Každý potřebuje svůj space

Loni v říjnu vydala skotská zpěvačka Sandi Thom svůj debutový singl "I Wish I Was A Punk Rocker". Distribuovala ho malá značka Viking Legacy a píseň zaujala dramaturgy britské stanice Radio 2, což ovšem nestačilo na více než na číslo 55 v britském singlovém žebříčku. Nějaký čas koncertovala, ale i toho musela nechat, protože na ni nechodili žádní diváci. Vypadalo to, že Sandi se bude muset smířit s faktem, že hvězda z ní nikdy nebude a nastane čas, aby se poohlédla po nějakém jiném zaměstnání. "Nemám ani na pečivo na snídani," psala na svých stránkách v lednu. Střih do současnosti. "I Wish I Was A Punk Rocker" je na čísle jedna britského žebříčku a její jméno a fotka plní kulturní rubriky britských novin. Kde je ten rozdíl? Píseň je to pořád stejná (stejně otřesná, přiznejme si to), ale za Sandi Thom teď stojí fanoušci z internetu, které si získala za posledního půl roku. Jsou to návštěvníci její stránky na portálu myspace.com, komunitního portálu, který v sobě spojuje výhody osobního webu, blogu a fóra s příspěvky.

Sandi Thom není první, kdo vděčí za svůj úspěch internetu. Na začátku letošního roku se podobný trik podařil Arctic Monkeys, kteří se přes noc stali nejúspěšnější britskou kapelou s nejprodávanějším debutem všech dob. Chtělo by se napsat "z neznámé kapely", ale mladá kapela z Essexu potvrdila, že ani hudební tisk ani reklamní péče hudebních vydavatelství dnes není k úspěchu potřeba; jim stačily desetitisíce fanoušků na internetu. Na svých myspace.com přes funkci Friends, která umožňuje uživatelům upozorňovat na své oblíbence, se jejich sláva šířila jako lavina. Ani Arctic Monkeys nebyli první, za oceánem se něco podobného povedlo kapelám Hawthorne Heights a My Chemical Romance, jejichž alba se dnes prodávají v milionových nákladech.

Portál myspace.com je bez nadsázky fenomén. Aktuálně registruje přes 68 milionů uživatelů a v březnu 2006 mu patřila osmá příčka mezi nejnavštěvovanějšími webovými stránkami vůbec. Je nejpopulárnější mezi teenagery, kteří nechtějí ztrácet čas programováním webů, ovšem ze stejné touhy "dát o sobě vědět" se tento portál stal obrovsky důležitý i pro hudební kapely. Klíčovým důvodem je možná to, že Myspace na své stránce nabízí i jednoduchý přehrávač, ve kterém je možné streamovat hudbu či dokonce nabízet ke stažení audio soubory. Navíc na něm interpreti mohou vést svůj blog, upozorňovat na koncerty a hlásit se ke spřízněným projektům. Ptáte se, co z toho je nového a předtím nešlo dělat přes web? Odpověď je jednoduchá: nic. Myspace je však obrovská móda, která se šíří jako chřipka, a mít zde svůj vykolíkovaný prostor je mezi hudebními kapelami (a samozřejmě nejen nimi) povinností. Kdo tam není, jako by neexistoval. Nové a nastupující kapely se dokonce ani nenamáhají s tvorbou klasických webových stránek. Vezměte si třeba funk-soulový projekt Gnarls Barkley, žhavý objev letošního jara. Jejich webová stránka dlouho neexistovala a lidé si o nich mohli číst jen na myspace.com/gnarlsbarkley. Tam byla také poprvé veřejně ke slyšení skladba "Crazy", největší hit na britských ostrovech za posledních deset let. Pryč jsou tedy, zdá se, časy složitých a graficky excentrických webových stránek. Je až k podivu, že je (možná dočasně) pohřbil strohý, anarchistický a podle někoho přímo ohyzdný design Myspace.

S ohledem na popularitu Myspace je tedy zajímavé sledovat žebříčky popularity, které stránka generuje. Tady najdete pořadí nejpopulárnějších stránek, které v kategoriích indie (hudebníci na nezávislých vydavatelstvích) a major (hudebníci na nadnárodních vydavatelských korporacích) v podstatě kopírují pořadí zatím převážně amerického žebříčku, ovšem ne dnes, ale za týden či dva. Muzikanti v čele sekce kategorie unsigned, tedy zatím nepodepsaní žádným hudebním vydavatelstvím, mají slušnou šanci, že si jich takto všimnou a nabídnou jim výhodnou smlouvu. O stejném objevení sní tisíce kapel, mezi nimi i několik českých - například Southpaw, kteří lákají posluchače v playeru dvěma skladbami ke stažení, loňský velký objev The Prostitutes, Khoiba nebo Roe-Deer. Třeba se jim jako Sandi Thom podaří vylézt z obskurity na výsluní. Pravda, dnes už k tomu nestačí jen stránka na myspace, tu už má každý. Musíte přijít s něčím originálním, třeba jako zmíněná zpěvačka, která na svých stránkách přenášela dvacet jedna koncertů ze svého sklepa. Z pouhých sedmi posluchačů toho prvního se webcast za několik týdnů přenášel už do sedmdesáti tisíc domácností. Sandi si všimla firma Sony a v jejím případě bylo vyhráno.

Na Myspace se soustředí čím dál pozornosti. Britský hudební časopis Q v posledním čísle dokonce prohlašuje, že Myspace způsobil největší hudební revoluci od časů punku v 70. letech. Potvrdil změnu v rozložení sil v distribuci hudby, kterou s sebou přinesl internet. E-anarchie ovšem nedá spát šéfům velkých labelů a rádi by ji ovládli. Je jen otázkou času, kdy se jim to podaří. Osud portálu Myspace.com je charakteristický pro současnou internetovou revoluci. Začínal jako nelegální síť pro sdílení souborů ve formátu mp3, po obrovském úspěchu současné podoby komunitního portálu ho loni v červnu jeho autor, kalifornský muzikant Tom Anderson prodal za 580 milionů dolarů mediální megaspolečnosti Fox a poté se na něm začalo objevovat podezřelé množství reklam. Je patrně jen otázkou času, kdy reklamní průmysl Myspace spolkne docela. Uškodilo mu i dlouhé čekání na funkci instant-messagingu, kterou stránka už dlouho slibuje, ovšem stále není schopná dodat. Možná se časem objeví nějaký progresivnější konkurent, prozatím je ale Myspace.com stále ještě místo hudbě zaslíbené, kde si můžete poslechnout neuvěřitelných 3,5 milionu písní.

Řekni mi, co posloucháš, a já ti řeknu, kdo jsi

Stalo se vám někdy, že se vás někdo zeptal: "Tak co? Co teď posloucháš?" Místo, abyste ze sebe soukali seznamy svých posledních objevů, stačí na kus papíru napsat webovou adresu portálu Last.fm. S pomocí pluginu ve vašem Winampu (nebo jiném přehrávači na počítači) generuje profil vašeho hudebního vkusu. Pokud se nemáte komu chlubit, stránka vám dokonce najde vaše hudební sousedy, můžete se sdružovat ve skupinách a své nové či staré známé zveřejňovat v sekci Friends. Navíc si zde můžete vést svůj blog a statistiky vašich poslechů si pak můžete nechat posílat například na svoje webové stránky. Last.fm má ale také vlastní internetové rádio (samozřejmě si musíte stáhnout player), který vám generuje playlist podle vašich hudebních oblíbenců.

Last.fm je dítětem čtyř rakouských studentů, kteří s programem generujícím mapy vkusu dokonce v roce 2002 získali nominaci na prestižní cenu udělovanou pro projekty v oblasti digitální kultury Prix Ars Electronica. Současná podoba Last.fm, která je dostupná od srpna loňského roku, vznikla fúzí předchozí verze s programem Audioscrobbler, který naprogramoval Angličan Richard Jones. Plugin Audioscrobbler, který tvoří jádro last.fm, pracuje na podobných algoritmech jako internetový obchod Amazon a doporučuje vám podle vašeho vkusu podobné interprety, kteří by vás mohli zaujmout. Tato funkce je dostupná zde. Podobnou má i největší soupeř Last.fm, webová stránka Pandora.com, která se soustředí na doporučování podobných interpretů. Líbí se vám třeba píseň "Risingson" od Massive Attack? Pandora vám vygeneruje rozhlasovou stanici, která hraje písně podobné (v tomto případě Richard Ashcroft "New York", "Away & Anywhere" Johna Fruscianteho a "Tranqullizer" od Skindive). Do požadovaného playlistu pak můžete přidat ještě další vaše oblíbené písně a Pandora přidá další. Zatímco Last.fm vychází z odzírání playlistů uživatelů a individuální rádia sestavuje podle podobnosti vkusu posluchačů, Pandora porovnává dokonce hudební postupy a použité hudební nástroje či samply. Teď je jen na vás, jestli si necháte poradit.

Stránká Last.fm má momentálně kolem půl milionu uživatelů, mezi nimi je i celá řada muzikantů. Z těch českých třeba Bourek z Ememvoodoopöká, Lukáš Novotný z Bratří Orffů nebo Bullerbyne. Autor tohoto článku má svůj prostor na last.fm zde. Stránka samozřejmě generuje i žebříčky nejposlouchanějších interpretů i skladeb, proklikávat si je můžete zde. I tady mohou hudební vydavatelé hledat neznámé interprety, kteří se díky internetu prokousávají vzhůru, ačkoliv tady je to samozřejmě o něco těžší. Přesto: říká vám něco skupina AFI? Mně tedy ne, než jsem zjistil, že jejich skladba "Miss Murder" je aktuálně na čísle 55 mezi nejhranějšími skladbami pod pluginem Audioscrobbler. Vsaďte se, že jejich nahrávací firma Interscope je teď začne pořádně propagovat.

Dobře zaplacená anarchie - doušek

Vraťme se ještě na chvíli k Sandi Thom. Některým britským novinářům její náhlá sláva nešla příliš do hlavy. Ne snad, že by nevěděli, co to je internet, nebo neznali sílu staré dobré šeptandy, ale prostě jim jen v jejím skvělém a pohádkovém příběhu z nuly na vrchol neseděly některé detaily. Ten nejzávažnější byla otázka, jak si mohla Sandi (podle svého blogu málem umírající hladem) dovolit tak výkonné internetové připojení, které by bylo schopno přenášet její koncerty do statisíců počítačů po celém světě. Pátrali trochu hlouběji a objevili, že Sandi už ve chvíli prvních koncertů svého světového turné byla objevena firmou Sony, která jí internetové připojení zajistila. O další reklamu se postarala PR firma Quite Great, která protlačila články o své nové klientce do novin, a její slávu tak začali pomalu ale jistě nafukovat. Příběh o anarchistce (která ovšem zaměňuje punk s květinovým hnutím) tím dostává trochu hořkou příchuť. Podařilo se velkým vydavatelským firmám už přetvořit internet k obrazu svému, zatímco jsem slavili smrt jím ovládaného hudebního průmyslu? Překvapilo by vás to?