Přeslazené r'n'b se švarným afroamerickým junákem je asi spolehlivý recept na to, jak vydolovat doláče z peněženek v dnešní době. Ne-Yo a jeho deska "In My Own Words" má všechny parametry nechutného kalkulu, teda teoreticky, nikoliv prakticky. V pozadí za ní stojí Jay-Z a díky tomu je velmi velmi lahodná hudebně. Slaďoučká a jemňoučká, ale někdy to není na škodu. Rozhodně ne tady.
8/10
Ne-Yo - In My Own Words
Celkový čas: 49:33
Skladby: Stay, Let Me Get This Right, So Sick, When You're, It Just Ain't Right, Mirror, Sign Me Up, I Ain't Gotta Tell You, Get Down Like That, Sexy Love, Let Go, Time, Bonus Track
Vydavatel: Universal
Teoreticky jsem měl tuhle desku ohodnocenou už dlouho dopředu. Teda hned po prvním poslechu. Ultrasladké r'n'b zpívané švarným junákem a ke všemu na vrcholu žebříčku Billboardu, to musí být další pokus jak vysekat peníze z usherovské vlny. Ale ono pendrek. Stačilo se zaposlouchat více a hlouběji a ze sladký amorfní šlehačky se stal rafinovaný a chutný dezert mnoha příchutí, takové ve skutečnosti album "In My Own Words" od švarného afroamerického junáka, který si říká
Ne-Yo (a, ano, Nea z Matrixu to připomíná správně), je. A nejen to,
Ne-Yo není jen dosazenou figurkou, on sám je autorem písní na své desce a o tom, že to není póza, svědčí i to, že dávno před ziskem popularity skládal například pro
Mary J. Blige či Maria.
A jednoho dne se dobrá věc zdařila, Ne-Ya si všiml Sean Carter (dříve znám jako
Jay-Z, nyní jako "důchodce"), prezident nahrávací společnosti Def Jam, a to už znamená jistou známku kvality samo o sobě. Slovo dalo slovo a na trhu, který stále lační po nových Usherech a R Kellyích, se zrodila nová hvězda, která si okamžitě začala usurpovat čelní místa v žebříčcích. Směska rafinovaného r'n'b, procítěného nu-soulu a trochy správně vybalancovaného kýče dělá tuto desku velmi dobře poslouchatelnou pro široké vrstvy posluchačstva a věřím, že se musí líbit Tereze Kerndlové i Karlovi Veselému.
Byť to zní nadneseně a možná i drze, tahle deska je tak líbivá, že v přímém a povrchním srovnání obstojí "In My Own Words" snad i nad "Get Lifted" od Johna Legenda. Každá z nich oplývá něčím jiným a klasický počin Legendův se do dějin pravděpodobně zapíše výrazněji, ale ucho, které chce slyšet fresh sound of now, plný kudrlinek, vychytávek, vrstev a příjemné podbízivosti, musí šáhnout po téhle nahrávce. Svým způsobem tahle deska zní i jako loňské "O" od Omariona, jenže zatímco
Omarion je syntetický produkt, na Ne-Ya se musí hledět jako na autora i interpreta zároveň, což jeho hodnotu i hodnotu desky zvyšuje.
Ne-Yo může a nemusí časem stvořit klasické album, "In My Own Words" jím ještě pravděpodobně není. Tahle deska balancuje na hranici kýče a podbízivosti, nicméně ten balanc je ve finální fázi vyvážen na správné straně, a proto nezbývá, než ohodnotit "In My Own Words" velmi příznivou osmičkou.