Klub Retro po své rekonstrukci ještě zaváněl novotou a poprvé sem zavítal Electro Prague Festival (zkráceně EPF). Jeho čtvrté vydání nabízelo velmi pestrý program, ten představoval elektronickou hudbu mnoha ražení. Hosti tentokráte přijeli i z nedalekého Německa - tahouny byli Melotron, kterým sekundovali Head-less. Domácí scénu, pokud budeme počítat i naše východní bratry a sestry, prezentovali Neural Implant, Gaping Chasm a Hieros Gamos. Organizátoři tedy vsadili na rozmanitost, tu si kladou i za cíl, aby EPF nebyl jen jednotvárným odvarem elektroniky. V podzemním Coctail baru byla druhá scéna, která nabízela alternativní program - jarní Depeche Mode párty. Pokud na hlavní scéně vystupovala odnož hrubšího kalibru, tak druhá byla věnováno měkčí tvorbě a naopak. Každý návštěvník si tedy mohl vybrat, kde bude trávit svůj čas. Letně laděná sobota asi odvelela mnoho fandů elektronické muziky mimo Prahu, jinak si nelze vysvětlit hodně tristní návštěvu, atmosféra však byla pohodová.

V Retru je možnost využít zdejšího video systému, což všechny kapely udělaly. Buď se promítalo snímané dění na pódiu, nebo Gaping Chasm jako jediní měli svou vlastní projekci. Tato možnost umožňuje i sedícím posluchačům na balkóně pohodlné sledování koncertů, což je velmi příjemné. Organizátorům se jen nedaří dodržet přesně začátek koncertů, není se čemu divit, když podle mých informací hlavní hvězdy Melotron měli zvukovku skoro dvě hodiny. Oproti předchozím akcím si však zaslouží pochvalu za velmi hladký průběh a dobře zvládnutou výměnu kapel na pódiu, člověk se ani nestihl pořádně napít natočeného pivka a už hrála další formace. Vystoupení začala kousek před devátou a Melotron se loučili okolo půl druhé ranní. Jediné, co mi přišlo trošku jako pěst na oko, byla pravidelně pouštěná reklama na blížící se release párty Red Hot Chili Peppers v Retru - stylově to k sobě vůbec nepasovalo.

Startovací výstřel nadhodili Neural Implant, bokovka No Name Desire. Jejich dynamický sound okořeněný o vybroušené kytarové riffy vyzněl velmi dobře. Smůla byla jen v tom, že do prořídlého publika šla přemrštěně přehulená zvuková vlna, takže vokalistovi nebylo vůbec rozumět. Byla to hutná a jednolitá cloumající rovina electro terroru, kam se sami zařadili. Texty v češtině o kybernetickém světě jen propluly do zamořeného prostoru zvukového monolitu, uvidí se, jak to vyzní na chystané desce. Naopak Gaping Chasm přijeli ukázat, jak živě funguje placka "Fragments Of War". Romana Petra doplnil Vojtěch Smetana z projektu Anhedonia, abych vysvětlilf proč o Gaping Chasm mluvím v množném čísle, i když to je jednočlenný projekt. Zvukař už to v tento moment měl zvládnuté mnohem lépe, a slušné ebmko tak vyznělo velmi dobře. Videoprojekce fungovala k hudbě, jen úsek při "Vibrations" nabourával její dějově "válečnou" celistvost. Z desky zazněly povedené "Another Day In Paradise", "Only Shadows Will Survive" nebo "To Be Free", z dřívějška byla vyhrábnuta kompozice "Reflections".

Prvními hosty z Německa byli Head-less, kteří kuchtí ve stylu future pop. Vokalista Rene Hentzschel se od prvního momentu snažil o pevný kontakt s publikem, který místy měl i zpětnou vazbu. Jejich sound však ukázal, jak je na tom německá scéna bídně. Tuctové synťáky brakující skoro scooterovský styl a strojově rovné údery bicích - to byla dominanta téhle kapely. Melodické prvky měly velmi blízko k synthi popu, ten však kloubil kolaborace se starým dobrým mimo módu hozeným technem. Pro mě osobně to byla nejslabší část večera, zvukař měl opět místy dost přebasováno, což ale korigoval. Stylový přemet, tak by se dalo charakterizovat vystoupení Hieros Gamos. Jejich darkwave ve fetišickém hávu omráčil roztančené publikum. Hlasový výkon Gudrun Snake nenechal nikoho na pochybách, že to prostě zvládá na výbornou. Show byla postavena na desce "Fetish Remix", která se v Retru dočkala svého křtu, tedy vhození do publika v úplném závěru. Osobně jsem očekával vyzývavější fetish performanci, bylo už okolo půlnoci a spánkový deficit se začal projevovat. Hudba působila uspávacím dojmem a dvě kočky v latexových sexy oblečcích, lehce se vrtící u stolečků s notebooky, nebyly dostatečným stimulem k pozornosti, i když odložily část svého oblečení.

Hlavními hvězdami, společně s Hieros Gamos, byli němečtí Melotron. Ti se nikterak netají svým čistým a melodickým synti popem, který musel ladit všem fanouškům Depeche Mode. Při jejich vystoupení bylo v "kotli" nejvíce narváno. Melotron se do popředí zájmu dostali díky tomu, že hlad po této hudbě tehdy v Německu zasytila skupina Camouflage, ta však v druhé polovině devadesátých let pauzírovala. Neutuchající zájem po synthi popu je tedy vynesl nahoru a v rodné domovině mají slušnou fanouškovskou základnu, která doléhá i sem do Česka. Škoda jen, že jejich texty jsou pouze v němčině, která mi nějak k tomuto žánru nesedí, ale budiž. Bylo patrné, že tahle trojka vsadila na prověřené hity, které servírovala v našlápnuté formě, byl to fajn závěr večera. Po něm už jen přišla aftershow párty v koktejlovém baru.

Večer to byl rozmanitý a lidská okukovací sešlost byla spokojena. Nedalo se uniknout dojmu, že tihle nadšenci se vzájemně znají a na takovýchto akcích se potkávají a vždy prohodí několik vřelých slov. Škoda jen, že tentokráte jich tolik nedorazilo a opravdovou koncertní atmosféru měli až Melotron. Nebyla to určitě poslední akce svého druhu, tak se to snad příště zlepší a účast bude hojnější.

Electro Prague Festival IV., Retro, Praha, 22.4.2006

Fotogalerie: