![Lety mimo Lety mimo](/img/19029.jpg)
© Adam Maršál
L: Nevím přesně, co to je, ale určitě to souvisí s tou mytologickou postavou Electrou.Přesně tak. Je to freudovský termín: vysvětluje případy, kdy dcera začne během dospívání nenávidět svou matku. Nejste teď náhodou naštvaní na svou vydavatelskou mámu BMG?L: To je teda dobrý. (smích) Ne, vůči BMG nějakou zášť necejtíme, to bysme museli být naštvaní skoro na každýho. Mohlo by to být vůči Amébě, vůči Sestrám, ale to nemá cenu nějak rozmazávat. Důvodů by se samozřejmě našla spousta, ale to bysme se vrtali ve věcech, který tak možná ani nebyly.
C: Za sebe musím říct, že to tak vůbec necejtím. My jsme na BMG měli smlouvu na tři desky, ty jsme udělali a nějakejma dalšíma okolnostma, třeba fúzí se Sony, to skončilo. Už tam zůstaly vlastně jenom ty velký kapely a pár menších, kterejm ještě běží smlouva.Jak rychle se celý ten rozchod semlel?C: My jsme už dřív začínali přemýšlet, že by nakonec bylo možná lepší, kdybysme si tu desku mohli dělat sami. Ať si to připouštíš nebo ne, firma ti do toho pořád kecá, někam tě tlačí.To je zajímavé. Tohle většinou slyším od hudebníků, kteří s labelem nespolupracují. Kdo pod ním je, obvykle tvrdí, že žádný tlak necítí.L: Jasně, protože si to nepřipouští. Vsadím se, že jsme ti to říkali taky.
C: Tohle si uvědomíš až za nějakej čas. V tu chvíli ti meldujou něco do hlavy, načež ty si sám začneš říkat, že to asi je pravda, vždyť mají zkušenosti. My jsme třeba vždycky chtěli vydat jiný singl, než co nakonec vybrala firma.
![Lety mimo Lety mimo](/img/19027.jpg)
© Adam Maršál
C: Já bych to viděl trochu jinak. Oni od tebe něco očekávaj, ale aby tě pořádně podpořili, to už občas pokulhává. U velkýho labelu je problém, že oni si hleděj hvězd a na ten zbytek trochu zapomínaj.
L: My jsme teď taky vlastně pod firmou. Jeden člověk, kterej odešel od BMG, má firmu Sub-Pub. Děláme to vlastně společně, my jsme ten celej tým.To bylo od začátku myšleno jako reminiscence na vydavatele Nirvany Sub-Pop?L: V podstatě jo. Pořád jsme se scházeli v hospodě, takže nás napadlo, že by se to mohlo jmenovat ne Sub-Pop, ale Sub-Pub.Narazili jste při nahrávání "Electry" na nějaká úskalí? Že byste si třeba uvědomili, že pod BMG jste měli víc času na studio?C: Naopak, teď to bylo lepší. Když jsme podepsali BMG, byli jsme tehdy hrozný ucha, nevěděli jsme, jak se dělá deska. Když to srovnám, tak na "Space Punk 2001" jsme měli sice mnohem víc peněz, ale vůbec jsme je nevyužili dobře. Teď to bylo naopak. Svou roli ale hraje technika, která hodně postoupila dopředu.
L: Hlavně teď jsme na to měli mnohem větší pohodu. Já třeba trochu slyším z "Euforie", jak se mi chvěje hlas takovou nervozitou. To je samozřejmě jen můj pocit, ale dokládá to, co jsem říkal.S potenciálním úspěchem souvisí i přízeň médií. Vy jste na "Electře" věnovali novinářům píseň "Interview". Člověk neznalý situace z toho nabude dojmu, že dělat rozhovory je pro vás maximální utrpení.C: Nám někdo dokonce řekl, že to vypadá, jako bysme byly nějaký strašný hvězdy. Ta písnička je velká nadsázka, snažíme si tam dělat legraci i sami ze sebe. Protože nejen novináři používají v otázkách klišé, totéž děláme my, když odpovídáme. V některejch chvílích mi totiž přijde, že je úplně nesmyslný ten hudební tisk číst, je lepší se podívat na obrázky. Prostě víš, na co se budou ptát, a víš, co se bude odpovídat.
![Lety mimo Lety mimo](/img/19028.jpg)
© Adam Maršál
C: My jsme samozřejmě rádi, že má někdo zájem udělat interview, ale když vyjde třeba nová deska, tak děláš krátce po sobě dvacet rozhovorů a ty otázky se prostě opakujou. Navíc spousta těch lidí přijde nepřipravená.
L: Když se mě dneska zeptáš, kdo je můj vzor, řeknu Karel Vágner. A důvod? Že měl basu nízko. (smích) Taky se stane, že si proti tobě někdo sedne a řekne, že tu novou desku neslyšel, tak ať mu o ní něco povíme.U "Euforie" jste říkali, že oproti "2001 Space Punk" jste se pokusili napsat dospělejší, možná i složitější texty. Na "Electře" mi přijde, jako byste se vrátili k tomu původnímu minimalismu.L: Mně to tak nepřijde. Každej text tam má hlavu a patu, žádný slovo tam není náhodný. Já se nepovažuju za textaře, ale za sloganistu. To jsem dělal i tady. Některý lidi to pochopili úplně do puntíku. Možná ty texty jsou jednodušší co do pochopení. Ale to je v pořádku.O to mi v podstatě šlo. Jestli nebylo záměrem verše napsat jednodušší, srozumitelnější, přístupnější.L: To jo. Ale nemyslím si, že by byly o ničem.
C: Texty mají většinou víc významů, dá se to vyložit několika způsoby. Zvláštní je, že když někdo z Čechů zpívá anglicky, nikdo se těmi texty nezabývá, přitom můžou bejt sebestupidnější.Když srovnám "Electru" s "Euforií", musím přiznat, že starší album se mi líbí víc. Nedokážu to zcela racionálně vysvětlit, ale jako by mi na "Electře něco chybělo, pořád čekám, že ten řemeslně perfektní sound něco obohatí...C: Podle mě to je tím, že to má jinej zvuk, než na co od nás byli lidi zvyklí. To je ale dobře, protože kdybysme udělali další stejnou desku, bylo by to na nic.
L: A hlavně by nám všichni vynadali, že jsme zase udělali stejnou desku. Setkáváme se s názorama, že lidi jsou z toho buď nadšený, anebo se jim to nelíbí. Tak to asi má bejt.Což mi připomíná, že na podzim 2004 jste musicserveru řekli, že byste rádi, aby nová deska zněla jako Primal Scream.C: (smích) Fakt? To záleží, která deska od Primal Scream to měla bejt. Každopádně to asi úplně neklaplo. (smích)Nemáte pocit, který mnohokrát zmiňovali Southpaw - že jsou nedocenění, že je rádia ignorují?L: To víš, že jo. Pořád to není, jak by to chtělo. V zásadě to je dobře, protože když si představím deprese, který má Venca Bláha z Divokýho Billa, jak furt má strach, že ten úspěch prostě půjde do prdele, tak ani nevím, jestli to za to stojí.
C: On se tím nijak netají...
L: Si to představ, že vyprodáváš Lucernu, ale trneš, kdy se to pokazí. Že máš deprese.
C: My si na tý naší klubový úrovni fungujeme dobře. Samozřejmě by to lepší bejt mohlo, což jsme si říkali s každou novou deskou, že to přijde. To se ale teď děje, chceme jít dál, tak uvidíme.
Díky za rozhovor.