The Slots křest debutové desky "BabyBox" načasovali ideálně. Píše se o nich čím dál častěji, skladba "Minea" mohutně boduje v hitparádě Rádia Wave, a tak snad i proto pozvali jejího moderátora Richarda Krajča, aby se úterní oslavy v Akropoli aktivně zúčastnil. Ostatně přítomnost celebrity je dle mnohých rozumbradů základním předpokladem pro to, aby vůbec někdo na podobnou akci přišel. Tím dalším je propagace, s kterou už to tak slavné nebylo. Peněz je málo, plakáty jsem nepotkával, web mají The Slots hezký, ale hned na něm razí do očí školácké chyby jako skloňování křest bez křestu či vysloveně hloupě vypadající falešnopis typu "zůčastnili", což minimálně vypovídá o tom, že moc návštěvníků a reflexe ty stránky zatím nemají. I proto jsem byl zvědav, jak se Akropole na tuto z pohledu The Slots jistě zásadní akci, srovnatelnou s tím, když kapela ještě jako Slot&Shade předskakovala irským The Frames, zaplní. A řeknu vám, dlouho to vypadalo, že se bude hrát tak pro pět a půl hudebního nadšence + chlapíka, co se v Akropoli věnuje merchandisingu, nosí černé triko s motivem "Heart Disku" od Southpaw a lidi mu přezdívají Kornout. V 19:30, kdy mělo vše začít, sál prázdný, nikde žádné fronty, bar dole "zaplněn" jako průměrná vesnická putyka před tím, než dorazí chlapi z práce. Až s příchodem prvního z písničkářských předskokanů, Cannyho z Obří broskve, se nesmělá, rozptýlená skupinka jednotlivců začala proměňovat v hlouček a posléze shluk.

Canny na stoličce s kytarou předvedl tři písně, které by na mě patrně zapůsobily melancholicky, kdyby jedna z nich neužívala metafory o cigaretovém kouři, jenž mne, jakožto ortodoxního nekuřáka, na koncertech vždy spolehlivě prudí. Veškerá poetika, již zde jinak sympatický a pohodový autor popisoval, mi tedy byla asi tak blízko jak Petr Kolář průměrnému návštěvníkovi festivalu v Glastonbury. Čímž však chci vyjádřit jen distanci, nic víc. To s druhým supportérem Kubou Alexou jsem si už notoval podstatně směleji. Přestože i jeho set byl spíše ochutnávkového rozměru, zahrál a zazpíval své věci s plným nasazením. Při písních působil akčně, ve vsuvkách naopak až flegmaticky klidně. Zmínil třeba to, že má desku, ale že ji zase zapomněl doma, tak si ji dnes nikdo neposlechne. Trochu sebevědomí a ambicí, chlape! Máš na to. Oba muzikanti upozornili na hlavní protagonisty večera, třebaže ani jeden neřekl The Slots, pokaždé byla řeč o Slot&Shade. A protože se tohle stalo i některým členům samotné kapely, je vidno, že název The Slots zatím příliš zažitý není.

Křest se zpočátku nesl v duchu soundu skladeb z desky "BabyBox", který - přiznám se - mi přijde fádní, až bezpohlavní a nudný. Osobně nechápu, proč tahle kdysi odvázaná kytarová parta směřující kamsi k punku a grunge nahrála tuctový vydrnkávaný popík, kterému k jeho anglickým vzorům chybí výraznější aranžmá, melodie i zpěv. "BabyBox" mě opravdu nebaví, ale na druhou stranu si živě vybavuji, jak mě tahle formace bavila dřív naživo, což byl důvod, proč jsem se na křest do Akropole vypravil. A důvod, kterého jsem nakonec nelitoval. The Slots totiž po úvodních "Stop" a "2 Ways" začali oživovat své kořeny, a když to v novince "Whatever" jaksepatří rozpálili, byl jsem maximálně rozjařen.

V polovině koncertu, který The Slots dle jejich slov rozdělili na trochu měkčí a tvrdší, přišel na řadu očekávaný křest. Slova se nejdřív ujal nepřehlédnutelný kytarista Tomáš Vondráček, který - zmiňoval-li jsem tu v úvodu ony chybějící plakáty - je svou image na ně jako stavěný. Postupně představil kapelu i další babyboxové V.I.P., mezi nimiž nechyběli vokalistky Markéta Štechová a Míša Kovářová či producent Aleš Zenkl. Last, but not least, poslední se na pódiu objevil křtitel Richard Krajčo, který "BabyBox" polil symbolicky kojeneckou vodou. Pak však se slovy, že kluci už jsou dospělí, vytáhl z igelitky i poctivou whisky a tímto svým alkoholovým darem se zasloužil o to, že pauzy mezi písněmi se začaly znatelně protahovat, což ostatně dobře naložení členové skupiny nijak netajili. Obzvláště při chuti byli frontman Erik Stevenson a basák i falešný ženský vokál v jedné osobě, Štěpán Drábek. Ten byl ve své intergenderové roli jako doma, tu někoho povalil na zem a všelijak kreativními pohyby mu "pomáhal", tu jen tak čeřil vodu a vzduch v nezakouřené Akropoli.

Především v druhé části večera to byla skvělá show a skladby, které na desce doslova chrápou (řeč je třeba o jinak bezpochyby hitové "Jesus"), se bleskově probudily a vybízely k pohybu. The Slots neohromí zpěvem či nějakou progresivností, jejich síla je v rychlých věcech a uvolněné náladě, kterou dokážou s nakažlivou samozřejmostí přenést na všechny kolem. I proto mě křest jejich nudné desky ohromně bavil. I proto doufám, že na živo budou stále živí, a ne jako by je někdo uspal v baby boxu. Víc už se však kritických připomínek k albovému debutu zdržím, recenzovat ho totiž pro vás bude někdo jiný, a tak je dost možné, že i jeho názor bude docela jiný. Já za koncert dávám pomyslných 8/10. Well done, nice entertainment, guys!

Setlist koncertu (bez záruky):
Stop
2 Ways
Sorry hands
To Comprehend
Revolution
Life Is Real
Whatever
So You Think?
To Scream
pauza - křest
Minea
Hopeless
I'm Still Alone
Sugar
Still The Same
Jesus
Believe
Past

přídavky:
Future
Fate

The Slots, Palác Akropolis, Praha, 4.4.2006

Fotogalerie: