Ono to není vůbec dlouho, co jsem na tomto místě psal reportáž z koncertu Martiny Trchové v Malostranské Besedě, ale vzhledem k tomu, že na kvalitní hudbu je třeba poukazovat neustále, s klidným svědomím vám naservíruji několik dalších řádek o této talentované písničkářce, jazzové či folkové zpěvačce, šansoniérce a v neposlední řadě i výtvarnici. Račte si vybrat. Jedním z dalších důvodů, proč psát report po takhle krátké době, může být třeba i fakt, že si na jeden z mála koncertů pozvala do KC na Novodvorské i keltské a nemocemi a nepřízní osudů zchvácené Dún An Doras, kteří se zde objevili v hodně netradiční, ale zato velice zajímavé sestavě.
Když jsem slyšel, kolik členů Dún An Doras chybí, nemohl jsem nevzpomenout na jeden výrok Sira Humphreyho Applebyho ze seriálu "Jistě, pane premiére", v němž říká: "Ztráta jednoho ministra lze považovat za ránu osudu, ale ztráta dvou to už je nedbalost." Platit tento výrok i pro hudební uskupení, pak by to v případě této skupiny už byla nedbalost. Jindy pětičlenným Doras totiž ve čtvrtek chyběli hned dva členové z tradiční sestavy. Zpěvačka Káťa García utekla někam do Irska a flétnista Radvan Markus má zdravotní problémy, které mu zabraňují vystupovat. Abych se přiznal, do této doby jsem Dún An Doras znal spíše z doslechu, takže nevím, jak zní kompletní, nicméně náhrada, kterou si za zbylé dva členy sehnali, byla velice kvalitní.
Za zpěvačku Káťu zaskočila Tereza Urbanová ze skupiny Marw, ale zde šlo opravdu jen o záskok, u mikrofonu se mihla celkem třikrát a abych se přiznal, nezanechala nijak dech beroucí dojem, za to hostující Marek Poledna, který jim nahrál některé party i na poslední desku "Rua", se svým akordeonem ano. Troufnu si říct, že v některých chvílích doslova přehrával zbytek kapely, snad vyjma houslí, ovšem tento dojem může být samozřejmě způsobený i tím, že v keltské hudbě tyto dva nástroje hrají jaksi prim. Dún An Doras celkem pravidelně střídali písničky s instrumentálními skladbami, ve kterých zabrousili nejen do oblasti Irska respektive Skotska, ale i do Wallesu, Španělska a nebáli se ani na Balkán. Jejich sety různorodých jigů rozproudily ty kapky keltské krve, které nám ještě sem tam kolují v žilách, a musím podotknout, že ve srovnání s předkapelou v Besedě byly Dún An Doras daleko lepší volbou.
Když se "Keltové" odebrali do zákulisí, přišla na řadu krátká přestávka vyplněná vernisáží výstavy obrazů Martiny Trchové a Barbory Novákové. Nutno podotknout, že ne všechny obrazy Martiny byly z poslední doby, například "Okno" si pamatuji ještě z vrcholného období Ježibabince. Koneckonců její výtvarná díla můžete zhlédnout i v sekci Galerie na jejích stránkách. Nicméně tato malá výstava byla příjemným zpestřením celého dvojkoncertu a po tomto intermezzu již došlo na Martinu Trchovou, Karolínu Skalníkovou a jejich kapelu.
Oproti Besedě se tentokrát o úvod postaraly pouze Martina s Karolínou s "Indiánskou" a kapela se chopila svých nástrojů až teprve v "Čerstvě natřeno" a s touto písničkou přišla do sálu téměř hmatatelná pohoda a splíny s sebou beroucí atmosféra, podtržená intimním osvětlením svíček, umístěných na stolech. Takto navozená intimita se neztratila ani v následující "Odnikudnikam", kterou měli návštěvníci slíbenou v jiné úpravě. Vhledem k muzikantům, kteří patří k doprovodu Martiny Trchové, přišel tento šanson o akordeon a tím i ztratil silnou příchuť Francie, ale naopak získal novou dynamiku.
Samozřejmě osu celého koncertu opět tvořily písničky debutu "Čerstvě natřeno", i když trošku přeházené a poupravované k obrazu celé kapely. Bylo naprosto zřetelné, že delší působení sestavy v tomto složení mělo na koncertní podobu jednotlivých kousků značný vliv. Karolína a její flétna dostaly nyní daleko více prostoru a to samé by se dalo napsat i o kytaře Jana Matěje Raka. Zatímco před půlrokem se jeho instrumentální zručnost projevovala spíše v mezihrách, nyní ji ukazoval i během jednotlivých skladeb, které se tak staly zase o něco bohatší a zajímavější, ovšem i tak si Rak neodpustil malé intermezzo v podobě jedné skladby (pokud se nepletu) svého oblíbeného Jaroslava Ježka. Paradoxně ale jedna z nejlepších chvil celého koncertu přišla v momentě, kdy v "Proboha tě prosím" Martina na pódiu osaměla a naprosté ticho protínaly pouze záchvěvy strun její elektrické kytary a jejího dramatického hlasu.
Na původně ohlášený jazzový standard se tentokráte v podání Martiny nedostalo, za to ale zahrála daleko více novinek. První z nich byla "Jarním vodám" se svým bublavým začátkem, pozitivní náladou a narážkami na povodeň či letošní dlouhou zimu. Do kategorie novinek lze zařadit i "Jen trochu jistoty", kterou zpestřila stejně jako v Besedě Karolína svoji žábou - tedy dřevěnou (to jen na vysvětlenou pro fanatické ochránce přírody a jiné maniaky). No a asi týden starým kouskem Martina Trchová s příhodným názvem "Poslední píseň" i svůj koncert završila. Mezi ty nealbové věci patřila i "Proč?", jež si Martina velice netradičně střihla pouze s klavírem.
Abych se přiznal, pokud si potřebuji nějak uklidnit svoji jakkoli rozháranou duši, pak koncert Martiny Trchové, Karolíny Skalníkové a jejich doprovodné skupiny je tím nejlepším, co si mohu jako terapii přát. A je patrno, že na kvalitu hudby Martiny Trchové přichází stále více lidí, což ostatně bylo vidět i na velice slušné návštěvě. Zanedlouho nastává doba letních festivalů, pokud na některém z nich zahlédnete jméno Martina Trchová, neváhejte a poslechněte si tuto mladou dámu, rozhodně nebudete litovat.Setlist koncertu:
Indiánská
Čerstvě natřeno
Odnikudnikam
Bostonský ledový čaj ve čtvrtek o páté ráno
Malá samba o srdci
Proč?
Proboha Tě prosím
Jarním vodám
Tamtamy
Zrnko písku v hodinách
Vzpoura
Křížem krážem
Jen trochu jistoty
Přídavky
A ty se ptáš...
Poslední píseň
Martina Trchová a Karolína Skalníková, Dún An Doras, KC Novodvorská, Praha, 27.4.2006
Fotogalerie: