Divokej Bill - Stačí zvednout ruku a lidi se můžou zbláznit

30.05.2006 14:00 - Radek Antl | foto: facebook interpreta

Kapela Divokej Bill, která nedávno vydala eponymní novinku a vyrazila na rozsáhlé turné, na domácí scéně patří k nejkritizovanějším. Desky však prodává po desetitísících a na jejím koncertu potkáte dvanáctileté děti, opilé rockery i čtyřicetileté podnikatele. Jak vidí svoji momentální pozici? Čtěte rozhovor s leaderem Vaškem Bláhou.
Divokej Bill, Olomouc, 10.4.2006 small 3
© Lukáš Navara / musicserver.cz
Zlínská hala Novesta. Kočovným životem znavení muzikanti zavření v nepohodlné šatně. Cigaretový kouř přebíjející matnou vůni připraveného občerstvení. Několikahodinové volno před dalším výžívným koncertem, příliš krátké na dostatečný odpočinek, příliš dlouhé na nečinně zevlování, ideální však na uskutečnění rozhovoru, pro nějž za uplynulých třicet hodin nebyla vhodná chvíle. Šance využívající zde přítomný redaktor populárního hudebního portálu a jeho oběť, leader kapely, v daný okamžik svoji roli leadera dost možná proklínající. Bzučící diktafon, zaznamenávající upřímně znějící povídání, prodchnuté sympatickým nadšením zpovídaného ze své momentální pozice úspěšného hudebníka. Zpěvák, kytarista a většinový skladatel Divokýho Billa Vašek Bláha o nové desce, kritice, mladičkých fanynkách, nekonečném koncertování i plánech kapely, která je možná mnohem dál, než sama kdy doufala.

Na světě je nové album, s jehož vydáním se hned několikrát hýbalo. Podle toho, co jsem si nahledal v rozhovorech, jste ho plánovali už na jaro 2005.

Na začátku byl průser ten, že jsme hráli hrozně moc koncertů a nebyl čas to ani nazkoušet, i když nápady už byly. No a když se to pak konečně nazkoušelo a začalo natáčet, vznikly další problémy. My máme vždycky velký oči, že se to udělá v nějakým čase, a pak se někde zasekneme. Pak ti lidi vyčítaj, žes jim slíbil nějakej termín a že nedržíš slovo. Ale to jsme měli vydat ticho? Prostě to nebylo hotový a nešlo tlačit na pilu, tak co jsme měli dělat?

Byli jste donuceni tím časovým tlakem vzdát se něčeho, co by tam za předpokladu většího klidu bylo?

U nás tak trochu platí, že nejlepší múza je termín. Na začátku všechno vždycky hrozně vypipláváme, aby to bylo dokonalý, a pak se přiblíží ten termín, kterej ti to snažení v podstatě usnadní. Tím nechci říct, že to pak odflákneme, spíš to pak rychleji odsejpá. Mně osobně paradoxně přijdou mnohem lepší ty pecky, který se natočej ke konci, než ty, co se dělaj ze začátku, kdy je víc času. Taky to pomůže tý desce znít ve více barvách.

V souvislosti s "Divokým Billem" zní podobnej názor jako v případě "Mezi nima" - už nejste co dřív, vyměkli jste a tak dál. Jak moc s tebou dneska tenhle negativní ohlas cloumá?

Tak s tou kritikou už v podstatě nějakým způsobem počítám. Zatím každou novou desku nám zepsuli, už i tu první, kterou teď většina lidí vyzdvihuje jako naši nejlepší, lidi odsoudili. Dřív mě to mrzelo mnohem víc, dneska už vím, že je potřeba počkat jistou dobu, třeba rok, a pak teprve vnímat aktuální názor veřejnosti, protože až pak je nějakým způsobem zralej a tím pádem směrodatnej.

V Hospodářských novinách jsem se dočetl, že už před samotným vydáním měl váš management třicet tisíc objednávek.

Druhej den to už bylo čtyřicet tisíc. Takže nakonec to napínání těch lidí vyšlo. (Smích.) A přitom jsme to tak vůbec nezamýšleli.

Je taková velká fanouškovská základna při nahrávání nějak svazující?

Svazující je to v tom smyslu, že si stokrát rozmyslíš nějaký závažnější slovo, uvažuješ, jestli už to třeba není moc. Ale jinak je to povznášející, lidi naše muzika evidentně zajímá, a to je bomba.

Co rádia? Mysleli jste při psaní, tvoření nebo nahrávání na dramaturgy z éteru?

Že bych jim úplně cíleně šel na ruku? Přesně takhle jsem udělal písničku "Znamení". Ne ten text nebo aranžmá, ale ten sound. S tou jsem jim vyloženě vlezl do zadku. Na tý nový desce se bohužel nic takovýho nepovedlo. (Smích.) Ale v týhle souvislosti bych rád řekl jedno: Studio a koncert jsou dvě naprosto odlišný situace a nám přijde líto nevyužít těch možností, co ti dává studiová technika, nevychytat to zvukově co do nejčistší podoby. Což zase ne každej pochopí.

Prohrála v kartách, Divokej Bill, Olomouc, 10.4.2006 small 4
© Lukáš Navara / musicserver.cz
Ne každej taky toleruje fakt, že na vás začaly chodit třináctiletý fanynky, který mnohdy vyrazí spíš na ksichty než muziku. Jak ty se jako rocker díváš na tohle tak trochu boybandový publikum?

Já jsem za ně rád. Je dobrý, že se nějak dostali k naší muzice, nehledě na to, že holky, kterým je teďka třináct, za pět budou osmnáctiletý, čili máme naději mít pořád mladý publikum.

Mezi těma holkama jsou některý fakt silně poblázněný. Nejsou někdy pořádně otravný?

Ty mladý jsou spíš nesmělý. Navíc, když nejseš vyloženě na pódiu nebo na autogramiádě, tak tě ani nepoznaj, to se mi stalo za celou dobu jenom asi pětkrát. Nevím, jak to bude po tomhle tour, když ty ksichty jsou všude, ale zatím se mi nic nepříjemnýho nestalo.

Jste jednou z kapel, která jezdí více než sto koncertů ročně, což spolu s deskama a dalšíma věcma musí být dost náročný. Dost lidí má za to, že takový nasazení je možný udržet jenom v honbě za ziskem, že už vás to dávno nemůže bavit.

Ono se to za těch osm let pořád vyvíjí a mění, nejdřív chodilo málo lidí, pak víc, teď jedem ty haly, čas od času si dáme akustický turné, takže v podstatě není nic, co by se dalo považovat za každodenní stereotyp. Lidi ať si říkaj, co chtěj, já si tam pořád chodím pro ten adrenalin, pořad mi to dává i něco nehmotnýho a když se to povede, je to pohoda. Když navíc vidíš, kolik různejch skupin lidí na tebe přišlo, že si tam přišel zařvat jak starej chlapík, tak mladý holky, který jsou z toho úplně poblázněný, a uvědomíš si, že jsou tam všichni najednou jako jedna parta, i když se navzájem neznaj, tak to je fakt nářez. V tomhle vidím obrovskej smysl naší práce, že to, co děláme, alespoň na chvíli ty lidi sblíží. Proto i my chodíme na koncerty jako diváci, cítit tu semknutost. A taky samozřejmě obkoukat, jak to dělá konkurence.

Ale náročný to věčný koncertování asi bude. Pořád ještě jste se nedostali k vážnějším úvahám, že si dáte jako Divokej Bill delší pauzu, že na jistou dobu zmizíte ze scény?

Tak my máme pravidelný dvouměsíční pauzy, nehrajem v lednu, únoru, v září a říjnu, což nám dává čtyřikrát víc volna, než má normální člověk.

Já měl na mysli trochu delší dobu.

