Řekl bych, že nikdo už nepochybuje o letošním letním hitu číslo jedna. Bob Sinclar sice okupuje žebříčky už s předstihem, ale dá se čekat, že ve spojení s mistrovstvím světa ve fotbale, jehož oficiální hymnou "Love Generation" je, bude zájem o tuto píseň prožívat jakousi krátkou renesanci, ještě jedna pak přijde na koupalištích a u bazénů. A když to píšou i na krabičce CD "Love Generation", které právě vychází, pak to prostě pravda být musí. K hitům jako "Boro Boro", který plnil koupaliště loni, či "Dragostea Din Tei", jenž vládl, tuším, rok předtím, se nám přidává další do party. No potěš.

Předem hlásím, nejde o řadovku Boba Sinclara (zaplaťbůh za ty dary), ale o kompilaci tanečních fresh hits, kterou patrně chtějí Universal a Traxx vytáhnout poslední peníze z kapes rodičů menších ratolestí. A to nakonec vlastně vůbec není lepší než CD našlapané Sinclarovými hity. Už ten prostý fakt, že jsem musel znečistit svůj discman "písní" od Scooteru, mi dodnes nedá pořádně spát. Jenom samotná přítomnost této kapely na jakémkoliv nosiči mi připadá zvrhlá a nelidská. A zbytek to už nevytáhne. Zatímco otvírák "Love Generation" (pochopitelně) ještě nenabyl systematickou rotací příznačné tragičnosti letního hitu, vyčpělý Arash ji má už za sebou a produkuje jednu hrůzu za druhou, navíc všechny stejné.

Ne vše je však na první pohled tak hrozné. Protože zde jsou i coververze, které jsou hrozné až v druhém a někdy až ve třetím plánu. Hity osmdesátých let, na nichž jsem vyrůstal u rádia Impuls, jsou oblečeny do béčkových disco kabátků, aby ztratily veškerou svoji případnou kvalitu. "Maniac 2006", "Sing Hallelujah", "Uh La La La" či dokonce symbol všech diskoték ve stylu eightees "Daddy Cool"? A všechny v rytmu disca, z dálky, z blízka i v náručí? Standa Hložek hadr. A co je nejhorší, je jich tam dvacet dva! To je hodina a čtvrt utrpení pro každého recenzenta, který tuhle desku dostane.

Ale abych nebyl zapšklý bloud, který tomu vůbec nerozumí. Dokážu si představit, že by se tahle deska protočila celá dvakrát s obrovským úspěchem na nějaké diskotéce. To je jeden z důvodů, proč na diskotéky nechodím. A přesto po poslechu "Love Generation" mám pocit, jako bych tam strávil večer a přitom seděl na baru a pil jeden bolehlav za druhým. Fuj. Každopádně tuhle desku beru v létě na tábor, ať si děti na piškotéce užijí. (A nebylo by lepší do nich už odmala prát Daft Punk? - pozn. kor.)