Možná jedno upozornění na začátek - po přečtení tohoto článku byste mohli velice litovat (rvát si vlasy z hlavy), že jste nebyli ve čtvrtek 15.6. v Roxy! Agentura WAX na tento večer totiž připravila interesantní večírek...

Ten zahájili svým vystoupením Monkey Bussines, funková kapela, která se musí stát objevem roku 2000, jinak to nevidím. Když jsem byl na křtu jejich alba "Why be in when you could be out" v Lucerna Music Baru, nevěřil jsem svým očím a uším. Byl to jejich osmý koncert a působili přirozeně, jako by spolu hráli léta. A hlavně z nich vyzařovala energie a nadšení pro novou p-funkovou věc, které z J.A.R. už kamsi vyprchalo. Pro nezasvěcence - p-funk je zkratka pro pure funk a s tímto termínem přišel funkový génius George Clinton. Od něj také Monkey Business odkoukali fígle, jako například nechat během koncertu na pódiu přistát imaginární Mothership, navázat connection a pak rozjet ten pravej mejdan. Koncert od koncertu je tahle kapela lepší a lepší. Jsem zvědav, jak daleko se zpěvačka Tonya Graves a zpěvák Mathew Ruppert dostanou. V Roxy však mělo být jejich vystoupení pouze začátek. Během něho jsem se snažil zmapovat, co všechno si pořadatelé pro zábavu vymysleli a bylo toho dost.

Nejdříve jsem se zasekl na telefonech. Ve dvou místnostech v prostoru Roxy byla křesla a 23 telefoních linek. Oficiálně "Phone lounge". Sednul jsem si a zmáčknul třeba devítku. Na druhé straně se ozval chlápek s hustým hlasem, tak jsem raději moc neprovokoval a zkusil pětku. To už bylo lepší, se slečnou jsem si popovídal, ale rande jsme si nedali. No a tak jsem tam tak seděl a mačkal čísílka a na druhém konci se ozývalo: "Pohřební ústav, haló / tady je Petr, chceš se seznámit? / Co je ty buzno, to si zase ty? / Ahóóój, já sem Laura / Nemáš na jointa?" No zkrátka, kdyby mě odtamtud neodvedli…

Ale odvedli. Na Hand cuff booth. Z jedné strany plenty chodili chlapci a z druhé dívky. Uprostřed byla přepážka, takže jsem neviděl, jaká dívka přišla z druhé strany, pouze jsem vystrčil ruku a byl jsem spoután regulérními policejními pouty s  neznámou ženou. Účelem bylo samozřejmě seznámit se. Dostali jsme dvě poukázky na drink a pouta nám byla odemčena, až když drink zahučel do našich útrob. Zdá se vám to poněkud svérázné až nucené? NIKOLI! Vzhledem k převažující většině krásných a svůdných žen to bylo dokonalé (absolvoval jsem pětkrát). Kdyby náhodou někdo nemohl rozdýchat, že jemu vybraná partnerka má na nose bradavici a týden se nemyla, hned vedle stál kyslíkový bar. Nasadili jste si masku a hezky nádech a výdech a náááádech a výýýýdech…

To už hrál DJ 2Funky, který předskakoval hvězdě večera Normanu Jayovi. Mezi lidmi se neustále proplétali mimové (ty lidi s dobíla napudrovanou tváří) a napodobovali různé kolemjdoucí.

Ještě jste se mohli zaseknout na počítačích. U několika počítačů seděl operátor, který vám nasadil speciální trojrozměrné brýle, tzv. "Treky". Vy jste si vybrali do jakého klubu v Evropě se chcete on-line podívat, šup a byli jste tam. Davem také procházeli lidé, kteří rozdávali cédéčka – dobrý, ne? A do toho samozřejmě music.

Hvězda večera DJ Norman Jay (UK) je nazýván kmotrem "Rare Groove". Prostě house, soulové vokály a funky prvky v jednom setu, ale abych pravdu řekl, očekával jsem od něj víc. Na taneční scéně se pohybuje asi 20 let a spoluzakládal londýnské pirátské taneční Rádio Kiss FM, kde tehdy začínali hrát Jazzie B a Soul II Soul. Má také vlastní label a isnpiroval počátkem 90.let takové kapely, jako jsou Jamiroquai a The Brand New Heavies.

Na "Hot Connection" se představilo také DJské seskupení Rhythm Masters z Velké Británie. RM dělali remixy například pro Michaela Jacksona, INXS a spoustu dalších. Po nich nastoupil český ekvivalent – projekt Stephunk/Bidlo/Sadler. Na pódiu bylo několik gramofonů, ze kterých hráli současně dva DJs a ten třetí vzadu tam taky kroutil nějakými knoflíky. Vypadalo to hezky a dobře se to poslouchalo, dobře se na to tančilo, ale to je všechno. Zkrátka nic superultravýjimečného. Navíc jsem na parketě strávil opravdu málo času, byl jsem "připoután" někde jinde. Roxy bylo plné tak akorát a veliké plus patří pořadatelům také za všudypřítomné větráky. Kdyby jich nebylo, vypotil bych toho podstatně víc.

Když si to všechno sečtete, za 120 korun (s vyplněným letákem s osobními údaji – bez něj 180,-) jste pořídili koncert výborných Monkey Business a party až do rána, na které jste ani nemuseli tančit a přesto jste se skvěle bavili. Právě zmíněné atrakce udělaly z Marlboro Roof Top Party "Hot Connection" vyjímečnou událost, protože podobných akcí je všude každý víkend plno. Odcházel jsem kolem páté ráno do probouzející se Prahy. Muzika hrála, lidé tančili, práce volala…

A zásadní otázka na konec. Kdy bude další? Až na podzim, ale WAX slibuje, že nebude zdaleka jenom jedna!