Třeba já bych se asi bál to na čas rozpustit, protože pak už bysme se možná nesešli. Na tý kapele je potřeba pořád pracovat, protože když delší dobu zahálíš, ta její forma jde hrozně rychle dolů. A taky nejsme tak za vodou, abysme se mohli dva roky flákat. (Smích.) Kdykoli mám čas, tak si jdu zahrát s partou Medvěd 009, která je tady ještě dýl než Divokej Bill, ale je pořád tam, kde Bill na začátku. Když přijedou na fesťák, maj velkej ohlas, ale jakmile je samostatnej koncert, přijde na ně několik desítek lidí. No a to když já vidím s nima z toho pódia, tak si vždycky říkám, že máme velký štěstí, že jsme s Billem tam, kde jsme, i když mám třeba občas chuť jít od toho. Vidím tam tu druhou stranu mince. Když hraju s Billem, stačí zvednout ruku a lidi se můžou zbláznit, s Medvědama je nejdřív potřeba podat nějakej výkon.

Divokej Bill, Olomouc, 10.4.2006 small 4
© Lukáš Navara / musicserver.cz
Takže budoucnost vidíš pracovně.

Možná tě překvapím, ale s klukama jsme se už bavili o další desce, kterou je asi potřeba začít nějak plánovat už teď. Myslel jsem si, že ty nápady trochu přestaly chodit, ale tím, jak z nás po tom natáčení všechno spadlo, se zase dostavila inspirace, vrátila se nám chuť dál tvořit. Momentálně máme tři čtyři další nápěvy a vypadá to, že to zase zmáknem. Je to jako když stavíš barák. Koukneš se na něj a řekneš si, ty jo, já jsem ho fakt postavil. Zkusím postavit další. (Smích.)

Když už jsme u těch plánů, přinese něco dalšího koncepce námořní plavby, která je spojena s novou deskou a s aktuálním turné?

V případě, že se to trochu chytne, určitě vymyslíme něco dalšího. Momentálně se chystá internetová verze tý hry, která se momentálně vychytává, aby byla co možná nejzábavnější, a taky bysme rádi tu hru, samozřejmě v nějaký rozšířenější a promakanější formě, vypustili samostatně v krabici, jako klasickou stolní hru. Tohle je první level.

Aby byl výčet kompletní: Odposlechl jsem, že publicista Honza Dědek o vás píše knihu.

Honzovi jsem odvezl celej kufr nejrůznějších článků a zmínkách o nás, co jsem celý ty léta archivoval. Čtrnáct dní prohrabával, na základě toho už má nějakej koncept, jak by ta knížka měla vypadat, a zhruba do roka by to chtěl mít hotový. Už psal knížku o Lucii, ta měla mít osm set stránek, pak mu ji ale zredukovali na dvě sta stránek, protože ty pikantní věci musely ven. Já bych naopak chtěl, aby v případě knížky o Billovi ty pikantnosti zůstaly.

Blíží se volby. Splníš občanskou povinnost?

Jo, půjdu určitě, já totiž nemám jinou možnost. Do mě máti doma hučí tak dlouho a tak dlouho mi strká ten papír pod ruku, že bych šel, i kdybych nechtěl. Já jsem na to sral léta, nezajímalo mě to a teď si říkám, že je mi třicet, takže bych nějakou zodpovědnost měl mít. Nevím, koho budu volit, možná snad i ty zelený, ale rozhodně ne komouše a sociální demokraty.

Pokud jde o politiku, nemáš občas chuť s Divokým Billem, kterej se už má nějakej ten cejch angažovaný kapely a kterej je teď docela dost vidět, udělat nějakej protestsong k český politický situaci a dát nějak hlasitěji najevo třeba ten odpor ke komunistům?

Já osobně mám rád angažovaný písně, ať už jde o válku nebo třeba o politiku. A jak říkáš, teď už máme trošku slovo, takže by asi bylo dobrý, pokud máme nějakej názor, ten svůj názor říct nahlas. Názor na politiku řeším spíš v rozhovorech, protože tam jsem sám za sebe, v písni mluvíš za celou kapelu. Ale pokud mám příležitost říct to svým jménem, tak se snažím říct lidem, aby ty komunisty nevolili.

To by byl politickej vzkaz. Závěrem bych tě poprosil o nějakej ten vzkaz apolitickej.

Děkujeme všem fanouškům za podporu, nebýt jich, tak tady nejsme. Jsme si toho vědomi a nikdy jsme na to nezapomněli. I když třeba jsou takový názory, že už jsme pod tíhou peněz zpychli, nevěřte a ty peníze nám dopřejte. (Smích.)

Díky za rozhovor.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY