o té poetické chvíli:Flašinet na kliku
je krám z diskotéky
heleď se hajzlíku
ne abys ho čmajz'
Vestu mám děravou
a jíst chtěl bych šneky
když nevíš vo co go
ať spere tě AIDSA ten flašinet ti tedy hraje, to se musí nechat. Kam se hrabou všichni muzikanti světa, ty je nepotřebuješ, tvoje samohrajka hraje jak z partesu. Bouchá, vzdychá, šplíchá, hučí, bublá. Takových různých zvuků, které umí, až ucho přechází tou krásou. Ale ta dechovka, co flašinetu dvakrát vypomáhá, ta je taky výtečná. Takový muzikantský žertík, že? Já si to myslel. Dlouho jsem se tak nepobavil. Ale není všechno sranda, takže v okamžiku, kdy přidáš svým lahodným hlasem zazpívanou trochu filozofie, nezbývá než zasněně vzdychat:Kdo má co má
ten má co chtěl
kdo má co má
ten v lásce jel
kdo má co má
a má to rád
neví co má
musíš to brátSice nemám tušení, co to všechno znamená, i když to moudro opakuješ nejdřív v divém nu-diskotékovém rytmu, a pak pro nás pomalejší v křehkém ambientním hávu, ale já ti věřím, že je to moudré a hluboké. Zkrátka a dobře za touhle CD plackou je vidět a hlavně slyšet kus poctivé práce. Za tu si ty a tví spolupracovníci zasluhujete řádnou odměnu. A já věřím, že tebe peníze nezkazí, vždyť přece ty už dávno víš, že:Kdo money money má
je money money man
kdo money nehlídá
musí z kola ven.Péťo, mockrát ti děkuji za toto dílo. Připravils mi několik desítek minut (ta poslední desítka, vyplněná mixem již zmíněných dávných hitů, je snad nejkrásnější), na které věru nikdy nezapomenu!

1/10