O víkendu si v pražském klubu Abaton podávaly dveře hvězdy doslova světového kalibru. V sobotu se tu představili The Dresden Dolls a den na to tam rozvířili čarodějnický rej ve švédském stylu The Cardigans. Ti se do Prahy vrátili po více jak dvou letech. A opět ukázali, že se vyplatí, na ně zajít.
© Eva Balaštíková / musicserver.cz Asi většina lidí u nás bude znát švédskou kapelu
The Cardigans, přece jenom se i v našem rádiovém éteru proháněly jejich hity jako surfaři po Lipně, ovšem na druhou stranu se nemalá většina bude ptát, co vlastně dělali
The Cardigans zhruba posledních sedm, osm let. Pravdou je, že od desky "Gran Turismo" je už česká rádia víceméně ignorují. Pětiletá přestávka a dosti razantní změna stylu totiž vykonaly své. I když ale
The Cardigans ztratili přízeň tuzemských hudebních dramaturgů, rozhodně neztratili přízeň českých fanoušků, kteří pražský klub
Abaton zaplnili do posledního místečka. Mimochodem, cedulky s nápisem "Vyprodáno" a nemalý počet fanoušků před klubem mě nutí k zamyšlení, proč byl pro takovýto koncert zvolen tak malý prostor, popřípadě proč nebylo možné operativně koncert
The Cardigans přesunout do nějaké větší kapacity?
© Eva Balaštíková / musicserver.cz Už jsem si zvyknul, že u nás koncerty začínají se čtvrthodinovým zpožděním, ovšem zpoždění kolem čtyřiceti minut je už opravdu moc. Ač jsem v žádné upoutávce nečetl nic o předskokanovi, druhá sestava bubnů jasně naznačila, že se to bez nějaké rozjezdu přeci jen neobejde. Vlastně celé evropské turné provází
The Cardigans rakouský "písničkář"
Florian Horwath a jeho band. Ty uvozovky jsou zcela na místě, protože jeho hudba připomínala velice průměrný brit-pop á la nepovedení
Travis, sem tam přitvrzený říznější skladbou. Doprovodnou skupinu Floriana Horwatha tvořili kytarista a bubeník, který vzal do rukou občas i foukací klávesovou harmoniku. Sám Florian pak střídal kytaru, klávesy a několik dalších nástrojů včetně miniaturního xylofonu. Jeho muzika pro mě nebyla ničím zajímavá a co mi vysloveně vadilo, byl jeho přeněžnělý hlas, uměle šroubovaný do nesmyslných výšek, což vůbec nekorespondovalo s hutnými kytarovými riffy jeho kolegy. Na druhou stranu jsem byl v Abatonu s těmito dojmy asi trošku osamocen, protože diváci, zvláště ti pod pódiem, se bavili velice slušně, čímž
Florian Horwath víceméně splnil svoji funkci. Navíc na poslední dvě nebo tři skladby přišel Florianovi na pomoc i basák
The Cardigans Magnus Sveningsson. Po odchodu Floriana a asi trojnásobném přeladění a přeleštění všech kytar konečně přišel i zbytek
The Cardigans.
© Eva Balaštíková / musicserver.cz Hlavní hvězdy večera na pódium uvedlo mohutné zvonění zvonů, ne nepodobné tomu, které můžeme slyšet v městech naší vlasti. Pochopitelně jako poslední se na scénu vyhoupla
Nina Persson a já si v tu chvíli snad poprvé uvědomil, jak moc je podobná Kanaďance
Avril Lavigne, která tu hrála před rokem. Podobnost pochopitelně myslím vizuální, v ostatních oblastech bych tyto dvě zpěvačky velice nerad srovnával. Když už jsme u té vizuální stránky
The Cardigans, musím napsat, že si členové téhle švédské kapely rozhodně nelebedí v nějaké uniformitě.
Nina Persson měla na sobě korzet, džíny a kozačky, kytarista byl oblečený v retro obleku jako Beatles se stříbrnými botami na podpatku, zatímco bubeník hrál pouze v džínách a nátělníku. Zbylí dva členové se oblékli vcelku normálně, avšak zpět k muzice, o kterou jde u
The Cardigans především.
© Eva Balaštíková / musicserver.cz Myslím, že jsem byl v publiku jeden z mála, který začal
The Cardigans více vnímat až od alba "
Long Gone Before Daylight". Do té doby jsem pochopitelně zaregistroval ty největší hity, ale nedá se říci, že by mě nějak zvlášť poznamenaly. Výjimkou byl pouze singl "Lovefool", který do této doby přímo nenávidím. Všem těm, kdo na tom byli stejně jako já, museli
The Cardigans udělat velkou radost skladbou koncertu, který nešel dále než k desce "Grand Turismo", přičemž hlavní osu tvořily songy z posledních dvou alb a klidně si dovolili nezahrát právě výše zmíněnou "Lovefool", i když byla z publika během celého koncertu opětovně žádaná.
Koncert odpíchli písničkou "Drip Drop Teardrop", hned vzápětí spustili elektrizující "You're The Storm", v níž jediné snad bylo na Nině poznat, že je toto poslední koncert turné. Jako by nechtěli nechat publikum výrazněji oddechnout, spustili "Little Black Cloud" a něco na uklidnění přišlo až v podobě "Don't Blame Your Daughter". V následující svižné "For What It's Worth" se Nina ukázala nejen jako zpěvačka, ale vzala do pusy i foukací harmoniku a nastínila, proč někteří lidé tvrdí, že je "Long Gone Before Daylight"
country deska.
© Eva Balaštíková / musicserver.cz Celý koncert panovala celkem uvolněná atmosféra, v přestávkách mezi jednotlivými písničkami
Nina Persson ukázala, že má velice příjemný smysl pro humor. Například se od fotografování a kradení indiánských duší dostala až k sebekritickému povzdechu nad svým ne zcela nejvyvinutějším poprsím, ale bylo poznat, že to vše bere s velkým nadhledem. Ostatně, skromnější hrudník ji stvořitel vynahradil hudebním citem, kdo zná desku "A Camp", ví, o čem mluvím. Jako další důkaz jejího smyslu pro humor byla reakce na neustálé volání po "Lovefool", kdy se slovy
"Vy chcete písničku o lásce?", zapískala úvodní motiv "Wind Of Change" od
Scorpions. Návštěvníci se hned poté písničky o lásce tak jako tak dočkali. "And Then You Kissed Me" otevřela pouze Nina s kytaristou a zbytek kapely se připojil po chvíli. Samozřejmě, že zazněly obě dvě části, tedy nejdříve ta z "Long Gone Before Daylight", pak i ta z "
Super Extra Gravity".
© Eva Balaštíková / musicserver.cz Koncert jako takový měl pouze tři zásadnější vady na kráse. Tou první byl poměrně špatný zvuk. Na straně pódia, kde jsem stál, ve chvíli, kdy se do toho kapela trošku opřela, zcela zanikal zpěv Niny a musím říct, že s tímto pocitem jsem z koncertu neodcházel sám. Druhé mínus, či spíše nepochopitelná věc, pro mě bylo, že stejně jako na koncertu
The Dresden Dolls i zde rozhazoval jeden z členů skupiny (v neděli to byla Nina) do publika rudé růže, přičemž na ní bylo vidět, že to nedělá s příliš velkou radostí. Je snad majitel klubu příznivec ČSSD a toto je součást předvolebního boje? Posledním negativem bylo relativně dosti chladné publikum, jež valnou část vystoupení stálo téměř bez hnutí a ožilo až tehdy, kdy se ozvala elektronická mezihra, po níž následoval blok písniček z alba "Grand Turismo". Pecky jakou "Paralyzed" či výborná "Erase/Rewind" teprve náležitě rozproudily lehce ztuhlou krev v Abatonu. Mně osobně věci jako "Hanging Around" až tolik nesedí,
The Cardigans jsou v nich na můj vkus příliš rockoví až alternativní, ale u ostatních to vypadalo, jako by právě na tyhle písničky celou dobu čekali. Jedno z malých překvapení přišlo před vyvrcholením koncertu.
© Eva Balaštíková / musicserver.cz The Cardigans prakticky celou Evropu projeli s tím samým setlistem, ovšem v Praze zařadili místo "Holy Love" béčko singlu "You're The Storm" - "Hold Me". Netuším, jestli ji hráli i někde jinde, ale jestliže ne, možná některý z návštěvníků Abatonu zachytil celkem raritní věc. Po tomto možná exklusivním songu přišly na řadu ještě dvě věci včetně skvělé "Good Morning Joan" a
The Cardigans se poprvé odebrali do šatny, aby se po dosti dlouhém vytleskáváním vrátili zahrát další tři písničky, mezi kterými nemohla chybět "My Favourite Game", jejíž albovou verzi jsem nikdy moc nemusel, zatímco ta koncertní byla vskutku famózní. Následoval opětný úprk do šaten, ale přítmí signalizovalo, že ještě není všem dnům konec. Diváci byli "My Favourite Game" tak rozparádění, že si
Nina Persson a spol. mohli dovolit trochu podusit přítomné delším napínáním jejich nervů, ale nakonec se přeci jen vrátili na scénu a spustili definitivně poslední "Communication". Lepší rozloučení s Prahou a vlastně celým turné si snad
The Cardigans nemohli ani přát.
Dalo by se říct, že i přes některé drobné vady na kráse opět Švédové na malou chvíli dobyli Prahu a nezabránili jim v tom ani čarodějnice, hojně ten večer létající.
The Cardigans předvedli, jak značný hudební vývoj za poslední dobu prodělali, od elektronických začátků, až ke svému stylu, který by snad dal nazvat alternativní popové písničkářství. Doufejme, že u tohoto stylu vydrží a že se opět co nevidět dočkáme nějakého koncertu u nás. Snad se povede sehnat i nějaký příhodnější prostor, pro jejich intimně laděnou hudbu.
Setlist koncertu:
Drip Drop Teardrop
You're The Storm
Little
Black Cloud
Don't Blame Your Daughter
For What It's Worth
Live And Learn
A Good Horse
And Then You Kissed Me (part I + part II)
Paralyzed
Erase/Rewind
Hanging Around
Hold Me
I Need Some Fine Wine And You, You Need To Be Nicer
Good Morning Joan
Přídavky
Losing A Friend
Godspell
My Favourite Game
Extra přídavek
Communication
The Cardigans,
Florian Horwath,
Abaton, Praha, 30.4.2006